* Pomáhat do nemocnice Lewanika odjel celý zdravotnický tým z FN Královské Vinohrady, který byl složen z vedoucího projektu, vedoucího lékaře, primáře kardiochirurgické kliniky, náměstka pro lékařskou péči a dvou sester. Jednou z nich jste byla vy. Kdo a na základě čeho byl pro tento tým vybrán?
Tým z Vinohradské nemocnice byl vybrán pro realizaci projektu na základě vyhodnocení více nabídek pracovníky Ministerstva zdravotnictví ČR. Nabídku na realizaci projektu za FN KV podali ing. Čeněk Merta a MUDr. Jan Votava. My, sestry, jsme byly nominovány v průběhu realizace projektu na základě jazykových a technických znalostí. Musely jsme se postupně seznámit s veškerou dodávanou technologií, prostudovat manuály a prakticky si přístroje vyzkoušet. Potom jsme připravily podklady pro výuku a zácvik nemocničního personálu a také otázky a testy, pomocí kterých jsme na závěr mise prozkoušely místní personál. Veškerá komunikace s personálem nemocnice Lewanika byla v angličtině, takže i podklady pro výuku a testy jsme vypracovaly v anglické verzi.
* Nebála jste se cesty do Zambie? A co na vaše rozhodnutí říkala vaše rodina?
Nedá se říci, že bych se této cesty bála, ale jako asi každý, kdo cestuje do takto exotických míst, jsem měla jisté obavy. Týkaly se především délky cesty, následného možného onemocnění např. malárií a podobně. Naštěstí se mé obavy nenaplnily a všichni členové týmu se vrátili domů v pořádku. Byli jsme jen unaveni z dlouhých letů. A co na to říkala má rodina? Můj manžel je velmi tolerantní člověk a v mé práci i zájmech mne podporuje. Rodiče zprávu o mé cestě do Zambie přijali také velmi klidně a vyrovnaně. Co jim také zbývalo…
* Předpokládám, že před odjezdem do Zambie bylo potřeba celý tým důkladně připravit. V čem tato příprava spočívala a před jaký úkol byl zdravotnický tým postaven?
Do Zambie jsme vezli vybavení operačního sálu, například operační stoly, lampy, instrumentária, anesteziologický přístroj, ale i monitory, dýchací přístroje, defibrilátory nebo infuzní pumpy. Naším úkolem bylo nejen přístroje do nemocnice dovézt, ale také proškolit zdravotnický personál nemocnice Lewanika. Proto se také celý náš tým před odletem důkladně připravoval. Každý měl přidělený svůj úkol, na kterém pracoval. Úkolem mým a mé kolegyně bylo pečlivě nastudovat veškeré materiály ke zdravotnickým prostředkům již dovezeným do Mongu tak, abychom byly schopné všechny tyto přístroje obsluhovat, ale také s nimi místní lékařské i nelékařské pracovníky naučit pracovat. Součástí našeho studia jednotlivých materiálů bylo i praktické zaškolení na shodných přístrojích v ČR.
* Přesuňme se nyní přímo do Zambie. Můžete popsat, jaká je v této zemi úroveň zdravotní péče a jaký tam funguje zdravotní systém?
Z toho, co jsem měla možnost vidět, usuzuji, že úroveň zdravotní péče je v Zambii velmi nízká. Potýkají se tam s nedostatkem peněz, personálu, zdravotnických prostředků a léků. Největším problémem je dostupnost lékařské péče při absenci sítě zdravotnických zařízení. Dostupnost péče je navíc komplikována žalostnou úrovní infrastruktury (silnice jsou ve špatném stavu, mají nedostatek sanitek) a vzdálenostmi od zdravotnických zařízení. Zdravotní péče je hrazena státem za různě velké finanční spoluúčasti pacientů a jejich rodin.
* Jak byl český zdravotnický tým přijat místními zdravotníky a pacienty? Nedělala vám potíže například rozdílnost národností, jazyka, přístupu k vlastnímu zdraví a ke zdravotnictví jako takovému?
Náš tým byl v Mongu přijat velmi srdečně. Všichni se k nám chovali moc hezky, i když prvních pár dnů byli zdrženliví. Jako běloši jsme svou barvou kůže zářili do dálky a rozhodně bylo jasné, že jsme odjinud. Ovšem žádné problémy plynoucí z naší národnosti či barvy kůže jsem nezaznamenala. Ani s jazykem to nebylo nic tragického, v Zambii je úředním jazykem angličtina, kterou se mluví všude. Domorodci mezi sebou mluví různými kmenovými jazyky podle příslušnosti.
* V čem spočívala vaše práce v nemocnici Lewanika?
Jak už jsem řekla, naším úkolem bylo naučit lékařský i nelékařský personál zacházet s přístroji, které byly do Lewaniky dovezeny. Při první návštěvě jsme prováděli instruktáže a praktický nácvik obsluhy s naším výkladem nepřetržitě šest dní. Personál se nám ve výukové místnosti střídal po čtyř- až pětičlenných skupinách. Všichni tak měli možnost si přístroje „osahat“ a naučit se je obsluhovat. Také jsme jim předali návody k použití v několika provedeních. Při druhé návštěvě již výuka probíhala jiným způsobem. Námi vyškolený personál prováděl instruktáž a my působili jako dozor a opravovali případné chyby a odpovídali na všetečné dotazy. Součástí této etapy byla i určitá forma zkoušení a testování znalostí a dovedností místního personálu.
* V Zambii je jiné klima než v ČR. Měly například vysoké teploty vliv na práci českých zdravotníků?
Při mé první návštěvě Zambie v červenci 2009 tam bylo velmi příjemné klima. V Čechách bylo tou dobou zhruba o deset stupňů tepleji. Teploty v Mongu se pohybovaly během dne okolo 21 až 25 st. C, v noci teplota klesala ojediněle až k nule. Při druhé návštěvě v září 2009 se teploty vyšplhaly ke 30 st. C. Místnosti, kde školení probíhalo, nebyly klimatizované, přesto ani zvýšení teplot nemělo žádný zásadní vliv na naši práci.
* Kolikrát jste v Zambii byla a na jak dlouho?
V Zambii jsem byla dvakrát a pokaždé to bylo na asi deset dní včetně cesty. Pro zajímavost: jen cesta z Prahy do Mongu trvá minimálně dva dny, pokud vše probíhá podle plánu.
* Pokud by se plánovala další spolupráce, jela byste do Zambie znovu?
Ano. Vrátila jsem se s pocitem, že jsem prospěla dobré věci a zároveň jsem navštívila zemi, kam zavítá jen málo turistů. Poznání reálného života v Zambii mě ale utvrdilo v přesvědčení, že jsem ráda, že jsem se narodila v srdci Evropy. Zároveň jsem si ověřila, že je ještě mnoho míst na světě, kde lidé podobnou pomoc velmi potřebují.
* V Zambii jsou světoznámé Viktoriiny vodopády, řeka Zambezi a krásná příroda. Měli jste čas navštívit některá tato místa?
Viktoriiny vodopády jsem bohužel neviděla, nebyl na to čas. Ale podle mého názoru je příroda v Zambii nádherná - a to jsem neměla to štěstí ji vidět v plné kráse a rozpuku po období dešťů. Po cestě z Lusaky do městečka Mongu vede silnice největším národním parkem Kafue, díky tomu jsem měla to štěstí vidět některá zvířata. Silnici nám přebíhaly zvědavé opice, v dáli jsme viděli například slony, a když jsme křižovali řeku Zambezi, viděli jsme hrochy a krokodýly. Jeden den jsme byli místními zaměstnanci nemocnice pozváni na exkurzi na krokodýlí farmu, což byla velmi zajímavá zkušenost. Na dlouhodobý nátlak můj a mé kolegyně jsme všichni navštívili místní diskotéku. Způsobili jsme tam menší rozruch, tolik bělochů najednou místní omladina nevidí často. Bylo to prostě super.