Jak by se za pár let mohla situace ve zdravotnictví zhoršit ilustruje fiktivní příběh HN: Internista David Pokorný z Kostelce toho dne vykročil špatnou nohou. Na krajském úřadě ho vyplísnili za nedbalé vyplnění tabulek, podle kterých se hodnotí kvalita jeho péče.
„Ale i z toho, co jste poslal, je jasné, že jste o tři procenta překročil krajskou směrnici, podle které smíte pacienty zvát na druhou kontrolu,“ hromoval úředník a pak dodal: „Za tři týdny se vyjednává, koho ponechat v síti veřejných služeb. A musíme mít mezi sebou jasno.“
Doktor Pokorný věděl, o co jde. Nezbývalo, než aby použil prozíravě připravenou obálku. Doma ani nechtěl zdvihat telefony. Nakonec nevydržel, od neodbytného pacienta se ale nechal přemlouvat. Zlomila ho až poznámka: „Když to půjde dnes, nějak se vyrovnáme.“ Aspoň část peněz dostanu zpátky, řekl si s uspokojením Pokorný.
Tolik nástin budoucnosti podle HN. A důvody, které k vizi vedly? Dosud platilo české zdravotnictví v postkomunistických zemích za výjimku, protože prakticky neznalo korupci, upozorňuje Vepřek na výzkum, který v listopadu publikovalo pařížské Eurohealth Forum.
V Česku tvořily úplatky pouhých pět procent lékařských příjmů, v jiných postkomunistických zemích 30 až 60 procent. Polovinu rozpočtu pokrývá šedou ekonomikou průměrný lékař v Polsku, kde před pěti lety zrušili systém více pojišťoven. Financování převzala jediná státní pojišťovna, která stanoví nemocnicím a poliklinikám rozpočty.
Češi mají na obyvatele ve srovnání s Polskem dvojnásobné zdravotnické výdaje. Vedle relativního dostatku financí tvoří právě systém pojišťoven nejlepší obranu před korupcí, tvrdí Vepřek a dodává: „Pokud chce vláda zdravotnictví skutečně zestátnit, korupce se nutně zvýší.“
Ministerský návrh vrací systém před reformy z počátku devadesátých let, které obnovily předválečný systém financování přes pojišťovny. Do té doby rozhodovaly o nabídce služeb Krajské ústavy národního zdraví, do budoucna by měly být výkonnou rukou státu krajské úřady.
Autoři návrhu vycházejí vstříc názoru ministryně Milady Emmerové, podle níž musí finance převzít stát. Ministryně se přitom dosud ve sporech s pojišťovnami i vicepremiérem Martinem Jahnem těšila podpoře premiéra Stanislava Grosse.
Důvod změny je podle autorů zákona očividný: „Dochází k opakovaným problémům v hospodaření zdravotnických zařízení i v systému financování péče,“ konstatují v důvodové zprávě. Jádrem problému je předimenzovaná síť zařízení. „Samotné pojišťovny nejsou v pluralitním systému schopny optimalizaci sítě zajistit,“ říkají autoři.
Návrh zákona ukazuje, jak hodlá síť řídit ministerstvo. Analýzou demografických a zdravotních poměrů v regionech stanoví závazné mantinely, kolik lékařů v jednotlivých specializacích a kolik nemocničních lůžek může být v jednotlivých krajích. Podle takových mantinelů navrhnou krajská zastupitelstva čtyřleté plány zdravotní péče.
Schválí je ministerstvo a každým rokem je bude aktualizovat komise místních politiků, ministerských úředníků a lékařů.
Plány budou zahrnovat seznam zařízení, která vytvoří krajskou síť. S těmi budou muset pojišťovny uzavřít smlouvu, nadbytečným ordinacím a nemocnicím ji budou muset vypovědět.
Hrozba zrušení se vyhne nemocnicím a poliklinikám, které patří státu, krajům a obcím, pokud je převedou do nové právní formy „veřejné zdravotnické organizace“. Řídit je budou zástupci státu, samospráv a lékaři, zřizovatel bude povinen uhradit jejich případné dluhy.
Hospodářské noviny