Černý kašel se vrací

Onemocnění černým (dávivým) kašlem se poprvé objevilo ve Francii v roce 1414. Není ovšem pravda, že by toto onemocnění do té doby neexistovalo, ale kvůli jiným vážnějším a častějším onemocněním, jako je mor, lepra, neštovice apod., ustupovalo do pozadí, a proto také historické prameny o černém kašli nemluví. Již v polovině čtrnáctého století bylo jasné, že onemocnění černým kašlem nelze podceňovat. Od té doby čím dál častěji zaznamenáváme vážná onemocnění způsobená dávivým kašlem, která velmi často skončila smrtí. V roce 1578 došlo v Paříži k velké epidemii, při které zemřelo mnoho malých dětí. Termín „pertussis“, kterým toto onemocnění bylo označeno již v roce 1670, znamená „intenzivní kašel“. I když bylo již dříve známo, že se jedná o kapénkovou nákazu, teprve v roce 1906 odhalil belgický lékař Jules Vincent Bordet jejího původce ve slinách a hlenech nemocného dítěte. Od té doby se vědci a lékaři snažili najít způsob, jak předejít černému kašli. V roce 1912 byly připraveny první očkovací látky, které však byly určeny především k léčbě, a nikoli k prevenci. První úspěšné pokusy očkování dětí, které vedly ke snížení četnosti tohoto onemocnění, začaly v roce 1923. V roce 1958 bylo v České republice zahájeno celoplošné očkování. Výsledkem povinného očkování byl velmi rychlý pokles počtu dětí nakažených tímto onemocněním. Výskyt černého kašle v současnosti Počet onemocnění stoupá