Chtějí nám namluvit, že malé koaliční strany v noci z úterka na středu napnuly svaly a z bázně před nimi Tomáš Julínek ustoupil od totální privatizace zdravotnictví, od ražby „tunelu za zhruba 200 miliard“ (David Rath). To tedy má Julínek nervy ze železa: spokojeností skoro zářil.
Bodejť by ne, všechna kola zatím vyhrál. V prvním už vítězí od Nového roku regulačními poplatky, které strategicky prolomily ústavní princip bezplatného zdravotnictví - založeného na veřejném pojištění.
Právě veřejnoprávnost zdravotních pojišťoven a fakultních nemocnic bylo nutné v dalším kole napadnout a porazit. Julínek a jeho modrý tým toho dosáhli v šestihodinovém úterním jednání se zelenými a černými spolukoaličníky. I po této noci trvá hlavní cíl: převést všechny pojišťovny a fakultní nemocnice na akciové společnosti. Úkol splněn, kóta obsazena. Třetí kolo: podstatu „reformy zdravotnictví“ vláda včera schválila. Gong!
Lze namítnout, že Julínek přece garantoval, že Všeobecná zdravotní pojišťovna (asi 60 procent simulantů) zůstane v rukou státu. Že ostatním, bohdá privátním pojišťovnám bude - s prominutím - na věčné časy shora regulováno rozdělování zisků mezi pacienty a „zdravotnické podnikatele“.
A že - slíbil Julínek (na mou duši, na psí uši a na kočičí svědomí) - fakultní nemocnice do frcu nepůjdou. A že na nějaký mrzký zisk (jak jinak v dnešní nezištné době?) ani nepomyslí.
Tohle však může ukolébat snad jenom ty, kdož také věří, že americký radar v Brdech bude řízen centrálou NATO a že auditoři Karla Schwarzenberga vnesou světlo do Čunkových financí. Tohle uspí jen ty, kteří se domnívají, že lidovecký boj za bezplatnost dětí v inkubátorech, za úplné rodiny pro děti ze zkumavek (a naopak proti usnadnění potratů) jsou klíčové bitvy této dlouhé, kruté a výdělkářské války. To ani náhodou.
S akciovkami nakládají akcionáři, jak jim libo a jak se právě vyspí. I kdyby si stát coby výlučný vlastník akcií třeba VZP dal do zákona zákaz rozprodání svého majetku, nikdo nezabrání pozměňovacím návrhům. Anebo třeba soudnímu verdiktu, jenž svatokrádežné „omezení vlastnického práva“ zruší.
A fakultní nemocnice lze naučit ziskuchtivosti různě, například použitím privatizačních zákonů z 90. let. Už dva svazy našich zaměstnavatelů jasně napsaly, o co tu jde: Předložené návrhy „směřují k popření veřejné kontroly“ nad naším zdravotnictvím.
Takzvanými Julínkovými ústupky se na tom pranic nezměnilo. Ani na filozofii, kterou pilně šíří jeho náměstci, mluvčí a různorodá klientela: „Změna právní formy“ a „případná privatizace“ pojišťoven povedou prý k větší zodpovědnosti vůči klientům, k respektování „skutečných potřeb“ pojištěnců. V rámci „nakupování péče“ (náměstek Pavel Hroboň) má to zajistit „konkurenční prostředí“ (radí nám expert z USA James Rice).
Nestává se, aby ostrá konkurence mezi firmami strmě zvedala mzdy. A tak ani konkurečního zázraku zvýšené péče o pacienty se nedočkáme.
Martin Hekrdla, Právo