Co ale víme o korupci bílých límečků? Je čas si posvítit na úředníky a politiky, kteří léta zavírali oči nad propracovanými podvody, díky nimž ze zdravotnictví létají miliardy rovnou do pekel.
Podle údajů Transparency International jde na úplatky ve zdravotnictví asi 27 miliard korun. Takovou sumu přece „nezkonzumují“ úplatní lékaři. Ale hlavně kapsy úředníků a stranické pokladny. Tam proudí korupční peníze za to, že stát nečinně přihlíží nákupu předražených přístrojů, zbytečně drahých léků nebo přemrštěným výdajům na stavby, odstartované zmanipulovanými tendry.
Například o finančních machinacích ve společnosti Krajská zdravotní víme již rok. Akciovka, v jejímž vedení sedí vysocí politici ústeckého kraje z ČSSD a ODS, nakoupila přes překupníky lékařskou techniku za ceny o osmdesát procent vyšší než ostatní nemocnice. Přesto Úřad pro hospodářskou soutěž došel k tomu, že vše probíhalo podle pravidel. Z toho plyne jen jediné - krást se u nás dá i podle zákona.
Nutno ocenit, že ministr financí podal trestní oznámení kvůli podezření z plýtvání v Krajské zdravotní. Podle auditů, jež si nechal vypracovat, došlo minimálně ke třem zločinům. Jen by to teď chtělo, aby Kalousek podal trestní oznámení i na minulé vedení ministerstva obrany. Vždyť nákupem předražených přístrojů přes prostředníky jako by Krajská zdravotní kopírovala pořizování závratně drahých zbraní přes překupníky typu Omnipol.
Liknavost státu se projevuje i v pomalém přeceňování léků. Některé teď kupujeme za tři roky starý, nevýhodný kurz koruny vůči euru. Lze chápat, že výrobci cenové revize zdržují. Proč ale ministerstvo nezmění zákon, který jim to umožňuje? A hlavně: proč nenakupujeme léky za aktuální kurzy, jež lze propočítat během pár vteřin?
Zdravotnictví je díky spletitým strukturám jedním z nejméně průhledných odvětví. Daří se v něm šíbrům, využívajícím děr v zákonech. A pokud politici o trhlinách vědí, a přesto je nelátají, pak jim moc neukřivdíme, když je označíme za parťáky zlodějů.