Jak se za poslední roky změnila struktura vašich pacientů z pohledu věku i jednotlivých srdečních onemocnění?
Infarkty dostávají pořád stejně mladí jako staří, to se nemění. Co se však změnilo zásadně, je skutečnost, že dnes je díky kvalitní péči a přístrojům přežije mnohem víc lidí. Přibývá ovšem pacientů se srdečním selháním a fibrilací síní. Dokonce se odhaduje, že v průběhu příštích dvaceti, třiceti let vzroste jejich počet na dvojnásobek.
Toto onemocnění prudce stoupá s věkem, což neznamená, že by se zvyšoval výskyt onemocnění, ale tím, že přibývá lidí, kteří se dožijí vyššího věku.
Jak je na tom Česko s úrovní kardiologické péče?
Česká republika patří společně s Holandskem na úplnou špičku v dostupnosti léčby infarktu. Velkou roli v tom sehrála jak Česká kardiologická společnost, tak především struktura a organizace celého systému péče. Ten umožňuje nepřetržitou službu a hlavně dostupnost angioplastiky a kopíruje ho od nás celá řada okolních zemí. A například v dostupnosti defibrilátorů, což je nesmírně drahá léčba, patříme mezi pět, deset nejlepších zemí v Evropě.
Je stejně kvalitní a dostupná péče, navíc bez finanční spoluúčasti pacienta běžným standardem i v zahraničí?
Ten problém má dvě stránky.
Například v USA je především obtížné zaplatit doktora tak, aby byl 24 hodin na telefonu.
Než dojede autem z bohaté čtvrti za městem, trvá dvě hodiny. U nás mladý doktor bydlí na ubytovně a na kole přijede za deset minut Z toho plyne, že v dostupnosti a rychlosti péče jsme na tom ještě nedávno byli lépe než USA. Materiál a technika tam stojí stejně jako u nás, ale cena práce invazivních kardiologů je několikanásobně vyšší.
U nás je silně podhodnocena.
To samozřejmě svádí k otázce, jestli jsou tedy lékaři v zahraničí placeni tak skvěle nebo u nás tak špatně, ale v každém případě z toho těží právě čeští pacienti. Na úkor ohodnocení zdravotníků a tím nemyslím jen lékaře.
Jak jsou drahé zákroky a kardiologii?
Jinými slovy kolik získá pacient v rámci zdravotního pojištění?
Léčba akutního infarktu přijde asi na sto tisíc. Kardiostimulátor podle typu od 50 do 150 tisíc a například implantace defibrilátoru stojí od tři čtvrtě do jednoho milionu.
Přístroje, kterými je vaše oddělení nově vybaveno, přišly na téměř šedesát milionů. Nejste tlačeni k tomu, aby se počet vyšetření zvyšoval a přístroj se tak dřív zaplatil?
To by platilo, kdybyste za každý výkon dostala konkrétní peníze, ale takhle jednoduché to není, způsob proplácení výkonů je mnohem složitější.Nastaré angiolince jsme dělali dva, dva a půl tisíce vyšetření za rok. V provozu je osm let, to znamená zhruba dvacet tisíc vyšetření.
V západní Evropě udělá stejný přístroj osm tisíc vyšetření a kupuje se nový. Takže pokud máme hovořit o efektivitě, pak je toto hyperefektivita.
Kardiocentrum patří v rámci liberecké nemocnice k těm, kde v rámci výzvy Děkujeme, odcházíme! nedal výpověď ani jediný lékař. Jak se na akci díváte z pohledu šéfa oddělení a jak pohledem osobním?
Je to výsledek dlouhodobé frustrace. Zdravotnictví je dlouhodobě podfinancováno.
Pokud mám správné informace, tak se u nás dává na zdravotnictví zhruba 7 procent hrubého národního produktu, zatímco v civilizovaných evropských zemích je to 9 procent. Můžete si tedy spočítat, kolik činí rozdíl. Stále se slibovalo řešení a nevyřešilo se nic. Osobně mám spíš problém s formou protestu, ale jak to udělat jinak? Jak se máte domluvit s hluchými?
Liberecká nemocnice se nyní nachází ve složité situaci . Za poslední čtyři roky se velmi bouřlivě rozvíjela a kardiologie obzvlášť bouřlivě. Je za námi kus práce, proto jsme účast v protestní akci vnímali jako ohrožení výsledků této práce, a proto jsme cítili větší loajalitu k nemocnici a kardiocentru než ke stávkujícím kolegům. Z osobního hlediska také chápu radikální postoj lékařských odborů, ale méně se mi už líbí postoj České lékařské komory, která není odborovým, ale stavovským orgánem, jenž by měl především dbát na etiku a rozjitřené emoce trochu přibrzdit.