Říká se, že když se dva perou, třetí se směje. Jenže v případě pražské protonové centrum versus pojišťovny je to přesně naopak – a tím třetím jsou, jak jinak, pacienti. Zatímco na sebe obě strany podávají žaloby, lidé s rakovinou, kteří si nákladnou léčbu nemohou zaplatit, mají smůlu. Protonové centrum tak sice léčí, ovšem až na výjimky cizince a samoplátce.
„Celkem jsme tu na pojišťovny měli tři pacienty – jednoho od pojišťovny ministerstva vnitra, jednoho od Vojenské zdravotní pojišťovny a jednu paní od VZP,“ shrnuje aktivitu pojišťoven mluvčí protonového centra Vladimír Šulc s tím, že právě VZP odmítá pacienty čekající na léčbu po celých blocích.
Odborníci se přitom shodují, že pro část pacientů má protonová terapie nezpochybnitelný přínos. Kde je tedy problém? Liší se v názoru na to, jak velká je ona část.
Miliarda ročně? Ani náhodou, říká VZP
Zakopaný pes je ale ještě někde jinde. Před sedmi lety totiž uzavřel nucený správce VZP Antonín Pečenka s protonovým centrem smlouvu, v níž slibuje terapii 1650 pacientům ročně, přičemž za jednoho by pojišťovna zaplatila kolem 600 tisíc korun. Celkem by tak centrum dostalo za léčbu kolem miliardy ročně po dobu 15 let. A právě to se současnému vedení VZP nezdá – smlouva je podle něj nevýhodná a nucený správce neměl právo ji uzavřít.
„Roční náklady, které dá VZP na ozařování zhruba 15 tisíc onkologických pacientů, činí 1,3 miliardy korun. Kdyby měla být naplněna smlouva s centrem, musel by buď stát dát víc peněz do zdravotnictví, nebo by pro 13 500 pacientů nezbyly na ozařování peníze,“ shrnuje mluvčí VZP Oldřich Tichý. Jenže i šéf pojišťovny Zdeněk Kabátek na začátku roku pro Deník řekl, že protonovou terapii bude VZP hradit řádově desítkám pacientů ročně. Zatím byl ale jen jeden…
Jak je to tedy s nemocnými, pro něž se protonová terapie hodí? Díky tomu, že je paprsek možné nasměrovat přesně do místa nádoru a nepoškodit okolní tkáně, je vhodná například pro rakovinu hlavy, slinivky břišní, prostaty, a hlavně pro nádory u dětí. Podle hlavního lékaře protonového centra Jiřího Kubeše jsou protony namístě zhruba u deseti procent onkologických pacientů. Těch je v Česku okolo 30 až 40 tisíc.
Šéf České onkologické společnosti Jiří Vorlíček je ale jiného názoru. „V Česku jsou ročně řádově pouze desítky nemocných, kteří by měli užitek z protonové léčby. Obecně se dá říci, že tuto léčbu mohou dostávat i další nemocní, ale bez zásadního rozdílu v účincích této léčby a za zásadně vyšší cenu. Doposud jsme nemocné, kteří potřebovali protonovou léčbu, posílali do zahraničí, například do Mnichova, a pojišťovny tuto léčbu hradily,“ upozorňuje Jiří Vorlíček.
O tom, že budou pacienti i nadále posíláni do Mnichova, uvažuje VZP – léčba je tam údajně levnější než v Praze. To je ovšem trochu paradoxní. Současný ředitel pražského centra Manfred Herbst totiž stál osm let právě v čele mnichovského zařízení.
„Inspirovali jsme se světovou technologií a přinesli to nejlepší do Česka, takže tu vyrostlo vůbec nejmodernější a nejlépe vybavené centrum na světě. Umíme léčit nádory, u nichž to dosud nebylo možné, například slinivku břišní či některé tumory plic,“ řekl Herbst před časem Deníku.
Než se kluci domluví...
A výsledek? Místo alespoň těch slibovaných desítek pacientů na pojišťovnu mají lidé s rakovinou smůlu. Mnohým už došla trpělivost a snaží se protonové centrum všemožně podpořit. Sdružení Hlas pro život proto sepsalo petici, kterou podepsalo již téměř 110 tisíc lidí. A podpora je vidět i na Facebooku – tady má proto nové centrum přes 11 tisíc příznivců.
„Zajímalo by mě, jestli při těch dohadech vůbec někoho zajímají pacienti – že jim běží čas, a než se kluci domluví, bude pro mnohé pozdě. Přeju si, abych se dožila toho, že budu moci podstoupit v proto novém centru léčbu tumoru a nedopadnu jako kamarádka, které bylo minulý týden sděleno z protonového centra, že už není šance na léčbu, protože je pro ni pozdě,“ shrnuje situaci na facebookovém profilu centra jedna z přispěvatelek.