Někteří z nich z titulu své zdravotnické profese do „sesterského“ života vidí, a chápou jeho radosti i starosti, jiní jej vidí z té druhé strany. Jsou nebo byli pacienty, a jednoznačně se shodli na tom, že by svou přítomností chtěli poděkovat.
NEUSTÁLE VE STŘEHU
PAVLA TOPOLÁNKOVÁ hned na úvod zdůrazňovala, že naštěstí ji ani její rodinu zatím žádná zdravotní „pohroma“ nepotkala, ale přesto ví, co tato profese obnáší. Její maminka byla sestrou a babička… I proto prý akci Sestra roku vnímá velmi pozitivně.
* A co myslíte - zapsala se některá ze sester do rodinné kroniky Topolánkových?
Děti byly naštěstí zdravé, ale za maminkou jsem do ordinace chodívala často. Vždycky jsem obdivovala, jak dokázala odebírat krev nebo píchat injekce. Ale co je zajímavé - moje babička byla aktivní členkou Červeného kříže a během druhé světové války, kdy byla Ostrava bombardována a přecházela přes ni fronta, červenokřižačky, dobrovolné zdravotní sestry, hodně pomáhaly. Utkvělo mi v paměti, jak mi vyprávěla, že při záchraně životů třeba musely zastavovat tepenné krvácení rukou. Do vysokého věku byla aktivní dobrovolnicí.
* Maminka, babička… Pokrok se ale nedá zastavit a týká se to také sester a jejich práce.
Zcela určitě, ale stále platí, že člověk musí být neustále ve střehu. Sestry nemohou udělat chybu, musejí se umět vcítit do problému pacienta. Obdivuji, že i při tom množství lidí dokážou být milé a příjemné. Ale samozřejmě vím, že i v medicíně dochází k velkým změnám v technickém vybavení. Já jsem se s tím naposledy setkala, když jsem byla s nejstarší dcerou na ultrazvuku. To je typický příklad, jaký krok kupředu medicína udělala. Sestra obratně obsluhovala přístroje a my jsme díky ní mohli vidět dítě a pozorovat tlukot srdce. A atmosféra kolem byla klidná a velmi příjemná.
… SESTRA A BABIČKA UZDRAVUJÍ
TÁŇA FISCHEROVÁ, členka správní rady Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, zastupovala patronku Sestry roku 2006 paní Dagmar Havlovou. I když ocenění byla předávána již posedmé, paní Fischerová se slavnosti zúčastnila poprvé. Neskrývala své nadšení z toho, co se kolem ní dělo a zdá se, že soutěž získala dalšího velkého přívržence.
* Jak vnímala všechnu tu slávu kolem?
Jsem tady za paní Dagmar Havlovou, která je mimo republiku a moc mne těší, že mohu složit poklonu sestrám, kterých si hodně vážím. Nemohu říct, že bych si vybavila jednu jedinou konkrétní sestřičku, se všemi, které jsem potkala, mám dobré zkušenosti. Vždy, když bylo třeba, jsem měla dobrou péči a na tom strašně záleží. To je základ všeho.
* Co vy nejvíce od sestry potřebujete?
Laskavost. Ono se říká: Lékař léčí, sestra a babička uzdravují. Je to v lidském přístupu, protože lékaři zpravidla nemívají na pacienty čas, denně jsou s nimi ve styku právě sestřičky. A to dobré slovo, laskavost, léčí. A vím, že to nemají snadné.
KLOBOUK DOLŮ
ZUZANA BUBÍLKOVÁ je oblíbenou moderátorkou, kterou mají lidé rádi i kvůli její trošku „proříznutější“ puse. Nezůstala své pověsti nic dlužna ani na Sestře roku. „Věřím, že problémy zdravotnictví se vyřeší, ale chci říct, že za těch sedmnáct let už by bylo lepší, kdyby se přešlo od slov k činům,“ řekla na pódiu a rozesmála celý sál. Pak ale trochu „ubrala plyn“, protože vážná nemoc, kterou prodělala, ji na dlouho donutila navštěvovat lékaře a svěřit se do rukou sester.
* Jak je vidí? Strašně si vážím sester, lékařů a všech kolem, protože jsem na vlastní kůži prožila, co to je bojovat o život a tito lidé mi jej de facto zachránili. Nebýt jich, asi bych už tady nebyla. Chtěla bych poděkovat všem lékařům a všem sestrám. Nemají to jednoduché a myslím, že jejich práce je nedoceněná. Také proto jsem přijala toto pozvání.
* Čeho si na sestrách nejvíc považujete teď, kdy máte v čerstvé paměti chvíle, které jste kvůli své nemoci musela trávit v nemocnici?
To, jak každou tu nepříjemnou situaci zvládly. Chápu, že ani lékaři se neříká dobře: máte zhoubnou nemoc. A pak vás odhadne, jak reagujete a jak vás zase ukonejšit. A co se týče sester - byla jsem dvakrát na radioaktivním jódu, což není příjemná věc, a obdivuji sestry, jak se pohybovaly v tom vlastně zamořeném prostředí a dokázaly nám vždycky dodat elán do života, jako že se nic neděje, i když věděly, že se děje. A nedaly na sobě nic znát, naopak sedly si, podiskutovaly. Když jsem si představila, že každá sestra dávala každému najevo, že tam je právě pro něj a přitom tam měla celé oddělení - klobouk dolů. Je to neuvěřitelná práce.
* Kdysi jsme chodili s dětmi k lékaři, takže jsme také měli přehled o tom, jak to ve zdravotnictví vypadá… Co říkáte všem těm změnám?
Přiznám se, že až tohle byla moje první velká nemoc a syn je naštěstí, až na alergii, taky zdravý, a tak to moc nemohu posoudit. Říká se, že se neudělal žádný pokrok, ale není to pravda. Udělal. Třeba i v tom, že máme dostupné také zahraniční léky. Vím určitě, že tu byla sanatoria pro vybrané, a když člověk potřeboval nějaký lék, musel ho pracně shánět a byl to problém. Zdravotnictví má asi spoustu problémů, ale pokrok je i v tom, že už tady není zdravotnictví pro vybrané a zdravotnictví pro běžného člověka. Doufejme, že to tak bude i dál.
ROZDĚLIT A HONOROVAT
* Přednosta III. chirurgické kliniky FN Motol prof. PAVEL PAFKO ví, že se lékař bez spolehlivé a profesně dokonale vybavené sestry prostě neobejde. Nezastírá ani to, že ví o problémech, kterými se sestry trápí. Co pro něj dobrá sestra znamená?
Ani ne tak pro mne, jako pro pacienty. Jsem chirurg a na chirurgii je lékař s pacientem tváří v tvář pár minut při ranní vizitě. Celou pracovní dobu jsou s ním právě sestry. Myslím, že úroveň sesterské péče do velké míry ukazuje na úroveň chirurgického pracoviště, protože z operace pacient ocení zpravidla akorát vzhled operační jizvy. Ale všímá si péče, kterou mu sestry poskytují. Bez nich to vůbec není možné.
* Jak vnímáte narůstání jejich odpovědnosti, rozšiřující se pravomoci? Především je třeba konečně rozdělit různé úrovně sesterské péče. Děje se to, ale jen pomalu tím, že se zakládají bakalářská studia. V mém mládí a středním věku byla sestra maturantka a od vynášení mís až po infuze dělala všechno. To je špatné. Je třeba vše rozdělit a honorovat úměrně k náplni práce a ke znalostem, které sestry mají.
SESTRY UČÍ MEDIKY
* Děkan 1. lékařské fakulty pražské Univerzity Karlovy prof. TOMÁŠ ZIMA byl také členem poroty a nezakrýval, že rozhodování o tom, kdo dosáhne na zlatý kahánek Sestry roku 2006, bylo přetěžké. Zná sestry a jejich práci nejen z lékařské praxe, mnohé z nich totiž studují na „jeho“ lékařské fakultě. Učí se, ale také samy učí.
Na naší fakultě vznikl jako na jedné z prvních u nás obor ošetřovatelství. Předmět péče o nemocné, který vyučuje Ústav ošetřovatelství, studují sestry a sestry zase učí mediky, kteří se tak mohou seznámit se sesterskou prací. Každý pak po druhém ročníku absolvuje třítýdenní praxi péče o nemocné. Ústav ošetřovatelství tak vychovává bakalářky, ošetřovatelky i učitelky pro obory ošetřovatelství.
* Myslíte, že medici, když touto výukou projdou, budou mít větší respekt vůči práci sester?
Určitě to nějakou stopu zanechá. Medici poznávají, že péče o nemocného je týmová práce, kde lékař bez sestry nemůže fungovat, stejně jako je tomu naopak.
* Co říkáte jako lékař tomu, že rostou nároky na sestry, že mají více povinností, mnohdy náročnějších?
Je to správné, ale bude trvat ještě dlouho, než se změní ten starší pohled na sestru. Kategorie zdravotnických pracovníků by měly být více rozvrstveny a sestra, vysokoškolsky vzdělaná sestra, by měla vykonávat velmi kvaliř kovanou erudovanou práci, s dalším ošetřovatelským týmem a samozřejmě s lékaři.
* A co samotná soutěž Sestra roku? Považuji ji za velmi významné ocenění, kdy si nejen sestry, ale i zdravotnická veřejnost připomínají práci sester. Je to velmi ušlechtilé, ale myslím si, že je to ocenění, které by mělo patřit všem sestrám, jež o nemocné pečují.