V Rakousku a Sasku jsou absolventky i přesto souhrnně nazývány zdravotními sestrami. Vyvstává otázka, na jaké odborné úrovni tyto ošetřovatelky - „zdravotní sestry“ - vlastně jsou? Mají lepší odbornou teoretickou a praktickou přípravu než skutečné diplomované sestry s maturitou z Čech? Jaké jsou na ně kladeny nároky v nemocnicích? Jsou schopny samy rozhodovat v náročných akutních situacích, které jsou v nemocnicích na denním pořádku? Podle mého názoru se českým diplomovaným sestrám nemohou vyrovnat.
Toto tvrzení je samozřejmě pouze můj osobní názor, který je podložen mou patnáctiletou praxí v zahraničí, konkrétně v rakouské nemocnici. Mé původní povolání zdravotní sestry mi umožnilo srovnávat znalosti, zkušenosti a celkovou úroveň ošetřovatelek v rakouské nemocnici.
Již od samého začátku (v roce 1992) jsem byla zaměstnaná jako operační sestra. Nutno však konstatovat, že i když jsem měla vyšší vzdělání ukončené maturitou a specializační nástavbu pro instrumentářky v Brně, byla jsem přesto hodnocena o skupinu níže, v Čechách asi na úrovni sanitářky. Platově jsem byla zařazena na místo zdravotní sestry až po tzv. nostrifikaci, kterou bylo nutno absolvovat v mém případě dvakrát, protože se jednalo o uznání dvou škol.
Zajímavé však je, že práce, kterou jsem po celou dobu vykonávala jako instrumentářka se vším, co k tomu patří, se nezměnila ani po mé úspěšně absolvované nostrifikaci. Z toho jasně vyplývá, že i zaměstnavatelé věděli a vědí o odborných schopnostech a znalostech českých sester.
Mám tím na mysli změnu úrovně vzdělávání sester v Čechách. Komu se naši zákonodárci chtějí zavděčit tím, že kompletně přebudovali vzdělávací program pro střední zdravotnický personál? Tímto jednáním poškodili jméno České republiky a znevážili schopnosti českých sester! Snad nikdo z členských zemí EU neměl sestry na takové úrovni jako právě ČR! Co přinese tato změna? Proč bych měla studovat čtyři roky střední zdravotnickou školu a další tři roky vyšší odbornou? Jenom proto, abych mohla samostatně pracovat jako kvalifikovaná sestra? Tuto otázku si jistě položí žáci základních škol také. Vždyť pokud mám zájem o zdravotnický obor, mohu začít na gymnáziu a pokračovat ve studiu medicíny. Kdo ale potom bude toto povolání vykonávat? Budeme zaměstnávat cizinky, které budou vykonávat horší práci pod dohledem sestry bakalářky? Věřte mi, že nejhorší situace, která může nemocného v nemocnici potkat, je, že ošetřující personál nebude rozumět jeho rodné řeči! Ti, co si něco takového již vyzkoušeli na vlastní kůži, vědí, o čem hovořím. Je důležité, abychom si uvědomili, že povolání sestry není pouze zaměstnání, že jde o poslání. Doufám, že tento článek trochu objasní fungování nemocnic u našich rakouských sousedů, a třeba se i zamyslíme nad tím, zda potřebujeme ještě vzdělanější sestry než doposud, abychom se „vyrovnali“ ostatním členským státům!
Mgr. Dagmar Adámková Korbuthová, AKH -Linz, Rakousko (a.dagmar@email.cz).cz
