OTÁZKA: * * Radiologická asistentka asi není mezi dospívající mládeží vnímána jako příliš atraktivní profese. Co vás k ní přivedlo?
ODPOVĚĎ:
Bc. Markéta Boháčová
Když jsem ukončila základní školu, nebyla jsem ještě rozhodnutá, jakým směrem se budu ubírat, a tak jsem si vybrala studium na gymnáziu. Na střední škole se, kupodivu, stala mým oblíbeným předmětem fyzika. Měli jsme výbornou paní profesorku. Myslela jsem si, že bych se fyzice mohla věnovat i po maturitě, ale nebyla jsem tak dobrá v ostatních předmětech, a tak jsem si na vysokoškolské studium netroufla. Několik mých spolužaček ze základní studovalo na zdravotnické škole. Hodně jsme si povídaly o odborných předmětech, které probíraly, zajímaly mě i jejich učebnice. Jejich studium mi připadalo zajímavější než to moje a docela jsem litovala, že jsem si místo gymnázia nevybrala raději zdravotnickou školu. Když jsem se pak měla rozhodovat co dál po maturitě, našla jsem si pomaturitní studium na zdravotnické škole v oboru radiologický laborant. To mi přišlo jako ideální spojení dvou mých přání - pracovat v oboru, který je založen na fyzice, a působit ve zdravotnictví. Studium jsem ukončila v roce 1987. Musím říci, že jsem své volby zatím nikdy nelitovala.
8.9.2010 13:20:18
OTÁZKA: * * Jak se poté vyvíjela vaše profesní kariéra?
ODPOVĚĎ:
Bc. Markéta Boháčová
Po maturitě jsem nastoupila na radiodiagnostické oddělení na poliklinice v Praze-Vršovicích. Vybrala jsem si toto pracoviště, protože mě nejvíc bavila konvenční skiagrafie. Zdálo se mi, že práce v nemocnici je dost monotónní, neboť je velmi úzce specializovaná, a já se jako čerstvá absolventka chtěla naučit v praxi co nejvíce. Na poliklinice jsem pracovala asi šest let, ale pak jsem přeci jen chtěla vyzkoušet i práci v nemocnici. V roce 1993 jsem nastoupila na radiodiagnostické oddělení Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze, která je veřejnosti známá spíše jako Nemocnice Pod Petřínem. Na tyto roky vzpomínám velmi ráda. Pod vedením docenta Milana Cholta a později doktora Petra Dobíška a vedoucí laborantky Vlasty Hamzové zde vznikl sice malý, ale o to úžasnější kolektiv lidí, se kterými dosud udržuji kontakty. Kromě běžné skiagrafie a skiaskopie jsem si zde užila i „velkou“ medicínu. Asistovala jsem u angiografií, jezdila s pojízdným rentgenem na lůžková oddělení, snímkovala na operačním sále. Sál jsem ale moc nemilovala, jsem malého vzrůstu, a tak jsem měla problémy s ovládáním přístroje. Pod Petřínem jsem byla velmi spokojená, byla zde ale i jedna stinná stránka. Práce v nemocnici je spojená s nočními a víkendovými službami a to byl vlastně jediný důvod, proč jsem se rozhodla vrátit zpět na polikliniku. Jinak s Nemocnicí Milosrdných sester mám zkušenost i z druhé strany barikády. Před vánoci roku 1999 zde byl operován můj vážně nemocný tatínek, který si velmi pochvaloval péči jak řeholnic, tak civilního zdravotnického personálu.
8.9.2010 13:20:19
OTÁZKA: * * Dnes zastáváte funkci vedoucí radiologické asistentky v Mamma centru. Co vás přivedlo sem?
ODPOVĚĎ:
Bc. Markéta Boháčová
V roce 1994 začala primářka Miroslava Skovajsová budovat na poliklinice DTC v Praze 4 v rámci místního radiodiagnostického pracoviště Mamma centrum, jež by ženám poskytovalo komplexní diagnostiku onemocnění prsu. Toto oddělení se začalo rozrůstat a na podzim roku 1996 jsem se od bývalé kolegyně dozvěděla, že zde hledají radiologické asistenty, tak jsem se přihlásila. Byla jsem přijata a začala pracovat jako řadová radiologická asistentka pod vedením tehdejší vedoucí asistentky Milady Voráčkové. Ta byla oporou paní primářky při rozvoji Mamma centra a její vklad do oddělení je stále patrný. Po jejím odchodu v roce 2003 mi byla paní primářkou Skovajsovou nabídnuta její funkce. Důvěra, kterou ve mě vkládala, mne velmi potěšila a zároveň překvapila. Vzala jsem si několik dní na rozmyšlenou, vůbec jsem si nebyla jistá, zda mám takovou nabídku přijmout. Obávala jsem, že na tuto funkci svými schopnostmi nestačím. Přece jen jsem byla v našem kolektivu druhá nejmladší, a tak jsem si ani nebyla jistá reakcí svých služebně starších kolegyň. Nakonec jsem se rozhodla nabídku přijmout. Jsem paní primářce velmi vděčná za to, že mi důvěřuje, já sama bych nikdy nenašla odvahu přihlásit se na takové místo. V současné době vedu kolektiv 16 nelékařských pracovníků, z toho je devět radiologických asistentek, tři sestry a čtyři administrativní pracovnice. Jsme docela velký kolektiv, kromě asistentek a sester zde pracuje ještě 11 lékařek a dvě odborné asistentky pro mamologii.
8.9.2010 13:20:19
OTÁZKA: * * Vzpomínáte na kolegyně či na některého učitele, kteří výrazným způsobem ovlivnili vaši profesní dráhu?
ODPOVĚĎ:
Bc. Markéta Boháčová
Rozhodně musím vzpomenout paní profesorku Svobodovou, která mě v době gymnaziálních studií nadchla pro fyziku. Ta vlastně do značné míry ovlivnila mé profesní zaměření. Pak to byla moje bývalá vrchní a nyní kolegyně Jana Karasová, která mě přivedla do Mamma centra. Když jsem zde začala pracovat, rozhodně mi výrazně pomohla paní primářka Skovajsová a v podstatě celý kolektiv Mamma centra. Líbilo se mi, že jsem byla součástí v týmu, který šel za určitou ideou, a i přes těžké začátky se podařilo zprovoznit diagnostické pracoviště špičkové úrovně. Cením si především úsilí paní primářky, která dokázala vybudovat oddělení, jež se stalo vlajkovou lodí celého českého mamografického screeningu a dnes stále patří mezi největší screeningová pracoviště zabývající se časnou detekcí karcinomu prsu.
8.9.2010 13:20:19
OTÁZKA: * * Kolik mamologických vyšetření na vašem pracovišti ročně provedete?
ODPOVĚĎ:
Bc. Markéta Boháčová
V loňském roce jsme na mamografu osnímkovali kolem 27 tisíc žen. Z toho přibližně 19 tisíc bylo preventivních vyšetření. Vyšetření prsů ultrazvukem jsme provedli asi 8 tisíc. Provedli jsem také necelých 700 core-cut biopsií pod ultrazvukem a 290 vakuových biopsií, takzvaných mamotomií, z nichž pouze 10 bylo pod ultrazvukem a 280 stereotaktických. Veřejnost většinou překvapí zjištění, že onemocnění prsní žlázy není pouze doménou žen, ale může postihnout i muže. Jen v loňském roce jsme vyšetřili asi 150 mužů. Jejich vyšetření je sice technicky shodné s vyšetřením žen, má však svá specifika. Muži přicházejí na oddělení s potížemi, které podle jejich soudu patří spíše ženám, a mnohdy se za své problémy stydí. V těchto případech postupujeme při snímkování s maximálním taktem a snažíme se jim naším profesionálním přístupem vyšetření ulehčit.
8.9.2010 13:20:19
OTÁZKA: * * Utkvěla vám v paměti některá z vašich pacientek?
ODPOVĚĎ:
Bc. Markéta Boháčová
Mamma centrum je velké screeningové pracoviště, kterým ročně projde obrovské množství pacientů. Je tedy těžké si je nějak více zapamatovat. Navíc je zřejmé, že k nám chodí převážně pacientky bez zjevných potíží, které se domnívají, že jsou zdravé. I když pravda je, že v každé ženě před vyšetřením trochu hlodají pochybnosti. My bohužel při mamografickém vyšetření nemáme čas na nějaké větší seznámení se s klientkami. Trochu více prostoru máme při stereotaktických biopsiích, kdy je příležitost k rozhovoru. Na toto vyšetření k nám přijíždějí ženy nejen z Prahy, ale i ze vzdálených míst republiky. Tak jsem již vyslechla řadu zajímavých životních příběhů a osudů. Při své práci se ale někdy ocitáme ve složité situaci. Vyskytnou se případy, kdy už na snímku vidíme, že „něco není v pořádku“. Nejtěžší to je, když se jedná o člověka nám blízkého. Pak jsme diagnózou zaskočeni i my. Já takto prožívám léčbu s jednou svou příbuznou a několika známými. Na jejich příkladu vidím, jak je důležitá pravidelná prevence. Jelikož všechny naštěstí přišly včas, probíhá jejich léčba úspěšně. Možná i proto jsem ve svém okolí známá jako neúnavná agitátorka preventivních mamografických vyšetření.
8.9.2010 13:20:19
OTÁZKA: * * Co považujete za svůj profesní úspěch?
ODPOVĚĎ:
Bc. Markéta Boháčová
Není to jenom můj osobní úspěch. Za profesní úspěch považuji, že se celému kolektivu Mamma centra podařilo vybudovat pracoviště s výborným odborným renomé. Myslím si, že jsme velmi dobrý kolektiv a chceme pracovat na špičkové úrovni. Já sama jsem členkou mamotomického týmu a musím říci, že považuji za velký úspěch, že se našim lékařkám společně s námi asistentkami podařilo vypracovat nové metodiky při stereotakticky naváděné vakuové biopsii. Díky tomu můžeme lokalizovat a bioptovat léze prsu i v místech, která byla běžnou technikou velmi špatně dostupná. Tuto metodiku od nás převzaly i ostatní mamotomické týmy a dnes je standardně používanou variantou vyšetření. Povedlo se nám tak minimalizovat počet technicky neproveditelných mamotomií.
8.9.2010 13:20:19
OTÁZKA: * * Rozšiřujete si i nadále vzdělání v oboru?
ODPOVĚĎ:
Bc. Markéta Boháčová
Rozhodně ano. Bez dalšího vzdělávání není práce v mém oboru možná. Když jsem před lety ukončila pomaturitní studium a myslela si, že mám učení za sebou, nemohla jsem se víc mýlit. Hned několik let po maturitě jsem absolvovala dvouleté specializační studium v oboru radiodiagnostika, tehdy ještě v Institutu pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků v Brně. Náš obor se ale neustále a dosti rychle rozvíjí, a tak jsem se před šesti lety přihlásila na dálkové studium na Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích. Před třemi lety jsem studium úspěšně dokončila a získala titul bakaláře v oboru radiologický asistent. To byl pro moji práci velký přínos. Vývoj technického vybavení jde kupředu mílovými kroky a já potřebovala „být v obraze“. V našem oboru snad ani není možné získat nové poznatky a zkušenosti pouze samostudiem. Proto se já i moje kolegyně snažíme účastnit většiny vzdělávacích akcí, které se nás týkají. Takto jsem postupně absolvovala kurz „Zkoušky provozní stálosti screeningových mamografických pracovišť“, certifikovaný kurz „Zobrazování v mamární diagnostice“ a složila zkoušky „zvláštní odborné způsobilosti jako osoba s přímou odpovědností za radiační ochranu“. Účastnila jsem se také mnoha seminářů a sympozií a naše profesní organizace vydává odborný časopis „Praktická radiologie“, který pravidelně sleduji.
8.9.2010 13:20:19
OTÁZKA: * * Byla jste na stáži v zahraničí?
ODPOVĚĎ:
Bc. Markéta Boháčová
Ano. Než jsem nastoupila do Nemocnice Pod Petřínem, absolvovala jsem odbornou stáž v St. Elizabeth Krankenhaus v Kolíně nad Rýnem. Pobyt v Kolíně pro mě byl samozřejmě velkou zkušeností. Vzpomínám si, že mě tehdy zaujaly dvě věci. Profesionální, vlídné chování zdravotnického personálu k pacientům, ale současně bylo i vidět, že si tamní pacienti váží těžké práce zdravotníků. Obdivuhodné bylo rovněž úsilí studentů našeho oboru, kteří v rámci studia absolvovali praxi na oddělení a i v době svého volna využívali prázdných vyšetřoven k nácviku speciálních projekcí.
8.9.2010 13:20:19
OTÁZKA: * * Jak ze svého pohledu hodnotíte současný systém vzdělávání radiologických asistentů? Mění se v jeho důsledku jejich kompetence?
ODPOVĚĎ:
Bc. Markéta Boháčová
Nemohu říci, že by se mé kompetence nějak výrazně změnily. Dnes už je bakalářské studium jedinou možností jak v tomto oboru získat kvalifikaci. Vzdělávání budoucích radiologických asistentů je však podle mého názoru velký problém. Za závažný systémový nedostatek považuji nedostatečný počet škol, které jej poskytují, je jich opravdu povážlivě málo. Například v Praze nebyla několik let žádná. Nyní lze již druhým rokem studovat bakalářský program pro radiologické asistenty (trochu paradoxně) na Fakultě biomedicínckého inženýrství ČVUT. Úplně nově získala akreditaci soukromá Vysoká škola zdravotnická v Praze v Duškově ulici, ale školné je pro radiologické asistenty o hodně vyšší než například pro sestry. To je myslím velká potíž, vysoké školné do zdravotnických oborů mnoho studentů nepřiláká. Navíc řada absolventů bakalářského studia do praxe ani nenastoupí. Jedním z důvodů je, že náš obor nemá navazující magisterské studium, a nemálo schopných absolventů proto pokračuje v jiných oborech (například ve studiu biomedicínské a klinické techniky na ČVUT) a jsou pro naši profesi většinou ztraceni. Myslím, že maturanti ani nejsou o existenci těchto škol dostatečně informováni a pak také „radiologický asistent“ je pro většinu studentů neznámý pojem. Náš obor je tak trochu v anonymitě, nikdo o naší práci moc neví. Všichni mají představu o práci sestry, ale málokdo ví, co děláme my. Řekla bych, že trochu zavádějící je i sám název „radiologický asistent“. Už to slovo asistent může implikovat dojem, že pouze někomu asistujeme, a tak nikoho neláká studovat vysokou školu a pak jen „asistovat“.
8.9.2010 13:20:19
OTÁZKA: * * Jaké máte podmínky pro celoživotní vzdělávání na vašem pracovišti?
ODPOVĚĎ:
Bc. Markéta Boháčová
Tady je na místě poděkovat vedení naší polikliniky, podmínky pro další vzdělávání máme velmi dobré. Naši zaměstnavatelé se o odborný růst všech zaměstnanců starají výborně, jsou vstřícní, umožňují nám účast na vzdělávacích akcích, které souvisejí s naším oborem. Myslím si, že jsme na našem pracovišti v tomto směru všechny spokojené.
8.9.2010 13:20:19
OTÁZKA: * * Jak hodnotíte kreditní systém?
ODPOVĚĎ:
Bc. Markéta Boháčová
Kreditní systém má, z mého pohledu, výhody a nevýhody. Rozhodně ho považuji za pozitivní motivaci a pobídku k dalšímu vzdělávání. Nabídka vzdělávacích akcí je v posledních letech daleko širší, ale problém vidím v tom, že se jich neúčastní pouze ti, kteří mají o téma opravdový zájem. Je vidět, že mnoho lidí pouze potřebuje body. Řekla bych, že i odborná úroveň přednášek byla mnohdy vyšší. Věřím ale, že se tento systém postupem času srovná. Vidím to například na úrovni profesně více specializovaných akcí, jež se stávají opravdu přínosem. V našem oboru je to například konference „Mamodiagnostika z pohledu radiologického asistenta“, kterou již několikátým rokem pořádá Masarykův onkologický ústav v Brně.
8.9.2010 13:20:19
OTÁZKA: * * Předáváte své zkušenosti mladším kolegyním?
ODPOVĚĎ:
Bc. Markéta Boháčová
V této oblasti ještě nemám moc zkušeností. Naše profesní organizace, Společnost radiologických asistentů České republiky (SRLA ČR), má oprávnění pořádat certifikované vzdělávací kurzy. Jedním z nich je i „Zobrazování v mamární diagnostice“, který již několik let skvěle organizuje radiologický asistent magistr Karel Havlíček v Havlíčkově Brodě. Tento kurz má kromě týdenní teoretické části i část praktickou. Výuka zaměřená na intervenční výkony probíhá na našem pracovišti a já ji mám na starost. Kromě toho jsem ještě přednášela na několika sympoziích. Ale na svém vlastním pracovišti moc zkušeností předávat nemohu, protože stále patřím mezi nejmladší, a jak jsem si již posteskla, jestli se něco nezmění, asi i dlouho zůstanu.
8.9.2010 13:20:19
OTÁZKA: * * Angažujete se v nějaké profesní organizaci?
ODPOVĚĎ:
Bc. Markéta Boháčová
Tady se musím přiznat, že ne. A obdivuji všechny, kteří jsou navíc ke své práci a běžným povinnostem ochotni angažovat se a bojovat za naši profesi. Patří jim velký dík a uznání, protože to mnohdy vůbec nemají jednoduché.
8.9.2010 13:20:19
OTÁZKA: * * Jaké kompetence a profesní předpoklady by podle vašich zkušeností měla mít vedoucí radiologická asistentka? Co považujete ve své práci za důležité?
ODPOVĚĎ:
Bc. Markéta Boháčová
Řekla bych, že na moji práci jsou kladeny nároky dvojího typu - profesní a osobnostní. Myslím si, že je hodně důležité umět dobře komunikovat s podřízenými. Pracovního stresu si všichni užijí až dost, navíc jsme na oddělení samé ženy a já musím občas řešit a ustát různé větší či menší konflikty a nedorozumění. Na druhou stranu mám výhodu, že jsme opravdu výjimečně sehraný kolektiv, většina se podílela na rozvoji Mamma centra a všichni cítí za oddělení větší zodpovědnost, než bývá běžné. Profesní dovednosti jsou pro mne nezbytným předpokladem k vedení pracovního kolektivu. Po odborné stránce musím být perfektně připravená, nemůže se mi stát, že bych bez problémů neovládala techniky vyšetření, která provádíme. Po stránce vedení kolektivu a organizace práce mi pomohlo, že jsem několik let vedla skautský oddíl a později se podílela na organizaci víkendových a prázdninových akcí jednoho společenství mládeže. Ale i tak cítím, že mám v této oblasti mezery, a snažím se dovzdělávat.
8.9.2010 13:20:19
OTÁZKA: * * Za co jste jako vedoucí laborantka zodpovědná, jaké máte povinnosti a o čem rozhodujete?
ODPOVĚĎ:
Bc. Markéta Boháčová
Mým hlavním úkolem je koordinovat práci celého oddělení. V praxi to znamená, že plánuji činnost svým kolegyním, jsem odpovědná za optimální počty objednaných klientek, sleduji finanční náklady na vyšetření a objednávám materiál. Mám také na starost veškerou techniku a dohlížím na to, aby přístroje fungující na bázi ionizujícího záření splňovaly přísná kritéria kvality, daná takzvaným atomovým zákonem a s ním souvisejícími vyhláškami. S několika kolegyněmi pravidelně provádíme měření a zkoušky, které vyhodnocujeme. V případě, že jsou zjištěny nějaké neshody, konzultuji vše s fyzikem a se servisními techniky. Jsem povinna udržovat chod zařízení na vysoké úrovni. Požadavky na provozování screeningových center jsou velmi přísné - Státní úřad pro jadernou bezpečnost všechna tato pracoviště sleduje okem bedlivým. Vyšetření musí probíhat na kvalitních přístrojích, jež klientkám zaručí, že nejsou zbytečně vystavovány vysokým dávkám radiace.
8.9.2010 13:20:19
OTÁZKA: * * Mohla byste uvést nějaká specifika práce radiologické asistentky v Mamma centru?
ODPOVĚĎ:
Bc. Markéta Boháčová
Podle mého soudu je největším úskalím naší práce nebezpečí vzniku určitého stereotypu, kdy se soustředíme pouze na přesné provedení. Trochu se může vytrácet schopnost vnímat při vyšetření i pacienta a jeho „naladění“. Tomu se proto snažíme předcházet střídáním pracovních míst během dne. Sice je to náročnější na organizaci, ale vyplácí se to. Naštěstí máme kromě možností práce, kterou nabízí vlastní Mamma centrum, tu výhodu, že součástí oddělení je i konvenční skiagrafie. Toto pracoviště se nachází v jiném patře budovy, takže je možná nejen změna charakteru práce, ale i prostředí a klientely. Poměrně vysoká je také fyzická náročnost při nastavování žen do správných poloh při snímkování. Problémem v naší práci je úzké zaměření profesní přípravy. Během našeho vzdělávání je kladen důraz především na zvládnutí špičkové techniky a pochopení její funkce. Školíme se ve stále složitějších postupech vyšetření a někdy je zde trochu nebezpečí, že se v té záplavě techniky ztratí člověk, pacient. Občas je pro nás těžké nevidět ženu na mamografu jako součást davu, ale jako osobnost, která cítí určité obavy a bolest při vyšetření nebo trpí studem. Navíc v okamžiku, kdy je pacientce sdělena třeba jen nutnost dalšího vyšetření, přichází obavy a strach. My se sice snažíme za všech okolností jednat s pacientkami citlivě, ale cítíme, že na tuto roli bohužel nejsme nijak speciálně připravovány. Psychologický přístup k pacientce a komunikace s ní bývá na našich odborných konferencích spíše okrajové téma.
8.9.2010 13:20:19
OTÁZKA: * * Vaše práce je opravdu náročná. Přesná práce s přístroji, citlivá komunikace s pacientkami a řada organizačních povinností. Jak relaxujete, co vám pomáhá v odreagování se od profesních problémů?
ODPOVĚĎ:
Bc. Markéta Boháčová
Bez odpočinku by to opravdu nešlo. A já si nejvíc odpočinu při zpěvu nebo v přírodě. Odmala se věnuji zpěvu v různých chrámových sborech. Takovou stálicí je pro mne sbor při kostele svatého Václava ve Vršovicích, kde s přestávkami zpívám dodnes a prožila jsem s ním údobí rozkvětu i skomírání. Kromě toho jsem několik let zpívala ve sboru Cantores Cordis a nyní mě neteř s bratrem přemluvili, abych s nimi zpívala ve sboru Cantus Amici. Mám také velmi dobrý vztah k přírodě, který jsem získala ve skautském, tehdy ještě turistickém oddílu Protěž. Chodila jsem do něj od svých šesti let. Díky němu mi chůze, ať už po horách nebo i jen v okolí Prahy s mapou v ruce, stále připadá jako nejlepší trávení volného času. Bohužel na to už nemám tolik času jako dřív, ale pokud si ho najdu, skvěle si tímto způsobem vyčistím hlavu. Je to i tím, že jsem každý pracovní den neustále mezi mnoha lidmi. Snad proto ve volném čase preferuji spíše komornější společnost a prostředí. Do hotelových komplexů mě nikdo nedostane, a tak při cestování, což je mojí další vášní, volím spíše odlehlejší místa. K mým dalším zájmům patří výtvarné umění a architektura. V tom jsem našla spřízněnou duši v jedné své kolegyni a společně jsme absolvovaly náročné, ale krásné dny v pařížských a londýnských galeriích.
8.9.2010 13:20:19