Je to trochu retro, ale ještě dnes lze něco takového spatřit v několika prodejnách potravin.
Řeč je o mlýncích na kávu. Koupil se pytlík zrnek, po zaplacení se vysypal do automatu za pokladnami, pytlík se přiložil dospod, zarachtalo to, provonělo celou Jednotu a výsledkem byla čerstvě umletá káva.
Podobné zařízení teď dělá vrásky celníkům a hlavně pak přidává rýhy na tváři strážce státního dluhu, tedy ministra financí Miroslava Kalouska.
Jedná se o samoobslužnou elektrickou plničku cigaretových dutinek. Funguje jako ten mlýnek na kávu. Vložíte dutinky a nasypete do plničky řezaný tabák a za malou chvíli vypadnou plnohodnotné cigarety. Plničky se v poslední době začaly objevovat v některých prodejnách tabáku. A právě to je kámen úrazu.
Podle Generálního ředitelství cel je totiž používání těchto strojů v rozporu se zákonem o spotřebních daních.
Tabák není slivovice „Popsaným postupem by z tabáku ke kouření vznikl vybraný výrobek (cigareta), který je předmětem jiné daně,“ píše úřad, který na výběr spotřební daně dohlíží. Dále celníci vysvětlují, že na takovou prodejnu lze pohlížet jako na výrobu. A cigarety se smějí vyrábět jen v podnicích, které jsou pak ze zákona daňovými sklady. „Je to považováno za závažné porušení živnostenského zákona a správce daně to oznámí příslušnému obecnímu a živnostenskému úřadu,“ uzavírá ředitelství cel s tím, že okamžikem „výroby“ vzniká povinnost zaplatit daň odpovídající spotřební dani z cigaret.
Výjimky v zákoně existují. Mimo daňový sklad se smějí například vyrábět destiláty „pěstitelským pálením“ nebo třeba pivo v domácím pivovaru. U tabáku taková výjimka ale není. Zatím ovšem celníci k trestání takových přestupků nedospěli. „Prozatím jsme se při kontrolách nesetkali s elektronickými plničkami cigaretových dutinek,“ uvedla mluvčí Generálního ředitelství cel Martina Kaňková s tím, že pokud by někdo na takové zařízení někde narazil, má jej nahlásit.
Proč tento trik celníky a potažmo státní kasu tolik trápí? Stačí se podívat na sazby spotřební daně u řezaného tabáku a cigaret. U cigaret je pro tento rok stanovena minimální spotřební daň na 2,16 koruny za kus. Takže za dvacetikusovou krabičku dostane státní kasa něco přes 43 korun jen na této dani. Další peníze přitečou z DPH. U tabáku se platí daň 1635 korun za kilogram.
Standardně se dá „umotat“ cigareta zhruba z 0,75 gramu řezaného tabáku. Takže za 1635 korun daně je možné vyrobit přes 1300 cigaret, kdy krabičkový odvod by pak vycházel na necelých 25 korun. Příští rok poskočí sazby jak u cigaret, tak tabáku ke kouření, kdy za cigaretu se odvede minimálně 2,25 koruny a za kilo řezaného tabáku to bude 1800. Krabička plná cigaret tak přinese Miroslavu Kalouskovi 45 korun, zatímco kilo „sušeného sena“ jen 27 korun.
Samostatnou a spíše úsměvnou kapitolou v tomto podfuku na státní kasu pak jsou malé prodejny, kde trafikantka nabízí zákazníkům, že jim za pár minut ubalí třeba čtyřicítku cigaret. Tabákové listy od Poláků Výběrčí daní ale mají u kuřiva ještě závažnější problém. Ten se do země dostal z Polska a jmenuje se tabákové listy. Zejména v příhraničí vznikají prodejny, kde je možno sušené listy tabáku na váhu zakoupit. A to za hubičku.
Kilo vyjde jen na 550 korun. To je asi čtvrtina ceny nejlevnějšího legálně prodávaného řezaného tabáku. Takže tady už netrpí jen státní kasa, ale také samotný tabákový průmysl, který v Česku prodá ročně 1180 tun řezaného tabáku. Pro erár to znamená přínos bezmála dvou miliard korun. A nespokojené je také ministerstvo zdravotnictví, protože levný tabák znamená více kuřáků.
Prodejci se ohánějí tím, že listy jsou určené pro dekorativní účely, případně že jde o přírodní hnojivo, které může sloužit i k vykuřování skleníků. Vzhledem k tomu, že ale nabízejí za poplatek deseti korun nařezání listů, slouží očividně spíše k pokuřování než vykuřování. Na případ takové prodejny, která je v Ostravě, a patří dokonce do celé sítě obchodů, upozornil nedávno týdeník Týden. Více než tři desítky poboček s názvem Eko natural tak podle časopisu okrádají stát o horentní sumy.
Podle celníků totiž nerozhoduje to, co deklaruje prodejce, ale jaké má tabák vlastnosti. A nařezaný tabák je jednoduše kuřivo, ať tvrdí kdo chce, co chce, a musí podléhat dani již výše zmíněných 1635 korun za kilo.
Kdyby se do prodejen pak přidaly ještě elektrické plničky, přijde stát při každém prodaném kilogramu listů jen na spotřební dani o 2160 korun.
Trest čeká i na zákazníka Celní správa má ohledně tabákových listů jasno. „Tyto výrobky jsou předmětem spotřební daně… Na této povinnosti nic nemění jejich deklarovaný účel použití. Právnické či fyzické osoby, které s těmito listy nakládají (jako s kuřivem), prodejci nebo koneční zákazníci, se stávají plátci spotřební daně,“ píše se ve stanovisku na stránkách Generálního ředitelství cel.
To znamená, že by ten, kdo si listy koupí a nechá si je nařezat, měl rovnou zamířit k celníkům, udat se a daň zaplatit. Kromě toho mu celníci tabák zabaví, a ještě s ním zahájí správní řízení. „Kupující se dopouští přestupku, za který lze uložit sankci až do výše jednoho milionu korun,“ zní verdikt celníků.
Že prodejce může dopadnout násobně hůř, by postiženého zákazníka asi neutěšilo. Správní delikt mohou výběrčí daní postihnout pokutou ve výši 50 tisíc až 10 milionů korun.
U těchto podfuků už celníci zasáhli. „Dosud jsme při kontrolách zajistili více než 500 kilogramů tabákových listů s únikem na spotřební dani téměř 720 tisíc korun a se všemi, kteří v těchto případech porušili zákon, probíhá daňové řízení, na jehož konci bude vyměřena případná pokuta,“ uvádí Martina Kaňková.
Polsko tento problém od počátku letošního roku vyřešilo. Zřejmě také proto se aktivity „tabákové mafie“ přesunuly přes hranice. Varšava totiž zavedla daň také na tabákové listy bez ohledu na účel jejich použití.
Už předloni se „exportem“ z Polska po Česku šířily nechtěné prodejny. Tehdy se jednalo o takzvané Amsterdam shopy, které nabízely jako „sběratelské předměty“ syntetická narkotika. Sněmovně pak trvalo několik měsíců, než zákonem takový prodej postavila mimo zákon. Dohru měla kauza ještě letos v lednu.
Na základě amnestie Václava Klause totiž olomoucký soud omilostnil provozovatele těchto obchodů Artura Sławomira Kamedułu. Ten si už část dvouletého trestu odpykal ve vazbě. Zákaz pohybovat se v zemi zůstal ale v platnosti, na ten se amnestie nevztahuje. Kamedułu soudy potrestaly za to, že ke zneužívání těchto předmětů sváděl zájemce prostřednictvím reklam v rádiích a na svých internetových stránkách. Prodej „sběratelských předmětů“ totiž v době jeho obvinění ještě nebyl trestným činem.
Co k nám snaživí obchodníci zpoza hranic dovezou příště, se teprve uvidí.