Komentář čtenáře Zdraví.Euro.cz
Poslední sjezd České lékařské komory v hotelu Voroněž v Brně byl poznamenán prohlubující se odtržeností od reality běžného života a plně rezignoval na snahu reagovat a adaptovat se na výzvy současnosti. Lékaři, komoroví činovníci opakovaně účastnící se sjezdu byli a jsou pod stálým tlakem totalitní manipulace se kterou jsou tak intenzivně provázaní, že si to už neuvědomují.
Podobně jak závažně nemocný podléhá svému bažení, svým neřestem a neuvědomuje si svou plíživě se zhoršující nemoc. Jsme schopni toto nebezpečí identifikovat na jiných, ale na sobě nikdy ne, až při bolestivém podnětu, či neřešitelném utrpení.
Poslední snaha pana doktora M.J. Stránského o zavedení demokracie do lékařské komory byla účelově zapomenuta, vzor Rakouské lékařské komory, iniciativa Dr. Zorjana Jojka, nebo usnesení loňského sjezdu o zohlednění diametrálně odlišných potřeb lékařů zaměstnanců a soukromých lékařů vytvořením dvou funkčních sekcí v komoře byl manipulativně zlikvidován.
K těmto postupům se používají stále titíž lidé a jedna metoda. Nabídka spolupráce je jen prázdná proklamace končící obsazením určitého orgánu nebo komise většinově svými zaslepenými nohsledy a tak fakticky je veškerá iniciativa k nápravě plně zlikvidována prostým a demokratickým přehlasováním.
Stále převládá projev účelového jednání líbivého pro určitou skupinu lidí jak mezi lékaři, tak ve společnosti. Osobní výpady, zesměšňování, hrubé ponižování bez úcty k jakékoliv autoritě. Pořád je to ta lékařská komora, která ústy svého bývalého prezidenta ponižuje prezidenta České republiky.
Lékaři, účastníci sjezdu se chovají jako malé dítě, kterému v přerostlém věku vzali dudlík, hračku a větší autorita s mnohonásobně větším mandátem se snaží toto dítě vychovat a z puberty přivést do dospělosti a nutí je k převzetí své osobní zodpovědnosti.
Následuje křik a pláč, trucovité chování rozmazleného dítka prosazujícího svou vůli. Já chci! Tvrdé, agresivní, hysterické projevy masově šířené totality projevující se jednoduchým principem „podle sebe soudím tebe“. To, co se hodí na popis vlastních vzorců chování, je používáno jako útok na cíleně vytvořeného nepřítele, kterého se snažím za každou cenu ponížit, pošpinit, deklasovat jakýmikoliv prostředky.
Tato hromadná hysterie podporovaná kasáním se jednotlivých aktérů agrese a předváděním se, kdo použije silnější výrazy a útoky.
Jak je tento obligátní vzorec chování identický s agresivním jednáním fundamentálních, fanatických organizací rezignujících na sebereflexi, sebekontrolu a jak snadné je do takového soukolí spadnout i pro lidi s vysokým vzděláním.
Jak snadné je najít další stoupence nabídnutím určitých výhod a to jak pro jednotlivce, tak i skupiny až po politické strany populisticky se snažící křečovitě získat za každou cenu výhodu. Jak těžké je mít nadhled, rozeznat nebezpečnost tohoto stavu a hledat nápravu a vypořádat se s tak primitivním a tak snadno uplatnitelných jednáním. Jak snadné je ponižovat, pomlouvat a dát najevo různé druhy mobbingu, šikany.
Jak snadné je umlčovat svého identifikovaného protivníka, nenechat jej promluvit, říci myšlenku a už vůbec mu nedovolit vysvětlit sofistikovanou koncepci, která vyžaduje odbornou přípravu a množství času a intenzivní práce mnoha lidí. Vždyť není obecná pravda, ale každý má tu svou pravdičku, ze svého úhlu pohledu.
Znevažování a neadekvátní používání hesel boje za demokracii podávané s patosem na místě, kde se naopak demokracie nemůže vůbec uplatnit a kde mi navíc nic nehrozí je trestuhodné ponížení významu a zásluh těch, kteří se opravdu pro svůj názor obětovali. To co jsme právě prožili na sjezdu svědčí spíše o tom, že nás teprve čeká boj za prosazení demokracie.
Stále pokračuje vývoj zmanipulovaný jednici, kteří dávají přednost prospěchu svému a svých nohsledů nad prospěchem většiny. Celá lékařská komora je v područí několika lidí, kteří plně rezignují na směrování lékařského stavu a kontinuální kultivaci medicíny.
Volají o ohrožení jejich demokracie, ale vlastně jim jde o zachování daného stavu, se kterým se tak pevně sžili a odmítají jakoukoliv změnu. I když by to byla změna k lepšímu.
Do očí bijící proklamace, jaká má lékařská komora být, jaké jsou její cíle, horování o etice jsou jen líbivou vějičkou kryjící tvrdý boj o moc a o získání určitých výhod. Jde o to se zabarikádovat do funkcí a zde pak stačí čekat na další příležitost, jen občasně přitakat dalším spolucestujícím ve výtahu k moci.
Jak lákavé je žít, užívat si a využívat výhod kapitalismu a přitom socialisticky pracovat. Jak nebetyčně velký rozdíl je pracovat sám za sebe, na sebe, s plným existenčním rizikem a na druhé straně v zaměstnaneckém poměru, když si navíc ještě můžu různě přilepšit a od reality života mě chrání mzdová účtárna a ředitelství.
Stejné pohodlí přináší i funkce v odborových, či jiných zajištěných organizacích, které přece se snaží řešit obtíže se kterými se dané společenství lidí potýká, ale vlastně to slouží k zabarikádování se do své vlastní výlučnosti.
Jsme schopni si určit diagnózu, konziliárně ji precizovat a následně pak podle standardu, protokolu stanovit léčbu, postup vedoucí ke zlepšení zdraví České lékařské komory? Jsme schopní nasadit režimová opatření, dietu, cvičení, našeho pacienta dispenzarizovat a dále sledovat vývoj jeho uzdravování?
MUDr. Kamil Běrský, www.Zdravi.Euro.cz
