Navzdory tomu, že je sám upoután na invalidní vozík, řídí oddělení jedné z největších nemocnic u nás a aktivně pracuje ve Svazu paraplegiků.
Život se mladému ortopedovi obrátil naruby v roce 2002, kdy si na lyžích způsobil zlomeninu krčních obratlů s poškozením míchy. Následkem bylo postižení všech čtyř končetin, tetraplegie.
Ač je to stěží uvěřitelné, ke své práci na ortopedické ambulanci se vrátil po roce. Začal také aktivně spolupracovat s Centrem Paraple, které je střediskem komplexní rehabilitace a poradenství pro klienty s postižením míchy.
O dva roky později byl přijat na nově otevřenou spinální jednotku ve Fakultní nemocnici Motol a po několika měsících zde získal místo primáře, které zastává doposud. Je předsedou České společnosti pro míšní léze a předsedou správní rady Nadace Pohyb bez pomoci.
Primář Kříž je ženatý a spolu se svou ženou se stará o tři děti. Ve volném čase baví své přátele i sebe hrou na trombon. Nezanevřel ani na sport.
»Musím říci, že vztah veřejnosti k vozíčkářům se stále zlepšuje. I když se někdy stává, že se k nám lidé podvědomě chovají, jako bychom byli nesvéprávní. Dříve jsem se několikrát s takovým přístupem osobně setkal, teď už se mi to dlouho nestalo,« tvrdí Jiří Kříž.
Problém vidí někde jinde. »V mnoha ambulantních zařízeních se vůbec nedá mluvit o bezbariérovosti. Nejde jen o schody nebo výtahy. Já třeba mám vozík široký šedesát dva centimetrů a běžné standardizované dveře mají šedesát centimetrů. Je to jen malý rozdíl, ale dělá neuvěřitelné problémy,« říká Kříž.
Cenu poprvé vyhlásila Olga Havlová v roce 1995, aby upozornila na život lidí se zdravotním postižením.
Navzdory tomu, že je sám upoután na invalidní vozík, řídí oddělení jedné z největších nemocnic u nás.