Kromě vysoké schopnosti zjednodušit komplikované věci do lapidárních sloganů má ještě další dovednosti. Kupříkladu má vysokou schopnost fakturace vysokých částek. Ujistil nás, že za komunikační strategii lékařských odborů dostane více než tři a méně než deset miliónů. Pak má ještě jednu vysokou schopnost. Dohnat lékaře ke zbrklé akci a složitý problém povýšit na neřešitelný.
Vydírání heslem „Náš exodus, Váš exitus“ má totiž asociální rozměr a je nemístné takovému chování ustupovat. Tím by se otevřela odborům cesta k destruktivní moci v celé společnosti. Šušká se přitom, že panu Hrabovskému jeho akce přerostla přes hlavu. Čekal prý „jen“ něco přes tisíc výpovědí. Jestliže akce nabrala masovější obrátky, tak si komunikační manažer umí dobře spočítat, že prvek asociálnosti této akce zvrátí náladu veřejnosti proti požadavkům lékařů.
Dobrý slogan produkuje i dobré antislogany. Kupříkladu: „Neděkujte, ne odejdete.“ O všechny lékaře nebude totiž v zahraničí stejný zájem. Anebo: „Neděkujte a odejděte.“ Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
Dobrý komentář k akci měl kolega Karel Steigerwald v MFD, když napsal, že bychom mohli odejít všichni. Nejen lékaři, ale i prodavači, zedníci, uklízeči, novináři, inženýři a také politici. Všichni máme málo a chceme více. Všichni Češi by mohli poděkovat a odejít. Všichni máme méně než Němci, Švýcaři a Francouzi. V Česku by zůstali jen komunikační manažeři. Ti už pracují za světové ceny.
Lékařští odboráři popisují v mnoha ohledech stav zdravotnictví správně, ale vyvozují z této situace hanebné řešení. Není v možnostech této země, aby všichni lékaři měli dvakrát vyšší plat. Jako pacient jsem všemi deseti pro to, aby lékař, jenž mi pomohl, dostal více peněz. Jenže se mi to nestává moc často.
Mnoho pacientů zná to frustrující martyrium, kdy obchází lékaře a naráží na špatně skrývaný nezájem nebo zcela obyčejnou neschopnost. O to větší uznání patří lékaři, který určí správnou diagnózu a umí člověku pomoci. Škoda že takové lidi často sháníme přes protekce a dlouho čekáme na jejich čas.
Doktoři-odboráři se chovají jako všichni ostatní odboráři: chtějí rovnost. Kupříkladu tarifní platy. Nezabývají se otázkou odměňování kvalitní práce. V jejich uvažování by i neschopný doktor Cvach měl mít vyšší plat. A právě tím jde jejich akce proti zájmům pacientů. Chtějí ještě více socialismu v odvětví, které na již existující socialismus umírá.
Zdravotnická zařízení potřebují klasický firemní management. Ten se ovšem nejlépe provozuje tam, kde je majitel. Ale i státní fi rmy mohou mít schopné manažery, kdyby při jejich výběru politici nadřazovali schopnosti nad osobní sympatie. Schopný manažer umí dobře zaplatit kvalitní odborníky, ale umí také zeštíhlit personál a krátit zbytečné výdaje. Současný, polosocialistický systém zdravotnictví však způsobuje, že peníze vanou, kam chtějí, jen ne v potřebné míře tam, kde by měly smysl a kde by motivovaly k ještě lepším výkonům.
České zdravotnictví je obžalobou našeho pojetí demokracie a správy veřejných věcí. Dnešní situace je vyústěním dvaceti let bezradnosti skoro všech vlád a dvaceti let amorálnosti lékařských odborů. A když chtěl někdo věcmi pohnout dopředu, byl úspěšně zašlapán. To si uvědomují i odbory. Všichni víme, že ten systém je špatný.
A lékařské odbory ho pod maskou mnoha velkých řečí chtějí ještě horší. Práce lékařů si veřejnost sice váží, ale do toho bílého pláště se schová také velké množství šarlatánů. Individuální ohodnocení na základě konkrétních úspěchů je jedinou rozumnou cestou. To by však vyžadovalo mnohem hlubší reformu. V této plebejské zemi však žádná hluboká reforma směrem k rozumu neprochází snadno. A není nikde dáno, že lidé s doktorským titulem mají toho rozumu dostatek.