Bursitida je velice bolestivý zánět tíhového váčku. Naštěstí se dá dobře léčit

Co je bursitida?

Bursitida je zánětlivé onemocnění postihující tzv. bursu, což jetíhový váček obsahující synoviální tekutinu, který se nachází mezi kostí a měkkými tkáněmi nad ní. V lidském těle existuje 150 takových váčků, které jsou strategicky lokalizovány na místech, kde dochází k mechanickému tření. Lubrikují a odlehčují třecí oblasti mezi kostmi, šlachami a svalovými úpony poblíž kloubů, čímž je zajištěn volný a lehký pohyb.

V důsledku dlouhodobého mechanického přetěžování či úrazu může dojít k zanícení bursy, což je velice nepříjemná a bolestivá komplikace. Bursitida se dá naštěstí dobře léčit a pokud je poctivě dodržován léčebný plán, měl by zánět odeznít do týdne. Výjimkou ovšem nejsou ani chronické problémy. [1, 2, 3, 4]

Rizikové faktory bursitidy

Ke vzniku bursitidy přispívají hlavně opakované pohyby zatěžující kloubní aparát a tlak vyvíjený na konkrétní klouby. Bursitida se proto často vyskytuje u specifických profesí a bývá uznávána jako nemoc z povolání. Objevuje se u zedníků, pokrývačů, instalatérů, slévačů či třeba dlaždičů.

Mezi další možné příčiny zanícení tíhového váčku patří traumata způsobená pádem či nárazem. Proto lze pozorovat bursitidy také u sportovců. Vznikat mohou i u netrénovaných jedinců, kteří jsou vystaveni náhlé zátěži. Vyšší výskyt bursitidy bývá pozorován také v souvislosti s některými chorobami a patologickými stavy, jako jsou:

• revmatoidní artritida,
• dna,
• stafylokokové a jiné bakteriální infekce.[5, 6, 7]

Příznaky bursitidy

Projevy bursitidy se mohou lišit podle toho, v jaké části těla se zrovna objeví. Obecně se ale dají shrnout jako:

• tupá bolest,
• ztuhlost a omezení pohybu daného kloubu,
• lokální otok,
• zvýšení teploty tkáně na dotek,
• místní zarudnutí kůže,
• zhoršování obtíží při zátěži či tlaku.

Bursa přeplněná tekutinou může být na první pohled viditelná či hmatná jako měkká boulička pod kůží. U bakteriálních zánětů bývá bolest silnější a mohou se přidat i jiné příznaky jako horečka. [8, 9, 10]

Druhy bursitidy

V lidském těle se nachází 150 burs. Některé části těla, jako jsou například ramena, lokty či kolena, jsou k jejich vzniku náchylnější.

• Bursitida ramene: jde o nejčastější typ bursitidy odborně nazývaný jako bursitis subacromialis. Postihuje bursu nacházející se mezi klíční kostí a vrchní částí lopatky. Obvykle vzniká v důsledku přetížení (opakované vzpažení a prudké švihání paží), případně může jít o důsledek úrazu či pádu na rameno.
• Bursitida lokte (písařský loket): postižena je bursa uložená na zadní straně lokte. Vzniká v důsledku častého ohýbání a narovnávání předloktí. Způsobit ji mohou sporty typu tenis, basketbal či golf. Rizikové je však i časté opírání lokte o tvrdý povrch.
• Bursitida kolene: tzv. prepatelární bursitida se projevuje jako měkká vejcovitá bulka na přední straně kolene. Způsobuje ji dlouhé a časté klečení na tvrdé podložce. Mezi další možné příčiny patří úder do čéšky, což se stává třeba při kontaktních sportech.
• Bursitida kyčle: týká se bursy umístěné na vnější straně kloubu. Bursitida kyčelního kloubu může být způsobena úrazem, artritidou, nevhodným postojem při chůzi či dlouhodobým zatěžováním (dlouhé stání apod.).
• Bursitida kotníku: často se jedná o důsledek nošení nevhodných bot. Může ji způsobit i zátěž v podobě bruslení.
• Bursitida paty: zánět bursy na patě je velice nepříjemný, protože bolí prakticky neustále při pohybu či při kontaktu se zemí.
• Bursitida Achillovy šlachy: zanícení bursy uložené mezi úponem Achillovy šlachy a horním okrajem patní kosti. Způsobit ho mohou zranění paty, nošení tuhé či špatně padnoucí obuvi nebo nejrůznější choroby.
• Bursitida hýždě: dochází k ní dlouhodobým sezením na tvrdém podkladu. Způsobit ji může třeba jízda na kole. [11, 12, 13, 14]

Diagnostika bursitidy

Při podezření na zánět tíhového váčku by měl pacienta vyšetřit odborník z oblasti ortopedie. Ke stanovení správné diagnózy je nutné odebrání anamnézy a fyzikální vyšetření s pohmatem. K vyloučení jiných příčin bolesti lze použít ultrazvukové či rentgenové vyšetření. Při podezření na bakteriální infekci může lékař nabodnout zanícenou bursu sterilní jehlou a odebrat vzorek tekutiny, kterou odešle k laboratornímu vyšetření. [15, 16, 17]

Bursitida: léčba

Možností, jak léčit bursitidu, je hned několik. Záleží na příčině zánětu a také na tom, jak moc jsou příznaky závažné. U mírných forem bursitidy většinou postačí odpočinkový režim, znehybnění postiženého kloubu a přikládání ledových obkladů. Na zmírnění bolesti a zánětu se používají nesteroidní protizánětlivé léky, mastičky a gely.

Při silné bolesti může lékař aplikovat kortikoidovou injekci přímo do zanícené bursy. Pacient pocítí úlevu prakticky okamžitě a další léky nejsou obvykle potřeba. Při nekomplikovaném průběhu by se měla bursitida vyléčit během 1–2 týdnů. U některých pacientů se doporučuje fyzioterapie a cvičení zaměřené na posílení šlach a svalstva v dané oblasti.

Pokud je zánět bursy bakteriálního původu, nasazují se vhodná antibiotika. U závažnějších případů je někdy nutné přistoupit k chirurgické drenáži. Chirurgická léčba bursitidy s radikálním odstraněním bursy je posledním řešením, pokud nic jiného nezabírá. U pacientů s chronickým onemocněním často konzervativní léčba nepomáhá. [18, 19, 20, 21, 22]

Prevence bursitidy

Jak bylo již zmíněno, mnoho případů bursitidy je způsobeno mechanickým přetěžováním, nevhodnou zátěží či špatnými pohybovými návyky. Riziko vzniku bursitidy se proto dá do jisté míry zmírnit dodržováním určitých pravidel:

• zahřátí a protažení svalů před fyzickým výkonem,
• pravidelné přestávky a protahování při opakovaných namáhavých pohybech,
• ochrana nejvíce namáhaných kloubů (nošení ochranných pomůcek při sportu, ortopedická obuv, podložka při práci v kleče, ortézy či polštářky bránící tlaku),
• postupné zvyšování zátěže při cvičení,
• vyhýbání se dlouhotrvajícímu sezení,
• péče o správné držení těla (neopírat se lokty o stůl apod.).

Pokud se bursitida objevila v minulosti, je vhodné posilovat svaly v dané oblasti. Silné svaly jsou odolnější vůči zranění, čímž se předchází návratu zánětu. [23, 24, 25]

Zdroje: nih.gov, mayoclinic.org, clevelandclinic.org, webmd.com, hopkinsmedicine.org, stanfordhealthcare.org, pennmedicine.org, arthritis-health.com, nhs.uk, msdmanuals.com, stefajir.cz, internimedicina.cz, ortopedienohy.cz, fyzioklinika.cz, cpzp.cz