Více kompetencí mladým lékařům
Co aktuálně brzdí přijetí zákona, je především struktura základních specializačních oborů, která by měla zachovat dostatečně široký záběr jednotlivých oborů a bránit atomizaci medicíny. Paradoxně u všech jiných změn došlo k rozumnému konsenzu, který může řadu problémů mladých lékařů výrazně zlepšit. Zákon totiž mimo jiné: * upřesňuje složení a úkoly akreditačních komisí, které mají klíčové slovo v racionální konfiguraci vzdělávacích programů, * zavádí vzdělávací radu jako arbitra v mezioborových
sporech, které někdy bývají velmi devastující, * legalizuje růst kompetencí mladých lékařů, které se
přirozeně zvyšují během vzdělávání, * definuje možnost vícestupňové akreditace vzdělávacích pracovišť, zejména pro základní kmen a pro vlastní specializovaný výcvik, což může podnítit rezidenty začínat výuku na malých pracovištích, motivovat je po kmeni ke změně pracoviště a výrazně tak redukovat potřebu externích, velmi kritizovaných stáží.
Z vyhlášky zpět do zákona
Jediné, na čem vznikla shoda ohledně členění základních oborů, bylo vrácení jejich výčtu z vyhlášky do zákona. Vládou byl naopak schválen návrh jen 33 základních oborů oproti současným 46, což vyvolalo nebývalou smršť protestů kvůli rušení tradičních oborů, zavedených v Evropě, navíc došlo i k prodloužení délky vzdělávání u oborů přeřazených do nástaveb. Přímo výbušnými se staly dva největší obory interny, kardiologie a gastroenterologie, kdy první zůstal základním a druhý „jen“ nástavbou. Oba jsou přitom srovnatelné svojí velikostí a jsou uznávány jako základní obory téměř ve všech zemích EU, ostatně podobně jako dalších 11 nových nástaveb, např. pneumologie či nukleární medicína. Poslanci ve spolupráci s MZ proto následně vypracovali pozměňovací návrh s 43 základními obory. Právě ten se stal předmětem kritiky v Senátu, i když jde o návrh, který tvoří asi nejlepší možný kompromis mezi zvyklostmi v EU a u nás.
Posílení základních oborů
Je potřeba férově říci, že přílišná atomizace medicíny skutečně existuje.
Pravděpodobně má ale jinou příčinu než velké množství našich základních oborů. Problémy začaly být zjevné v roce 2004, kdy nově vzniklý zákon definoval 83(!) specializačních lékařských oborů bez jakékoliv hierarchie. Základní obory byly sice později redukovány, ale přebytečné byly ponechávány jako nástavbové specializace, které EU nereguluje. U nás si nástavbové obory zachovaly díky popsanému vývoji svoji silnou autonomii a příslušným základním oborům se nevrátila možnost rozumně ovlivňovat činnosti lékařů v závislosti na rozsahu jejich vzdělání. Proto je nyní potřeba základní obory posílit, zachovat jejich vliv na existenci nástaveb a těm zase přenechat jen úzké spektrum činností, které základní obory nemají ve svém povinném curriculu. Takový vývoj bude současná verze zákona umožňovat, a je proto třeba doufat, že k přehlasování senátního veta ve sněmovně dojde.
O autorovi| Leoš Heger (autor je poslancem Poslanecké sněmovny PČR a místopředsedou TOP 09)