Ředitel pražské záchranné služby Zdeněk Schwarz reaguje na rozhovor Zdravotnictví a medicína s předsedou odborné společnosti Urgentní medicíny a medicíny katastrof MUDr. Milanem Ticháčkem - viz: Centrální příjmy: nová perspektiva pro urgentní medicínu.
S velkým zájmem jsem si přečetl rozhovor s předsedou naší odborné společnosti Urgentní medicíny a medicíny katastrof MUDr. Milanem Ticháčkem. Dovolte, abych vyjádřil svůj názor a doplnil tak uvedené informace. Vycházím z osobních zkušeností více než dvacetileté praxe na ZZS a v pražském zdravotnictví, ale i ze zkušeností kolegů v jiných krajích ČR.
Centrální příjmy:
1. jsou novou perspektivou zejména pro naše pacienty.
2. jsou novou perspektivou převážně pro zdravotnická zařízení, která zabezpečují akutní péči o pacienty v kritickém stavu s ohrožením života nebo s ohrožením zdraví.
3. jsou perspektivou nikoliv novou, ale v civilizovaném a dnes i necivilizovaném světě fungují již mnoho let.
4. jsou perspektivou pro zkvalitnění pražského zdravotnictví.
5. jsou perspektivou pro naplnění jedné ze základních podmínek dobře fungujících traumacenter.
6. jsou možnou perspektivou pro řešení LSPP v Praze.
7. jsou perspektivou pro kvantitativní i kvalitativní řešení problematiky připravenosti zdravotnických zařízení na mimořádné události s větším počtem postižených osob, zejména pro hromadná neštěstí a následky teroristických útoků.
8. nejsou jediným spasitelem péče o pacienty a akutní medicínu, protože v těch nejzávažnějších případech ohrožení života pacienta hraje důležitou úlohu urgentní příjem.
9. A nakonec: jsou i jedním z řešení pro epidemiologická rizika šíření nákazy – chřipkové nebo jiné epidemie.
Nedostatek kvalifikovaných lékařů
Problematika nedostatku kvalifikovaných lékařů je o něco složitější, než je v článku uvedeno. Zaměstnanců zdravotnických záchranných služeb (ZZS) v ČR obecně, zejména lékařů, ale i zdravotnických záchranářů a operátorek zdravotnických operačních středisek (ZOS) je skutečně nedostatek.
Důvodem je několik skutečností, které se do složitého a trnitého vývoje ZZS v ČR postupně promítají, ale i přidávají. Vývoj ZZS v ČR probíhá tzv. zdola. Znamená to, že ZZS vznikaly na základě zkušeností, znalostí a díky osobní aktivitě jejich zaměstnanců, převážně lékařů, kteří dříve vyjížděli z ARO, kde sanitní vůz byl jakýmsi jedním z vysunutých pracovišť.
Z ekonomických a organizačních důvodů začaly postupně (ZZS byla jakýmsi chudým přívěskem ARO) vznikat vysunutá výjezdová stanoviště, která se stala vzorem pro vznik samostatných ZZS. Původní struktura odpovídala státoprávnímu uspořádání, takže ZZS byly na okresech a v městech.
Zlomovým obdobím byla polistopadová éra, která je kromě překotného rozvoje celého zdravotnictví poznamenána i nekontrolovaným až chaotickým vývojem ZZS. Teprve v září r. 1992 vznikem vyhlášky o ZZS začalo období kontrolovaného rozvoje ZZS.
Po celou dobu vývoje ZZS však nikdy nebyl dostatek zájemců v řadách lékařů o práci na ZZS a v přednemocniční neodkladnou péči.
Celé období je provázeno několika negativy, kdy na ZZS odcházeli lékaři, kteří v nemocnici již pracovat nemohli, nebo nechtěli (měli například osobní nebo pracovní problémy); ale i pozitivy, kdy na ZZS odcházeli nadšenci pro akutní medicínu s elánem změnit systém, s cílem zachránit více pacientů (tedy zkvalitnit systém i zvýšit úroveň péče).
Centrální příjmy a personální problémy
Obávám se, že ani centrální příjmy nevyřeší nedostatek lékařů na ZZS. Ba naopak: domnívám se, že vznik a rozvoj centrálních příjmů tento problém ještě prohloubí.
V současné době na ZZS pracuje pouze 25% kmenových lékařů (tzn. na hlavní pracovní poměr nebo na plný úvazek). Zbývajících 75% lékařů tvoří externí lékaři z nemocnic a praktičtí lékaři. Také vzájemná zastupitelnost lékařů ZZS, kdy lékař jedné ZZS slouží u jiné ZZS, pomáhá zacelit jejich nedostatek.
Nebudu zde popisovat podrobně složitou strukturu ZZS v jednotlivých krajích, která prochází druhým rokem vývojem restrukturalizace a přechodu na krajskou úroveň – tedy z mnoha okresů a měst na 14 krajů. Situace v Praze naproti tomu nebyla tak složitá, ale i ona měla své problémy.
|
„Platy na záchranné službě jsouvysoké, ale v současné době jižnemohou konkurovat nemocnicím.Důvodů je několik.“
|
Centrální příjmy vyřeší problém návaznosti nemocniční neodkladné péče (NNP) na přednemocniční neodkladnou péči (PNP) a odstraní předávací vakuum; ovšem problém nedostatku lékařů na ZZS (v PNP) neřeší; dokonce si myslím, že naopak ještě komplikují.
Jestliže už nyní máme lékařů nedostatek a nabídneme jim ještě další prostor, kam budou moct „utéci“, tak zkrátka odejdou! A centrální příjem je tím místem, kam budou ze sanitky moct „utéci“.
Ti nejvěrnější sice neutečou, ale odejdou aspoň částečně na určitou část svých služeb, čímž se sníží množství lékařů i objem jimi odpracovaných hodin (směn) na sanitních vozech. A kdo tu práci nakonec bude dělat?
Zahraniční lékaři z „východu“, kteří již nyní řeší nedostatek lékařů ZZS? Nebo se nakonec přiblížíme americkému paramedickému systému a PNP bude stavět základy na výjezdových skupinách RZP se zdravotnickými záchranáři, kterým se současná „urgentní medicína“ v ČR stále zbytečně a urputně brání.
V Praze máme více než 17 let zaveden setkávací systém, který je založen na výjezdových skupinách RLP a RZP, kde RLP zasahuje jen u nejzávažnějších případů, což v současnosti představuje cca 25% všech zásahů.
Zbývajících cca 75% zásahů řeší RZP samostatně. Tímto řešíme i chronický nedostatek lékařů. V současnosti na tento systému přecházejí z ekonomických důvodů - i pro nedostatek lékařů - další kraje.
Finanční motivace
Problematiku práce lékaře u ZZS a v PNP pan předseda MUDr. Ticháček vystihl přesně a popsal dosti výstižně. Doplnil bych to již jen jedním prvkem, který ovlivňuje rozhodování lékařů, zda pracovat u ZZS či nikoliv. Je to ekonomika: tedy výše mzdy a vedlejší příjmy. Platy na ZZS jsou vysoké, ale v současné době již nemohou konkurovat nemocnicím. Důvodů je několik.
Na ZZS pracují nejčastěji lékaři s atestacemi v oboru anesteziologie a resuscitace, kterých je i v nemocnicích nedostatek. Proč? Protože anesteziologové odešli do privátu, kde za vyšší zisk uspávají pacienty plastickým chirurgům i dalším operačním oborům, jakými jsou například chirurgie, gynekologie a ortopedie. Dalším významným odlivem je odchod do zahraničí, kde je tento obor též velmi žádaný a ceněný.
Pro naše lékaře není problém cestovat za prací do sousedního Německa nebo i vzdálenější Anglie, kde jsou ceněni a ohodnoceni skutečně vysoko.
Jiným, neméně důležitým prvkem je skutečnost, že řada lékařů si již přivykla na zcela běžný vedlejší příjem, který tvoří „dary“ od pacientů nebo od firem, které dodávají implantáty nebo drahé léky.
Sem patří i provize v podobě zahraničních cest a stáží, které doprovází turistika se sportovním nebo kulturním programem. Takovéto vedlejší zdroje na ZZS nabídnout nemůžeme, protože drahé léky ani implantáty či individuální drahý spotřební materiál v PNP nepoužíváme.
Nechci, aby mé sdělení vyznělo jako podlá kritika kolegů - pouze konstatuji a popisuji skutečnost. Nemám to nikomu za zlé a ani to nikomu nezávidím; jen uvádím důvody, které nemalou měrou ovlivňují rozhodování lékařů, kam jít pracovat.
|
„Přestože se celé generace záchranářůsnaží propagovat myšlenku, že jsou tým,ve skutečnosti samotní zaměstnancimezi sebou vytvářejí jakousi hierarchiipostupu a členění do skupin. „
|
Spory zaměstnanců
Spory zaměstnanců s vedením ZZS též vidím v širším hledisku. Za celou 20tiletou dobu u ZZS HMP jsem zažil 5 ředitelů. Vždy existoval problém vzájemných vztahů mezi zaměstnanci navzájem i vůči vedení organizace, ale i umělá segregace jednotlivých skupin podle kvalifikace a zařazení.
Přestože se celé generace záchranářů snaží propagovat myšlenku, že jsou tým, ve skutečnosti samotní zaměstnanci mezi sebou vytvářejí jakousi hierarchii postupu a členění do skupin. Co mě však vždy udivovalo, je fakt, že mezi záchranáři vždy panoval fenomén pomluv a fám. A ten jsem nezažil pouze v Praze.
Již při mém nástupu na pražskou záchranku před více jak dvaceti lety na nejnižší stupeň odbornosti (DRNR) jsem slýchával celou směnu, jak ten náš „pan ředitel je ten nejhorší (nelze publikovat celou plejádu používaných výrazů), kterého kdy záchranka měla“. Dokreslovaly to i stejné slogany na stěnách výtahů a WC ve zdravotnických zařízeních.
Pozoruhodné na tom bylo, že tento fenomén provázel pouze ředitelování kvalitních ředitelů – skutečných záchranářských osobností, které pražskou záchranku někam posunuly ve svém vývoji a které zůstanou navždy zapsány jako průkopníci historie ZZS a PNP v ČR.
Současná situace tak není ničím novým, ale pouze je více agitována politickým vývojem, větší demokracií a mediálními prostředky, které nás častěji a rychleji informují.
Dalším podpůrným prvkem negativ je vliv zhoršených mezilidských vztahů a ekonomických dopadů na občany, kam patří např. vyšší diferenciace platů jednotlivých zaměstnanců, rozdílnost jejich sociálního postavení, ale i nezaměstnanost atd.
|
DÁLE ČTĚTE:
Centrální příjmy: nová perspektiva pro urgentní medicínu
Záchranáři jsou podceňováni
Ptali jste ředitele pražské záchranné služby
Pražská záchranka udělala první odvážné kroky
Resuscitace dítěte v terénu
V českolipské nemocnici bude centrální příjem\\
Středočeská záchranka zvýšila počet stálých lékařů
|
Většina lékařů ZZS se už dále vyvíjet nechce
To, že na ZZS může pracovat pouze atestovaný lékař, považuji za výhodu. Všechny obory se potýkají s problémem profesního růstu, což vyplývá ze skutečnosti, že jen ti nejlepší mohou být na špici.
Nesouhlasím s tvrzením, že lékaři ZZS nemají takovou perspektivu profesního vývoje, jako kolegové jiných specializací. Perspektiva lékařů na ZZS je oproti jiným velkým oborům, ze kterých se rekrutují lékaři ZZS (nemůžeme proto srovnávat s jinými malými obory), veliká.
Důvodem je fakt, že lékařů ZZS je málo a jsou roztříštěni po krajích, takže na stanovišti ZZS jich není ani desetina, jako je tomu v jednom oboru na jedné klinice.
Lékaři ZZS tak mají široké spektrum možností, jak se zdokonalovat i jak prezentovat své úspěchy, a to i na mezinárodní úrovni. Každý má stejné možnosti, jak profesně růst.
Všichni se mohou podílet na výuce a vzdělávání. Jediným limitem je jejich nedostatečný počet, a tím omezenější prostor pro jiné činnosti, než je jejich práce na sanitním voze.
Ze zkušeností však mohu prohlásit, že na ZZS je většina lékařů bez této snahy a ochoty dále profesně růst. Na ZZS pracují právě proto, že už nic takového nechtějí, vyhýbají se jiným činnostem a odmítají svou účast. Nemám na mysli tu část kolegů, kteří naopak věnují mnoho času ze svého volna těmto činnostem a práci u ZZS berou více jako svůj koníček.
Můj odhad jejich počtu je cca 10% ze všech, ale zde musím znovu zdůraznit, že na ZZS pracuje pouze 25% lékařů a zbývajících 75% lékařů je externích, kteří mají svá pracovní a třeba kariérně zajímavější místa jinde. Některé regiony na úrovni bývalých okresů mají dokonce více jak 90% lékařů externistů.
V porovnání s tím je v jiných velkých oborech, ze kterých se mohou na činnosti ZZS podílet lékaři, možnost profesního růstu značně zredukována a pro většinu lékařů až nedostupná, protože počty vedoucích míst jsou v procentuálním množství nižší a možnosti omezenější.
Budu potěšen, když nový systém vzdělávání ve zdravotnictví přinese do našich řad větší množství lékařů, ale zejména těch, kteří se již na počátku sami dobrovolně rozhodnou pro tuto zajímavou, zodpovědnou i náročnou práci.
Přínos centrálních a urgentních příjmů
Z pohledu Prahy to bude konečně průlom do problematiky návaznosti péče o pacienty s nejzávažnějšími stavy ohrožení zdraví a životů. Několik desítek let trvající problém s předáváním pacientů do zdravotnických zařízení a klopýtající návaznost péče dostane konečně šanci se pohnout kupředu.
Pacienti dostanou větší šanci na záchranu a dojde ke zkvalitnění péče i úsporám již tak enormních nákladů na péči.
Budou splněna základní kritéria traumacenter a naplněny standardy současné světové medicíny. Kromě výrazného zlepšení péče v prvních desítkách minut po přijetí do nemocnice od ZZS z PNP dojde i k zlepšení činnosti ZZS.
Důvodem bude fakt, že odpadnou zbytečné prostoje výjezdových skupin ZZS v nemocnicích, kde ztrácejí drahocenné minuty zbytečným čekáním a obtížným transportem na definitivní místo, kde v současné době probíhá předání pacienta.
Soustředěním příjmu pacientů na centrální a urgentní příjmy by došlo i k omezení rušivých elementů všech oddělení, která v současnosti přijímají pacienty od ZZS.
Jistě si každý uvědomí nevhodnost takového příjmu přímo na oddělení zejména v nočních hodinách, kdy záchranáři vstoupí na pokoj s pacientem i s celým vybavením a ruší ostatní pacienty, kteří též zrovna nebývají v nejlepším zdravotním stavu.
Centrální příjmy však samy nic neřeší; je potřebné řešit celý komplement systému návaznosti nemocniční péče na přednemocniční péči. Sem patří i heliporty s přímou návazností na uvedená příjmová oddělení, které by měly sloužit v nepřetržitém provozu.
Současné nemocniční „plácky“, které slouží LZS více jak 15 let, jsou zcela nevyhovující, komplikující až spíše narušují návaznost a plynulost akutní péče a zbytečně blokují posádky sanitních vozidel, čímž omezují kapacity zajišťující PNP. Postrádáme také dostatečně prostorné parkovací boxy pro sanitní vozy s přímou návazností na příjezdové komunikace.
Dosavadní systém nemocničních komunikací aspoň v Praze slouží zejména civilní dopravě a jako placená parkoviště, kde sanitní vozy obtížně projíždějí i snadno uvíznou v zácpě.
Záchranáři ve většině případů nemají ani možnost vyložit pacienty v krytém prostoru, který by je i pacienty ochránil před povětrnostními podmínkami, ale i před zraky veřejnosti.
A dále: jen jeden parkovací box pro jednu sanitu nemůže stačit současným nárokům stejně jako propojenost cest příjmu akutních pacientů s cestou pro běžné návštěvníky nemocnice.
Další možností využití centrálních příjmů je zřízení ambulancí LSPP, které stále hledají své nové místo ve zdravotnické soustavě, pakliže není snaha nebo síla přenést LSPP plně do primární péče a na bedra praktických lékařů nebo ji úplně zrušit.
O tom, že centralizace příjmu pacientů z několika příjmových míst v nemocnici na jedno centrální pracoviště přináší - krom zlepšení péče o pacienty - úspory a zefektivní činnosti všech oddělení a oborů, není nutno polemizovat.
Zdravotnický záchranář
Obor zdravotnický záchranář je mladý a jeho vývoj též provázejí některé problémy. Jedním z těch hlavních je nedostatek studentů zejména mužského pohlaví, kteří jsou v provozu ZZS nejvíce žádaní, a kteří zde najdou své profesní uplatnění.
Zpočátku obor saturovali často studenti, kteří se nedostali na vysoké školy a hledali místo na přechodné období, než se znovu pokusí o studium vysoké školy.
Část studentů z nich tvořili i ti, co se nedostali na medicínu. Tím docházelo k situacím, že absolventi vychovaní a vzdělaní převážně pro potřeby ZZS a zabezpečení PNP odcházeli úplně jinam.
Zrušení povinné vojenské přípravy přineslo další komplikaci, a to pokles počtu chlapců v řadách studentů. Dnes jsou lavice obsazené převážně dívkami, kterým však současná právní úprava neumožňuje vykonávat práci záchranáře na ZZS, protože nemohou nosit těžká břemena.
Není to tak dávno, kdy jsme slýchávali, že ZZS v ČR nepočítají se zdravotnickými záchranáři, protože těžištěm ZZS jsou a i nadále budou hlavně lékaři. Jak jsem výše uvedl, tak lékařů na ZZS byl, je a stále více bude chronický nedostatek, takže všechny ZZS budou stále více nuceny zajišťovat svůj provoz setkávacím způsobem a stavět stále častěji do provozu posádky RZP.
Ekonomické důvody je přinutí k další změně, a to začlenit do posádek RZP všestranné zdravotnické záchranáře, kteří umí krom odborné péče - a oproti zdravotním sestrám - také řídit sanitní vozy. Nová, již platná právní úprava ani nepočítá s jiným druhem SZP v provozu ZZS.
To vše má několik společných problémů. Jedním je fakt, že ZZS se potýkají a ještě více budou s nedostatkem zdravotnických záchranářů na trhu práce.
Dalším faktem je to, že zdravotní sestry pracující na ZZS nebudou mít možnost na RZP pracovat a také budou mít problém se jinde ve zdravotnictví uplatnit.
Pro ZZS bude jedinou výhodou to, že se tyto zdravotní sestry stanou dobrým základem pro výchovu nových kvalifikovaných operátorek zdravotnických operačních středisek (ZOS), kterých je též nedostatek.
Zdravotničtí záchranáři neměli donedávna ani své zastoupení v odborných společnostech a sdruženích, jako jsou např. asociace, takže veškeré právní normy vznikaly bez jejich účasti.
Možná proto je v nich tolik chyb a nedostatků, které jakoby nevycházely z provozu a potřeb ZZS. Stejně tak studijní programy odborných škol, které je připravují, mají některé zásadní vady a teprve nyní se upravují.
Nelze však zapomínat i na ostatní profese, bez kterých si nelze ZZS představit a bez nichž nemůže žádná ZZS dobře fungovat. Jsou to jak jsem již zmínil operátorky ZOS a řidiči sanitních vozidel, kteří se ještě donedávna třídili na tři skupiny, tj. řidiče DRNR, RZP a RLP.
Nový systém vzdělávání ve zdravotnictví narušil mnohaletý osvědčený způsob výchovy, který zkomplikoval zejména výchovu lékařů.
Mám na mysli dvoustupňový atestační systém, který většina odborníků a představitelů velkých oborů považuje za lepší než ten nový, jednostupňový (ale také systém výchovy a vzdělávání SZP).
Stále není dořešeno financování systému vzdělávání. Akreditovaná pracoviště ještě neexistují. V současnosti tak vzdělávání stagnuje a prohlubuje se vakuum i oddaluje náprava neutěšeného stavu.
Pozitivně vnímám vznik Komory záchranářů ZZS ČR, která posílí postavení zdravotnických záchranářů v systému a doufám, že prosadí větší pravomoci i zodpovědnost záchranářům - ty totiž nyní nemají téměř žádné. Dojde tak k celkovému zlepšení činnosti ZZS.
Uniformita zaměstnanců ZZS
Základem všech problémů je neexistence právní normy, která by definovala veškeré oblasti činnost ZZS vč. specifikace vybavení. Sem patří např. i uniformy, barevné provedení sanitních vozidel, označení i znak ZZS atd., které by mohly používat jen ZZS zajišťující PNP. Tedy nikoliv jakákoliv firma nebo sanitní vozidlo, které provozují pouze dopravní zdravotní službu, nebo dokonce ani to ne!
Dalším negativním projevem je fakt, že různé technické firmy zajišťující správu silnic nebo dopravních podniků a svoz odpadu používají „naše“ barevné provedení i barevně identické či velmi podobně barevně laděné pracovní oděvy, takže záchranáři doslova barevně splývají s popeláři, metaři nebo údržbáři silnic a tramvajových těles.
Za posledních 15 let se to opakuje již podruhé, kdy tyto údržbové firmy začaly vybavovat své zaměstnance stejnými OOPP, které používají zdravotnické záchranné služby. Uvítáme, když bude sjednocena a stanovena „uniforma“ zaměstnanců ZZS, jejíž zneužití bude trestné.
Stejně tak by to mělo platit u barevného provedení a označení sanitních vozidel. Jsme jedinou složkou IZS, která nemá svůj zákon a jejíž „mimikry“ lze snadno zneužít.
Centralizace ZZS
Vývoj je neúprosný - a kdo se s tímto faktem odmítá ztotožnit, je brzdou vývoje ZZS. Pan předseda to vystihl i popsal opravdu přesně.
MUDr. Zdeněk Schwarz, www.Zdravi.Euro.cz
ředitel ZZSHMP - ÚSZS
REAKCE ČTENÁŘŮ Zdraví.Euro.cz
Mgr. Eva Prošková, členka rady MČ Praha 8
Budování pracovišť centrálního příjmu považuji za nezbytné, a to nejen z hlediska návaznosti na zdravotní záchrannou službu, ale také z hlediska zabezpečení lékařské pohotovostní péče (LSSP). Praha 8, kde jsem za zabezpečení LSSP odpovědná, byla první městskou částí, která tuto službu začala zajišťovat ve spolupráci s nemocnicí a v jejích prostorách. Koncepční řešení této problematiky, tj. poskytování LSSP v nemocnicích v úzké spolupráci se záchrannou službou, nejlépe na centralizovaných pracovištích, podporuji již několik let. Za hlavní přínos považuji zkvalitnění poskytované péče, zejména vzhledem k dostupnosti další navazující péče, ať již lůžkové nebo laboratorního a dalšího komplementu.
S názory MUDr. Schwarze tedy v tomto ohledu souhlasím. Chtěla bych však upřesnit jedno jeho dílčí tvrzení, které se týká způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání v oboru neodkladné péče. Zákon č. 96/2004 Sb. poprvé zavádí jako samostatnou profesi zdravotnického záchranáře. Není však zcela přesné, že absolventi tohoto oboru jsou nyní jediní, kteří mohou tvořit posádky vozů Rychlé zdravotnické pomoci. Stejné činnosti jako zdravotničtí záchranáři mohou vykonávat také všeobecné sestry - specialistky v oboru intenzivní péče se zaměřením na neodkladnou péči (§ 49 odst. 2 vyhlášky č. 424/2004 Sb.). Kromě těchto „nových“ specialistek, jejichž vzdělávání se v současné době teprve připravuje, je třeba respektovat také přechodné ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 96/2004, podle něhož odborná i specializovaná způsobilost získaná podle dřívějších právních předpisů zůstává zachována. Vzhledem k tomu, že dřívější předpisy umožňovaly sestře - specialistce (ARIP) vykonávat činnosti, které odpovídají dnešním činnostem záchranářů, a vzhledem k tomu, že tyto činnosti v praxi běžně vykonávaly, nelze jim tuto způsobilost nyní upřít.
Kromě zdravotnických záchranářů a sester-specialistek mohou být součástí posádky i všeobecné sestry bez specializace a řidič vozidla zdravotnické záchranné služby.
MDr. Zdeněk Schwarz
děkuji za komentář, ale ohledně zařazování zdravotních sester do výjezdových skupin (VS) ZZS musím doplnit, že v takovém případě budou VS tříčlenné, čímž vzrostou náklady na mzdy a tím i celý provoz. K tomu nutno přičíst náklady na přestavby a v některých případech dokonce výstavby nových výjezdových stanovišť ZZS, kde budou vytvořeny podmínky pro ženy podle stávajících předpisů, tzn. sprchy, šatny, WC a oddělené místnosti. V současných prostorách výjezdových stanovišť, vč. těch, které jsou umístěny v hasičských stanicích, jsou takováto rozšíření nebo úpravy nemožné. Dalším aspektem bude problematické zabezpečení služeb při výpadku některé zdravotní sestry, kterou může nahradit opět pouze jiná sestra. Náš současný systém, který vykazuje značné změny v základním rozpisu směn během měsíce (průměrně se mění cca 170 služeb měsíčně), je nejen pružnější, ale i podstatně levnější. Odhad nákladů při zavedení
zdravotních sester se pohybuje v desítkách milionů korun ročně vč. nákladů
na rozšíření a opravy výjezdových stanovišť.
Znovu připomínám, že ženy nemohou nosit těžká břemena, kterých v práci záchranáře je hned několik. Zákoník práce definuje ještě několik dalších omezení, které se týkají zaměstnávání žen, např. rozdílnost v délce doby na oddych mezi směnami atd. Naši záchranáři jsou oproti nim všestraní profesionálové vč. řízení sanitních vozidel a vytlačují zdravotní sestry ze sanitních vozidel ZZS a přesouvají je na zdravotnická operační střediska (ZOS) nebo najdou široké uplatnění na citovaných centrálních nebo urgentních příjmech. Přeji hezký víkend. Schwarz