Cestu k „uzdravení zdravotnictví“ vidí v odstranění korupce. Proto podporuje lékaře při akci Děkujeme, odcházíme. Má soukromou ambulanci v nemocniční poliklinice a poskytuje péči v oboru otorinolaryngologie.
V čem byla podle vás příčina toho, že napětí kolem protestu lékařů bylo tak velké?
Akci Děkujeme, odcházíme spustili lékaři už loni v březnu.
Politici, kteří jsou ve vládě, šli do voleb s tím, že o situaci ví. Přesto nic nedělali. Ministr zdravotnictví nekonal nic a na sjezdu lékařské komory v listopadu řekl, že počká do konce prosince, protože podle jeho názoru bude podáno maximálně čtyři sta výpovědí. Do konce prosince bylo podáno čtyři tisíce výpovědí a opět se nic nedělo. Nečasova vláda nechala řešení na poslední chvíli.
Nakonec ale vláda našla prostředky v rozpočtu…
Lékařský odborový klub nežádal na zvýšení platů zdravotníků žádné navýšení peněz ze státního rozpočtu. Při účinném boji s korupcí lze požadované prostředky najít ve finančním systému zdravotnictví. Česká lékařská komora oceňuje přístup Lékařského odborového klubu, který při jednání s ministerstvem zdravotnictví ustoupil ze svých požadavků, aby tak umožnil dohodu.
O které požadavky šlo?
Bylo to například zrušení smluv, jimž my říkáme vazalské.
Mladý absolvent musí totiž podepsat, že bude pět let v přípravě, a na některých klinikách mu dají třeba desetinový úvazek, což je osmnáct set korun. Pokud má štěstí, jako budoucí praktik dostane šest a půl tisíce korun od kraje, někde je to sedm a půl tisíce. Pak má přes osm tisíc hrubého a z takového platu nemá šanci si pronajmout byt, založit rodinu, pořídit auto. Navíc si musí platit přípravu, za níž berou agentury i tři sta padesát korun za hodinu stáže. To hradí ze svého. A má za takových podmínek z čeho?
Je taková situace v prostějovském regionu?
Tady v Agelu to není tak hrozné, protože pan Chrenek je chytrý člověk a nastupujícím doktorům těch osmnáct tisíc osm set dá. Ale ani to není žádná sláva. Takže takový doktor si musí vzít třeba deset služeb měsíčně, což je ale v rozporu se zákoníkem práce.
Minulý týden vydala krajská rada ČLK výzvu veřejnosti. Proč?
Vydali jsme ji proto, aby lidé věděli, že jejich lékaři jsou s nimi a ne proti nim. Trváme na tom, že kdyby se ve zdravotnictví nekradlo, tak by tam byl dostatek peněz. A rozkrádání zdravotnictví se neustále zrychluje. Nejdříve se jednalo třeba o praní a pronájem zdravotnického prádla, ale jsou tu i případy distribučních společností dodávajících léky a materiál za velmi vysoké ceny. Všechny ty outsorcingy jsou nesmyslně drahé. Pokud by se léky a materiál objednávaly přes internet podle nejnižší ceny, našly by se další významné zdroje úspor.
Jak se materiál nakupuje?
Dozorčí a správní rady nemají zájem zvyšovat platy lékařů, protože z toho nic nemají. Pokud však postaví betonovou krychli, která je plná drahých elektronických přístrojů, tak dostanou provize od dodavatelů. A už nikomu nevadí, že přístroje jsou přikryté plachtami, protože na nich nemá kdo dělat. Vedení nemocnice však raději pořídí přístroj, který dělá body než pohodlnější postel pro pacienty. Z toho totiž nic nemá.
V republice tak máme dva nejdražší gama nože na světě, které by šly pořídit o třicet procent levněji. Máme nejdražší rentgenovou stěnu, přístroje na magnetickou rezonanci nebo počítačové tomografy. Když byla ministryní paní Jurásková, tak přestože věděla, že bude krize, tak dala jednu a půl miliardy na nákup právě těchto přístrojů. Z toho byly pořízeny třeba i operační roboti, kterých máme více než třeba mnohem větší Německo.
Ve zdravotnictví působí skupiny, které nelze nazvat jinak než kriminální, protože zdravotnictví záměrně tunelují. Senátorka Alena Dernerová poukázala třeba na případ ústecké krajské nemocnice, kde při nákupu přístrojů byla cena vyšší o desítky milionů. Dokud taková korupce nebude odhalována, trestána a znemožňována, budou tito lidé dál okrádat nejen lékaře, ale i pacienty.
Je to tedy tak, že za přístroje a léky se vydá mnohem víc peněz než za mzdy?
V Česku máme úplně obrácené nákladové položky. Například v Rakousku mají padesát osm procent na mzdy a čtyřicet dva procent na náklady. U nás je to přesně opačně. Jinde v Evropě jsou třeba i dvě třetiny nákladů na mzdy a třetinu na provoz, to znamená léky, materiál, přístroje a podobně. U nás se neskutečným způsobem plýtvá.
Dostávají se k lékařům peníze ze zdravotního pojištění?
Zdravotní pojištění je povinná forma daně, nikdo se lidí neptá, jestli ji chtějí nebo nechtějí platit. Myslí si, že když platí, mají nárok na plnou péči. A když my ji poskytneme tak, jak nám ukládá zákon, dostaneme pokutu za překročení limitů na léky a vyšetření. Náklady je velice těžké dodržet, když jsou například ceny léků stanoveny podle roku 2008. Přitom reálná cena se zvyšuje každý rok o sedmnáct procent. Podobné je to i s rentgenovými či ultrazvukovými vyšetřeními.
Zdravotnictví je podnikání, jak si tedy vyděláváte?
Z celostátních statistik vyplývá, že se platy zvyšují. Nám ambulantním specialistům se však už několik let reálně snižují. Služby a materiál nakupujeme za komerční ceny, které se neustále zvyšují, zaplaceno však dostáváme jen v té výši, jakou určí stát.
Výkony ale dostáváte hrazené od pojišťoven, nebo ne?
Hodnocení výkonů pojišťovnami je další problém. Například když ke mně přijde pacient s krvácením z nosu, musím mu provést tamponádu, což není úplně levná záležitost. Padne na to spousta materiálu, musí se pak ordinace uklidit a podobně. Platba od pojišťovny nepokryje ani materiál a práci. A takový výkon je bodově hodnocen stejně, jako když po mně někdo chce, abych mu vytáhl zapadlou vatu z ucha. Je ve stejné kategorii. Navíc za výkony sestry nejsou body žádné, tu musím platit já.