PÁRKRÁT HO MOJE OTÁZKA tak rozrušila, že jsem musela vypnout diktafon. Vždycky se znovu ovládl a snažil se, byť se zvýšeným hlasem a očividně s velkým sebezapřením, vysvětlovat znova a znova své stanovisko. A nakonec si jako správný odborář za sebe nechal zaplatit kafe.
Ministr zdravotnictví vám nabídl půldruhé miliardy na tarifní platy. Proč jste odmítli?
Původně ministerstvo zdravotnictví deklarovalo, že to budou dvě miliardy. Když jsme o tom s velkým sebezapřením začali uvažovat – pro klid a pro nadřazení zájmů pacientů nad naše – druhý den zbyly z původního slibu 1,5 miliardy.
Ale i sestry, které měly z té dvoumiliardy také dostat díl, jsou přece zdravotnický personál.
Sestry dostaly přidáno v roce 2009 čtrnáct procent a já jsem tehdy nevydal jediné prohlášení, že by bychom se o ně s nimi měli dělit. Uznávám, že sestry jsou špatně zaplacené. Já jsem jim několikrát nabídl, aby se také přidaly k protestu zdravotníků. Ony ale v sobě nenašly sílu nás podpořit. Nabídku jsem opakoval v listopadu, ale jim to přišlo příliš radikální. Jestli se najdou někdy jiné peníze, ať je sestry dostanou. Od příštího roku ať se řeší navyšování jak lékařům, tak sestrám, v tom nemám žádný problém, ale není vhodné, aby ve chvíli, kdy náš protest kulminuje a šel až k výpovědím, se najednou objevila skupina, která z toho chce týt.
Vymohli jste si, že peníze nepůjdou na odměny, ale že se zvýší platy paušálně, ani to vás neuspokojilo?
Původní požadavek byl jedenapůlnásobek průměrného platu a pro lékaře-specialisty až trojnásobek. Pro mladé ze stokoruny brutto na dvě stě a pro specialisty z dvou set něco na čtyři sta. To je původní požadavek odborového klubu z března 2010.
Co přidat spíš tomu lékaři, který odvádí dobrou práci, než zvyšovat všem?
Pořád slyším, že se zastávám ňákých Cvachů, ale tvrdím, že Cvachové by v našem zdravotnictví být neměli … Ptáte se poslanců, proč mají všichni stejně, ptáte se ministrů, proč mají všichni stejně? My to chápeme tak, že to je podlaha.
Ty peníze, o nichž se bavíte, ale nejsou konečnou sumou, na niž se lékař běžně dostane.
Nám jde o garantované peníze. Pokud narážíte na to, že lékaři pracují 350 hodin měsíčně, tak já mám za to, že nevolnictví bylo zrušeno už dávno. A měli bychom se toho držet a neporušovat všechny evropské i české zákony a dělat z nich cáry papíru.
Březen, termín odchodů, se blíží. Jaký je váš další scénář?
Žádný. Do poslední chvíle pracuji na tom, aby k nějaké dohodě mohlo dojít. Ale dohoda má určité parametry a já opakuji: Zdaleka nejde jen o peníze. V našem třinácteru je jediný mzdový požadavek, dalších dvanáct bodů se týká úplně jiných věcí, třeba vzdělávání. Další body, zvýšené platby za státní pojištěnce, narovnání parametrů s ostatními zeměmi kolem nás, to je především pro pacienty. Pak je tam fůra bodů, aby se nekradlo, aby se chovalo transparentně, to je pozitivní pro všechny, kdo se ve zdravotnickém systému pohybují. Mrzí mě, že z našich komplexních požadavků je pořád vytrháván ten mzdový …
Ten je ale výrazný …
Ony peníze nejdou ze státního rozpočtu, ale z veřejného zdravotního pojištění. My jsme dali několik jasných signálů, kde leží a jsou špatně využity. Nechtěli jsme zvyšovat dluh státního rozpočtu.
Vraťme se k tomu, co bude v březnu. Hrozíte výpověďmi.
Nehrozím, je to svobodná vůle lidí, je to individuální právní akt.
Ovšem pacient se opravdu v té situaci může cítit jako rukojmí.
Rukojmí státu. Kdo má tady povinnost zajistit zdravotní péči? Stát. Určitá skupina lidí tady vy užila svého ústavního práva. Mě velice mrzí, že časový interval jedenáct měsíců nebyl využit k tomu, aby se problém řešil konstruktivně.
Asi vadila forma protestu. Kdyby vám hořel dům, volal jste hasiče a oni vám vzkázali, že jsou nespokojení, že děkují, ale nehasí, jak byste se cítil?
Pokud chcete být korektní, pak by mi to hasič musel říct jedenáct měsíců předem. Mluvme pravdu, já jsem před protesty zdravotníků mluvil už loni 11. března. To je jedenáct a půl měsíce předem. To se k požáru domu nedá přirovnávat.
Mluvilo se o tom, kolik lékařů odchází, máte už nějaká čísla, kolik si jich našlo práci jinde?
Jsou to desítky až stovky. Já ta čísla nesbírám, já jen vím, že ti lidé nejsou zvědaví na nějakou handrkovačku, na odmítání. Hledají si svou vlastní cestu.
A vy už jste se poohlédl po nějakém místě v Německu?
Já jsem se nepoohlížel, protože se cítím odpovědný za lidi, kteří ten akt udělali, a snažím se vše do poslední chvíle vyřešit tak, aby to bylo ku prospěchu občanů České republiky.
Nepůjdete příkladem?
Vy mě vůbec neposloucháte. Já jsem řekl, že svůj problém neřeším, že řeším případ čtyř tisíc lidí a zajištění péče pro české občany. Já se o sebe postarám až nakonec … Odejdu z toho systému. Nikdy jsem nemluvil o zahraničí, pojďme nehledat slovíčkaření. Nikdy jsem neřekl, že zdravotníci budou odcházet do zahraničí. Jistě chápete, že nejsem persona grata. Já na úřadu práce neskončím, za dvě stě korun na hodinu můžu dělat cokoli. To fakt není problém. Mým snem nebylo odehnat české lékaře do zahraničí a jít před nimi nebo za nimi.
Původně jste chtěli garance, aby se všichni mohli vrátit na původní místa, od toho jste ustoupili. Už víte, jak budou postupovat lékaři, kteří odešli a nyní je už ředitelé nechtějí?
Budeme to muset řešit. Poslední takový případ je nemocnice v Uherském Hradišti. Za sedmačtyřicet lidí, kteří dali výpověď, nemají náhradu, ale i tak jim bylo řečeno, že se zpátky nevrátí, že je ředitelé nevezmou.
Riziko podnikání, dali výpověď.
Pak ale nechápu, proč mám přemlouvat lidi, aby se vrátili, když nemají kam. Jestli pan ministr není schopen garantovat nic a já mám garantovat, že ti lidé budou jednat globálně, pak je něco nenormálního. Pak nemůžu v tomto směru nic dělat.
Jak celou akci hodnotíte zpětně?
Chtěli jsme zlepšit postavení českého lékaře, dokud se to nestane, nemůžu ji hodnotit pozitivně. To, že se nakonec přidává lidem, kteří do toho nešli, to je zvláštní výsledek.
Přidá se těm, kdo pacienty nechtěli ohrozit …
Ale přijde vám to normální, když byli vydáváni za ty, kteří nic nechtějí?
Já se na to dívám jako pacient.
Já jsem taky pacient. Lékař je taky pacient, já nejsem jenom lékař! My jsme nezačali ničit skvělý český zdravotnictví tím, že jsme chtěli peníze, jak by se mohlo zdát z vašeho tónu. Situace ve zdravotniví byla naprosto alarmující, lidé odcházeli po stovkách. My jsme nechtěli, jakkoli to teď můžete stavět do ironie, zachránit české zdravotnictví personální devastací! V mnohých nemocnicích už nebyli kvalifi kovaní lidé, ale člověk v bílém plášti, u něhož pacient nebyl schopen rozpoznat erudici. My jsme chtěli, aby každý pacient měl erudovaného lékaře. Opravdu je to tak, v roce 2010 už odešlo 450 doktorů.
Co je špatného na tom, jít na zkušenou co ciziny?
To jsou lidé, kteří z ekonomických důvodů opouštějí Českou republiku. Já nemám nic proti tomu, jestli lékař nebo kdokoli jiný půjde na zkušenou do ciziny a s nabytými zkušenostmi se vrátí. To se ale neděje. Teď mi jistě namítnete, že k nám chodí Ukrajinci, ale kdybyste znala čísla, tak byste věděla, že to tak není. Už nyní je na úřadech práce požadavek na 720 lékařských míst, proto říkám, že jsme nebořili funkční systém, my jsme měli poslední šanci ten systém zachránit!
Když člověk opustí vysokou školu, má velké představy o tom, kolik by měl dostat peněz, ale chodí to tak, že se musí vypracovat.
Jestliže nastupující lékař má méně než pracovník ve fast foodu, tak to není normální. A není to v žádné civilizované zemi, sto korun brutto za práci lékaře!
Ale školství je bezplatné…
Položte mi další otázku. Problém.
Jaký problém?
Brigádníci na pomocných pracích mají víc. Znáte finanční možnosti postupu lékaře? Tak mi řekněte, jaká je perspektiva lékaře! Mizivá! Nejstarší lékaři s třicetiletou praxí mají dvě stě korun na hodinu a mladý má perspektivu pomoct si ze stovky na dvě stě!
Ministerstvo operuje s jinými čísly, 40 tisíc až 70 tisíc.
Veškeré statistiky jsou zfalšované. Konečné číslo o ničem nevypovídá, podstatná je hodinová mzda, jestli budete dělat šest set hodin, nebo čtyři sta měsíčně, tak si vyděláte, ale je to dva a půl úvazku. To porušujete veškeré normy. A ta čísla jsou ovlivněná obrovskými přesčasy. Pokud nebudete sloužit navíc, máte 32 tisíc po třiceti letech praxe. V tom je ten problém, veřejnost je masírovaná globálními čísly, to je úmyslná mystifikace.
Dobře, nikdo nechce, aby ho operoval unavený lékař, ale není přece jen ta vaše forma protestu agresívní?
Jedenadvacet let jsme říkali totéž, nikoho to nezajímalo, nepohnuli jsme se ani o milimetr. Mám říkat: Haló, jsem tady dvacátý rok a dvacátý první: Já jsem tady ještě!? Nevolnické podmínky zůstávaly dál. Aspoň jsme rozpoutali vážnou diskusi.
Lékařů si lidé vážili, ve všech anketách byli na špičce důvěryhodnosti, dnes, když se podíváte na Internet, zdá se, že jste lékařům poškodil renomé.
Já bych rád, abyste to chápala správně. Jedna věc je, jak si vás někdo zaškatulkuje, a druhá věc je, jaké máte podmínky. Pokud tyto preference klesly, je to kvůli té mediální masáži, která zužuje problém na peníze a útočí na nejnižší lidské pudy, toto není fér.
A když lékaři vyhrožují: „Počkejte, až umře první člověk!“, to je fér?
Já takto nemluvím. To není jen o 3800 lidech ve výpovědi, stovky a tisíce se k nim přidávají tím, že začínají odmítat přesčasy, odmítají peníze, a tím jasně dávají najevo, že protest nespočívá jen v boji o peníze.
Teď se mluví o tom, že lékaři, kteří zůstanou, budou přetížení. Necítíte odpovědnost za případné ohrožení pacientů?
Právní ani politickou zodpovědnost necítím žádnou a morální, vzhledem k tomu, že jsme to oznámili jedenáct měsíců předem, taky ne. Mám čisté svědomí, víc jsem udělat nemohl. I když mě zobrazují jako ďábla s novorozencem v náručí!
Ty vaše černé sanitky byly taky kruté – váš exitus …
Já jsem tím sloganem nikoho individuálně nezneužil …
Hodně lidí irituje také angažmá pana Hrabovského, u kterého jste zadali kampaň Děkujeme, odcházíme …
My jsme neřešili jeho minulost, nám šlo o kvalitu. Chtěli jsme, aby to nebyly dva výkřiky a nic. Do povědomí se naše kampaň dostala.
Já jsem po službě v nemocnici jel do Olomouce, tam mluvil na náměstí, strávil šest hodin za volantem, tři hodiny jednáním, místo toho, abych odpočíval. Bylo to obrovské nasazení. A když vám jde o výsledek …
… tak se spojíte s čertem.
Mně ta kampaň vzala rok života, nervy, protože jsem zodpovědný. Znovu bych to nechtěl dělat.