Lékaři v menších městech a na venkově odcházejí do penze a není za ně náhrada. Kde je zakopaný pes?
Praktických lékařů je dost, hodně je i zájemců o všeobecné lékařství. Dohromady nám letos atestovalo více než 200 praktických lékařů. V republice jsou ale místa, jako odlehlejší části okresů, příhraničí, horské a podhorské oblasti či místa se sociálními problémy, o která zkrátka není zájem. Tam tedy potenciálně hrozí výpadek péče.
Takže nějaké usnadnění v postgraduálním studiu by nic neřešilo…
Už jsem slyšel názor, že kvůli nedostatku praktiků se usnadní lékařům z jiných odborností nějakou zmírněnou formou postgraduálního studia a specializační přípravou změna na praktické lékaře. To už jsme zažili, když ministroval pan Rath, který dával svým kamarádům osvědčení o odborné způsobilosti formou papíru a tak z daného lékaře udělal i praktika. To je podle nás proti zákonu. Nicméně to nic neznamenalo, protože lékaři, často primáři na nějaké klinice, neměli zájem jít do pohraničí – ti chtěli zůstat v Praze.
Snažíte se současnou situaci nějak řešit?
Poukazujeme na ni zhruba rok. Řešíme to ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví i s Asociací krajů ČR (AK ČR). Vypracovali jsme pro každý kraj přehled stávající situace i s návrhy řešení, což jsme předali jednotlivým krajům. Odezva bohužel nebyla velká. Proto se do toho vložila komise pro zdravotnictví rady AK ČR, kterou vede hejtman Vysočiny Jiří Běhounek. Teď v dubnu ministerstvo poslalo dopis hejtmanům, kde žádá o zmapování situace praktických lékařů v krajích. Materiál už by měl být na ministerstvu zpět, takže jsem před pár dny žádal pana ministra o výsledky. Výstupem by měl být materiál, který nám řekne: ano, v této lokalitě hrozí za dva roky či za pět let výpadek dostupnosti péče, musíme to nějak řešit. Psal jsem také hejtmanu Běhounkovi, že se ohledně výsledků sejdeme.
Máte tedy konkrétní návrhy, jak do těchto oblastí lékaře přilákat?
Jde o motivaci, aby tam lékaři byli ochotni jít. Ta může být dvojí: jedna přes zdravotní pojišťovny, aby byli tito lékaři nějak dotováni – pojišťovny jsou totiž ze zákona povinny zajistit dostupnost péče. Druhá cesta je přes kraje, aby se snažily do problematických oblastí lékaře přitáhnout – nabídnout jim ordinace s minimálním nájemným a ubytování. Zkrátka je třeba místo učinit něčím atraktivní.
Některé obce už vámi zmiňovaný druhý způsob lákání lékařů využívají, nicméně ani to často nestačí. Pojišťovny by ale navíc mohly zajistit lékařům více peněz…
Jinak to nejde. Jediná motivace je ekonomická, jinou si neumím představit. Nabídnout bytovku a polovybavenou ordinaci v nějaké pastoušce za běžné peníze zkrátka nestačí. Samozřejmě bychom se mohli jako za komunismu vrátit k umístěnkám, ale doufám, že to snad nehrozí. Udivuje mě však, co říkáte o obcích – jde asi o vzácnější příklady, kde se snaží, protože my bohužel máme přesně opačnou zkušenost. Kraje od toho dávají ruce pryč s tím, že to není v jejich kompetenci a že s tím nemohou nic dělat, protože jde o věc obcí a pojišťoven. Je sice pravda, že dostupnost péče mají na starosti pojišťovny, ale to není dostatečné. Obce zase říkají, že na to nemají peníze. Proto jsme se spojili s hejtmanem Běhounkem, kterého se snažíme přesvědčit, že jde o problém, kde by měl nést spoluzodpovědnost kraj. Uvažuje se dokonce o evropských dotacích. O věci je ale třeba jednat rychle. Na úrovni krajů navíc neexistuje žádná koncepce a na úrovni ministerstva už vůbec ne. Zjistili jsme, že kraje dosud ani neměly představu o tom, kolik mají lékařů, jaké odbornosti a jaký bude vývoj za pět deset let.
Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD) se nedávno ve sněmovně zmiňoval, že by chtěl zavést bonus pro lékaře v odlehlých oblastech, kteří mají málo pacientů na plné ekonomické zabezpečení praxí. To je také jeden z vámi zmiňovaných způsobů dotování pojišťovnami?
Částečně ano, je to jedno z řešení. Zároveň ale upozorňuji na to, že takový bonus už dnes existuje. Jsou ordinace, kde je třeba, aby tam lékař byl, ale má málo pacientů – místo 1600 třeba jen 900. Pokud splní určitá kritéria, dostává od pojišťovny dorovnání do výše 90 procent průměrného příjmu praktických lékařů v ČR. Tato možnost je i v úhradové vyhlášce a týká se praktických lékařů pro děti i dospělé. Ve výsledku je ale takových lékařů jen několik. Možnost ovšem neřeší případy míst, kde je zatím pacientů dost, ale lékař stárne a uvažuje o odchodu, či dokonce zemře a nikdo nechce na jeho místo.