Vedoucí představitelé dvacítky světově uznávaných vědeckých časopisů uzavřeli minulý týden dohodu, že budou dohlížet na to, aby se na jejich stránkách neobjevily údaje, které by mohli zneužít třeba teroristé.
Rozhodnutí okamžitě vyvolalo diskuse, zda je takováto cenzura ve světě vědy vůbec přijatelná a omluvitelná.
Časopisy, které se k dohodě připojily, nejsou jen tak ledasjakou tiskovinou. Ve vědeckém světě hrají neobyčejně významnou úlohu. Současný vývoj vědy by totiž bez nich nebyl vůbec myslitelný.
Ještě začátkem minulého století vědci o svých objevech psávali knížky, které se pak postupně a pomalu šířily po světě, anebo – častěji – zůstaly v nabídce pár odborných knihoven. Dnes výzkumníci publikují nejlepší poznatky v odborných časopisech.
Virus obrny z laboratoře
K cenzurní dohodě přistoupila tak špičková periodika, jako jsou Science and Proceedings of the National Academy of Sciences, vydávané v USA, nebo britská Nature.
Loni v červenci zveřejnil časopis Science odborný článek o tom, jak je možné z běžných chemikálií uměle vytvořit virus obrny. O článku se začalo mluvit jako o potenciálním návodu pro teroristy. |
Dopad těchto tiskovin je globální. Odborné články jim k otištění nabízejí vědci z celého světa, a po celém světě je také čte každý, kdo chce vědět, kam se vývoj ubírá – od studentů po nositele Nobelovy ceny. Tyto vědecké časopisy tedy jednoznačně ovlivňují směry dalšího výzkumu.
Loni v červenci zveřejnil časopis Science ve svém internetovém vydání odborný článek o tom, jak je možné z běžných chemikálií v laboratoři uměle vytvořit virus obrny.
Hlavním autorem textu byl Eckard Wimmer, mikrobiolog z Newyorské státní univerzity. Článek vzbudil v běžném tisku i v americkém Kongresu nebývalý ohlas. Mluvilo se o něm jako o potenciálním návodu pro teroristy.
Letos v lednu se pak uskutečnilo setkání vědců, redaktorů vědeckých časopisů a zástupců americké vlády věnované otázkám zneužitelnosti informací.
„Nechci nést zodpovědnost za smrt Američanů či kohokoli jiného.“ Ronald Atlas, předseda Americké mikrobiologické společnosti |
Představitelé vědeckých časopisů na setkání amerických vědců v Denveru nyní oznámili, že budou dobrovolně dbát na to, aby odbornými články, které zveřejní, nedali nebezpečné znalosti do nepovolaných rukou.
„Jestliže šéfredaktor usoudí, že publikování článku může způsobit větší škodu než prospěch, článek bude pozměněn nebo nebude publikován,“ uvádí se v prohlášení.
„Nechci nést zodpovědnost za smrt Američanů či kohokoli jiného,“ řekl Ronald Atlas, předseda Americké mikrobiologické společnosti, který v Denveru s prohlášením vědeckých časopisů seznámil veřejnost.
Jako u pornografie
Jiní vědci však s takovým přístupem nesouhlasí. „Vědecké časopisy mají posuzovat odbornou kvalitu článku a ne si počínat jako cenzoři,“ řekl listu New York Times mikrobiolog Stanley Falkow ze Stanfordovy univerzity. „Teď jen čekám, až někdo řekne – nebudeme zveřejňovat informace o genech potenciálně nebezpečného infekčního nosiče, protože by to mohlo pomoci bioteroristům. Neznalost ovšem není dobrá obrana. Znalost ano.“
Podle jeho názoru se svět před bioterorismem lépe ochrání, když vědci budou mít normální přístup k nejnovějším informacím o nebezpečných biologických látkách.
Dokážou je díky tomu poznat a nacházet proti nim účinnou léčbu.
Výmluvný je postoj Eckarda Wimmera, kvůli jehož článku o viru obrny všechno začalo. On sám prohlášení o cenzuře ve vědeckých časopisech podpořil.
„Už v lednu nás úřady varovaly, že pokud si nedáme pozor, vláda nám může přistřihnout křídla,“ vysvětlil pro New York Times. „Tak si myslím, že je lepší stanovit si vlastní pravidla a vyhnout se tomu, že nám je zavede vláda.“
Stále však není jasné, podle čeho vlastně budou redakce vědeckých časopisů posuzovat nebezpečnost informací. Přesně daná kritéria totiž neexistují. „Myslím, že nebezpečný článek rozpoznáme,“ řekl Nicholas Cozarelli, šéfredaktor Proceedings of the National Academy of Sciences. Parafrázoval tak v Americe proslulou větu soudce, jenž definoval pornografii slovy: „Poznám ji, když ji uvidím.“
Antrax by stejně prošel
„Do tisku by se neměl dostat článek o tom, jak se dá antrax proměnit ve zbraň,“ uvedl jako příklad Ronald Atlas z Americké mikrobiologické společnosti, když autocenzuru zdůvodňoval.
Antrax neboli sněť slezinná se totiž účinnou biologickou zbraní stává až tehdy, kdy jsou jeho spory (klidové formy čekající na vhodnou příležitost, aby se zase proměnily v žijící bakterie) převedeny do suché směsi, která se snadno rozptýlí ve vzduchu a dá se vdechnout.
Vědci ovšem říkají, že článek o úpravě antraxu by tak jako tak žádný vědecký časopis neotiskl, protože to není nijak převratný objev. A drobnostmi se špičková vědecká periodika vůbec nezabývají.
A co víc – představitelé vědeckých časopisů listu New York Times řekli, že by i dnes, podle nových pravidel, stejně otiskli článek o laboratorně vytvořeném viru obrny od Eckarda Wimmera, který cenzurní hnutí odstartoval.
Článek přinášel významné poznatky o tom, jak nebezpečné viry vlastně fungují, což umožňuje dalším vědcům porozumět infekčním nemocím a nacházet proti nim léky.
Není tedy zatím zřejmé, jak se ve vědeckém světě v praxi projeví autocenzura zaváděná v nejznámějších mezinárodních odborných časopisech. S jistotou se však dá říct, že současné dění je částečným vítězstvím teroristů: Do vědeckého poznání, na němž je založen rozvoj moderní společnosti, vnesli nedůvěru a prvky utajování.
Je to možná větší úder vyspělému světu, než jaký může představovat posílání obálek s nebezpečným práškem antraxu.
JOSEF TUČEK, Hospodářské noviny, 27.02.2003