Jiřina Zlámalová se narodila s vrozenou vadou ledvin. Loni na podzim jí lékaři oznámili, že už se neobejde bez dialýzy, tedy léčby nahrazující funkci ledvin, která zbavuje tělo škodlivých látek a přebytečné vody. Musela skončit v práci a začít třikrát týdně chodit do nemocnice na mnohahodinové léčení.
„Pak se lékařka zmínila, že je možné, aby někdo z rodiny daroval ledvinu. Neváhal jsem ani minutu a štěstí nám přálo - oba totiž máme stejnou krevní skupinu. A tak jsem v červenci v pražském IKEMu dal své ženě ledvinu,“ vypráví osmapadesátiletý Jaroslav Zlámal z Černého Dvora na Trutnovsku. Ačkoliv se jeho manželka do práce už nevrátí, měsíc po operaci se cítí mnohem lépe a nemůže se dočkat, až se bude moci plně věnovat svým vnoučatům.
Na listině je 900 lidí
Jiřina Zlámalová měla štěstí - orgán dostala od živého dárce. To však nepotká každého pacienta. Ať už proto, že v rodině žádný vhodný dárce není, má jinou krevní skupinu nebo pacient potřebuje orgán, který živý člověk darovat nemůže. A tak zatímco loni lékaři provedli 570 transplantací, na čekacích listinách na orgán od mrtvého dárce je zapsáno více než 900 lidí.
„V České republice existuje sedm transplantačních center, spolupracujících s Koordinačním střediskem transplantací. Celosvětovým problémem je nedostatek orgánů k transplantaci a s tím související dlouhé čekací doby příjemců. Na těchto pořadnících je v současné době v Evropské unii 56 tisíc pacientů, z nichž až 30 procent se transplantace nedožije,“ říká Tomáš Holý z ARO českobudějovické nemocnice.
„Kolik pacientů se operace dočká, závisí na orgánu. U ledvin je možná dialýza, s níž může pacient čekat na transplantaci dva, tři, někdy i pět let. U srdce to možné není - jestliže selže, člověk může být na přístrojích pouze omezenou dobu. Navíc populace stárne, takže se vlivem tloušťky, cukrovky a vysokého krevního tlaku zhoršuje kvalita orgánů, které jsou k dispozici,“ vysvětluje Pavel Březovský, ředitel Koordinačního střediska transplantací.
Nová naděje
Šance pro ty, kteří se na čekací listině ocitnou, by se však brzy měla zvýšit. V Česku totiž odstartoval projekt, díky němuž by do konce tohoto roku mělo být vyškoleno 170 specialistů, kteří budou v nemocnicích vyhledávat potenciální dárce. Například v Portugalsku se díky této metodě podařilo zvýšit počet transplantací o 30 procent, a tak skoro o třetinu zkrátit čekací listiny.
„Tito konzultanti jsou u nás novinkou - zatím jsme jich měli 17, z toho dva odešli po akci Děkujeme, odcházíme. Teď by měli být v každé nemocnici, která má intenzivní lůžka. Získají speciální pravomoci, aby se co nejrychleji dokázala potvrdit smrt mozku a zároveň byly udržovány orgány při životě,“ dodává Pavel Březovský.
Dnes je pro nemocnice nejlevnější, když s pacientem po mozkové smrti nic nedělají. Vyhledávání potenciálních dárců je práce navíc, která není ohodnocená. Kromě školení konzultantů se proto Koordinační středisko transplantací snaží o zavedení kódů na výkony, které umožní udržení orgánů pacienta při životě - to by totiž znamenalo, že za ně dostanou nemocnice zaplaceno.
Kolem každé transplantace se přitom točí desítky odborníků - k vyjmutí, převozu a opětovnému našití orgánu je třeba tým čtyřiceti až šedesáti lidí. Ti musí být stále v pohotovosti. Když se zastaví přívod krve do srdce, je nutné ho obnovit do čtyř hodin, jinak orgán odumře.
TRANSPLANTACE V ČESKU
Z historie
- 23. listopadu 61 - Ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové byla provedena první transplantace ledviny v Československu. Darovala ji tehdy matka své nemocné šestnáctileté dceři. Přestože se operace povedla, dívka po 16 dnech zemřela na infekci.
- 21. března 1966 - Pražský IKEM provedl první úspěšnou transplantaci ledvin a zahájil tak systematický program. Nemocný, který dostal orgán od své matky, zemřel o tři roky později na krvácení do mozku.
- 9. července 1968 - V Bratislavě byla provedena první transplantace srdce v Československu, pacientka však po šesti hodinách zemřela. Protože v 60. letech přežil více než rok po operaci jen jeden ze čtyř pacientů, byly tyto transplantace omezeny a k jejich rozšíření došlo celosvětově až v 80. letech. K první transplantaci srdce v Česku tak došlo až v roce 1984.
Jak často se podaří zachránit život
Alespoň jeden rok po zákroku žije:
- po transplantaci ledviny až 95 procent pacientů
- po transplantaci jater 90 procent
- po transplantaci srdce 85 procent
- po transplantaci plic přibližně 80 procent
- 70 procent pacientů s transplantovanými játry žije více než deset let po zákroku.