„Jsme teď v takových dluzích, že děti mých dětí nebudou schopny je splatit. Jestli k tomu teď přidáme ještě zdravotní péči, bude to asi poslední hřebíček do rakve státních financí,“ vyjadřuje svůj nesouhlas jeden z účastníků demonstrace proti zdravotnické reformě ve Phoenixu, jichž je nyní po celých Spojených státech na desítky.
EVROPAN NECHÁPE
Zamýšlené návrhy posílí stát v oblasti zdravotní péče (vznik státních pojišťoven), která v konečném důsledku oslabí roli soukromých zdravotnických zařízení. Z pohledu Evropana je to těžko pochopitelná reakce. Na starém kontinentě mají totiž úspěch politici, kteří nabízejí více státních regulací.
Jenže Amerika má úplně jinou tradici. Obyvatelé USA vidí rudě, kdykoliv se politici pokusí navýšit pravomoci vlády. Mezi Američany a Evropany je propastný rozdíl. Běžné „evropské“ argumenty o povinnosti vlády zajistit všem dostupnou zdravotní péči narážejí na spontánní otázky typu: „A je to v ústavě?“
Důraz na osobní zodpovědnost je za oceánem i přes socializační tendence poslední doby stále silně zakódován. Nehledě na skutečnost, že většina řádně pojištěných občanů se oprávněně obává snížení dosavadní úrovně. Proto s podobnými záměry pohořeli už Bill Clinton nebo Jimmy Carter.
PŘÍKLAD MASSACHUSETTS
Proč se o to tedy Barack Obama pokouší znovu? Podle oficiálních statistik nemá v USA více než 45 miliónů lidí zdravotní pojištění. Do zdravotnictví míří 16 procent amerického hrubého domácího produktu (HDP), což je asi dvakrát více, než je evropský průměr.
Právě zvrat této statistiky si Barack Obama vytyčil jako hlavní cíl své reformy. Jenže podobný plán v Massachusetts skončil fiaskem. Tento stát před třemi lety zavedl povinné zdravotní pojištění. Cíle byly stejné jako v případě Obamova současného plánu: pojištění všech lidí a snížení nákladů na zdravotnictví. Jenže se nepovedlo ani jedno. Počet nepojištěných sice klesl podle oficiálních (často zpochybňovaných) čísel zhruba na čtvrtinu, pořád jich ale zůstává minimálně 160 tisíc.
A co hůř, už tak vysoké náklady na zdravotnictví rostly v Massachusetts po reformě rychleji než v průměru za celé Spojené státy. Navíc se prodloužily i čekací doby na některé zákroky. A právě vidina snížené kvality amerického zdravotnictví je to, co dnes většinou přivádí lidi s transparenty na náměstí amerických měst. Kromě toho mnozí varují před zavádějícími federálními statistikami.
Počet lidí bez pojištění je podle nich ve skutečnosti mnohem nižší než zmiňovaných 45 miliónů. Část obyvatel, kteří v průzkumech uvádějí, že nemají zdravotní pojištění, jsou ve skutečnosti ve státních programech Medicaid pro chudé nebo Medicare pro seniory. Další skupina lidí pak ani nemá americké občanství. Proto alternativní odhady hovoří o tom, že počet nepojištěných občanů USA je ve skutečnosti o 10 miliónů menší.
NEJLEPŠÍ NA SVĚTĚ
Letních protestů proti Obamově zdravotnické reformě se účastnil i Jerry Skweres ze Schaumburgu ve státě Illinois. Jeho synovi přitom lékaři krátce předtím zjistili leukémii. „Myslím, že máme nejlepší systém zdravotní péče na celém světě,“ řekl Skweres novinářům z Daily Heraldu.
„Nepostupoval by kupředu tak rychle, kdyby ho řídila vláda.“ A přes všechny problémy a nákladnost amerického systému má mnoho pravdy. Jsou to právě Spojené státy, jež jsou na špici výzkumů.
Většina držitelů Nobelovy ceny za medicínu v posledním čtvrtstoletí je z USA. Ve Spojených státech vyvíjejí polovinu všech nejdůležitějších léků na světě, které pak přebírají všechny státy světa.
V posledních třiceti letech sehráli Američané klíčovou roli v osmdesáti procentech hlavních medicínských objevů, takže američtí pojištěnci mají přístup k těm nejnovějším lékům a přístrojům jako nikde na světě.
DUSNO V KONGRESU
Rostoucí otazníky okolo reformy se odrážejí i v průzkumech veřejného mínění. Zatímco ještě v dubnu věřilo Obamovu plánu 57 procent Američanů, podle průzkumu zveřejněného ve Washington Postu je to nyní už méně než polovina. V otázce schopnosti řešit finanční krizi již mu věří jen 40 procent lidí.
Rovněž celková podpora jeho kroků se výrazně propadla. Přestože se krátce po nástupu do funkce těšil přízni 69 procent Američanů, dnes už je to jen 55 procent. Z průzkumů navíc plyne, že dvě třetiny lidí nevědí, o co v jeho reformě zdravotnictví vlastně jde.
A právě pokles podpory a pomalé umírání reformy chtěl Barack Obama minulý týden zvrátit v napjatě očekávaném projevu v Kongresu. Republikáni ale dávali svůj nesouhlas najevo často velmi hlasitě.
Poslanec Jižní Karolíny Joe Wilson na Obamu dokonce vykřikl, že lže. Smích provázelo také Obamovo přiznání, že před schválením plánu je ještě třeba vypracovat detaily.
ÚSPORY A NÁKLADY
„Nejsem první prezident, který se o reformu zdravotnictví pokouší. Ale chci být posledním,“ prohlásil v úvodu svého senátního vystoupení prezident Obama. Dodal, že jeho plán bude v příštích deseti letech stát 900 miliard dolarů (asi 15,7 biliónu korun), což podpořil srovnáním s válkami v Iráku a Afghánistánu, kde USA utratily více peněz.
Jenže ještě nedávno se mluvilo „jen“ o 650 miliardách. Obama se záměrem nabídky jakéhosi státního pojištění všem, kteří na běžné soukromé nedosáhnou, čelí nařčení z tendencí k socialismu.
Otazníky také vzbuzuje obava, že do nového pojištění se přesunou i lidé, kteří si soukromé pojištění dovolit mohou, a tím se celý systém ještě více prodraží. Kancelář Kongresu pro rozpočet (CBO), nezávisle analyzující plány vlády, navíc uvedla, že úspory vládních programů Medicare a Medicaid, s nimiž počítá Bílý dům, nejsou reálné.
Skutečné náklady na Obamův plán tak zůstávají ve hvězdách a kongresmani na pochybách. Kromě toho jeho plán zapomíná na jednu z hlavních příčin drahé zdravotní péče, a tím je daňově zvýhodněné poskytování pojištění zaměstnavateli. Stát tím znevýhodňuje jak jiné formy pojištění, tak i přímé platby. Celý systém oslabuje motivace pojištěnců racionálně se o svých výdajích na zdravotní péči rozhodovat.
MRTVÝ KENNEDY
Při svém projevu prezident zmínil i nedávno zesnulého senátora Edwarda Kennedyho. Tomu v květnu lékaři oznámili, že má rakovinu mozku v konečném stadiu.
Hned poté napsal Obamovi dopis a požádal, aby byl doručen až po jeho smrti. „V něm mluvil o šťastných chvílích posledních měsíců života,“ popisoval Obama dopis. „To vše díky lásce a podpoře jeho ženy Vicki a jeho úžasným dětem, které jsou dnes všechny zde.“
Kennedy v dopise Obamovi napsal, že reforma zdravotnického systému je důležitá pro další prosperitu USA, ale ještě důležitější je jako morální apel. Jenže právě před zneužitím smrti nositele slavného jména v boji za prosazení Obamova plánu už dříve varoval kongresman a jeden z republikánských kandidátů na prezidenta, Ron Paul. A slova Baracka Obamy v přítomnosti Kennedyho vdovy, jen těžce potlačující slzy, jako by mu dávala za pravdu.
Paul přitom upozornil, že kvůli rozpoutání podobných emocí v minulosti prošla i legislativa, která by za normálních okolností byla smetena se stolu. Typickým příkladem byl i tzv. Patriot Act, schválený v roce 2001 bezprostředně po teroristickém útoku na Světové obchodní centrum.
Toto nařízení za atmosféry strachu tehdy prošlo Kongresem během tří dnů bez větší diskuse. Přitom umožňuje agentům FBI prohledávat byt bez vědomí majitele, vládní sledování telefonu či počítače, sledování finančních záznamů a podobně. To by téměř jistě Kongresem v jiné době jen tak neprošlo.
OBAMŮV RISK
Obama pod tlakem demokratů i republikánů slibuje cokoliv. Pojištění nepojištěným, lepší zdravotní péči, zároveň ale i nižší cenu zdravotní péče a žádný nárůst deficitu federálního rozpočtu.
Zdrojem mají být úspory a vyšší zdanění bohatých a velkých firem. Ale to se zatím většině normálních Američanů nelíbí. Prezident svým plánem riskuje.
Pokud bude navzdory demokratické většině v obou komorách Kongresu neúspěšný, oslabí svou pozici i směrem do zahraničí. Pokud své návrhy prosadí, bude se potýkat s dopady vlastních kroků.
Tady mu hrozí zvýšení neefektivity a ještě vyšší propad veřejných financí. V těchto měsících dává Barack Obama všanc svou další politickou kariéru.
Miroslav Cvrček, Reflex