Žalobce, který provozuje v ČR několik desítek lékáren, z toho v jižních Čechách třináct, žalobou napadá praxi kraje k regulačním poplatkům 30 Kč za vydání každého léčivého přípravku na receptu, jak to uložil pojištěncům zákon č. 271/2007 Sb.
Protože ČSSD slibovala před krajskými volbami 2008 zrušení těchto poplatků a změnou zákona se to nepodařilo, zavedli hejtmani této strany „darování“ této částky pacientům z rozpočtu kraje.
Rada Jihočeského kraje tak 20. ledna 2009 schválila úhradu regulačních poplatků ve svých sedmi nemocnicích a jejich lékárnách formou písemných darovacích smluv. Pacienti mohli na platebních místech podepsat smlouvu, jíž přijímají od kraje dar. V zařízeních jiných subjektů kraj poplatky nehradil. 1. července 2010 kraj úhradu poplatků ve svých zařízeních zrušil.
Česká lékárna tvrdí, že její lékárny musely poskytovat klientům obdobnou slevu, „aby srovnaly žalovaným pokřivené soutěžní prostředí“.
Ze svých prostředků tak Česká lékárna musela od 1. února 2009 do 30. června 2010 vynaložit na tyto slevy ve svých jihočeských lékárnách celkem 11 086 050 Kč na 200 454 účtenkách. V této žalobě nárokuje pouze 341 910 korun z 7343 účtenek za únor 2009 z devíti svých lékáren. (Nemluví na nich ostatně o slevách, ale o „poděkování za návštěvu“.)
Podle České lékárny šlo o nekalosoutěžní jednání kraje v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům. Rozhodnutí kraje prý ovlivnilo pacienty ve volbě, v jaké lékárně léky zakoupit. Mnozí proto zamířili „za slevou“ do nemocničních lékáren.
Navíc tam pravděpodobně nakoupili i léky nehrazené z pojištění. Žalobce míní, že kraj se svými zařízeními snažil vytvořit dojem, že od pacienta je poplatek vybrán a následně dostane dar. Fakticky si prý ale zařízení nechalo vyplatit částku od kraje přímo.
Podle žalobce šlo o veřejnou podporu, která nesměla být poskytnuta až do rozhodnutí Evropské komise. Kraj tak prý jednal v rozporu s dobrými mravy soutěže, když obcházel zákon i komunitární přímý zákaz poskytování veřejné podpory.
Kraj mj. uvedl, že opatřením chtěl jen snížit sociální dopad novely zákona z roku 2007 na své občany. Otázkou prý je, do jaké míry může být tak zanedbatelná částka rozhodujícím faktorem pro volbu lékárny.
Soudkyně odročila mj. k prokazování výše tvrzené škody a k upřesnění umístění dotčených lékáren, nakolik může být rozhodné pro zákazníky. Obě strany pak mj. předložily výsledky hospodaření svých lékáren za delší období a soud včera jednání znovu odročil, mj. k vyjasnění, kolik lidé v „Českých lékárnách“ skutečně platili.