Podobně důležité zprávy čeří vody okurkové sezóny. Svět se zase již měsíce zabývá tím, co s brutálním režimem syrského prezidenta Asada a soudem s bývalou ukrajinskou premiérkou Tymošenkovou. A Evropa se stále zmítá v dluhové krizi a tipování, jestli Řecko padne a vystoupí z eurozóny jsou na stránkách novin evergreenem.
Ve změti stále stejných témat pak zapadají zajímavější zprávy. Třeba analýza OECD o výdajích na zdravotnictví, již přineslo Aktuálně.cz. Z ní vyplývá, že Česko, ač se ekonomové a politici stále zaklínají tím, že krizi jsme ustáli skoro nejlépe ze států sedmadvacítky, se dobrovolně zařadilo do klubu států na pokraji bankrotu.
Do roku 2009 rostly výdaje na zdraví o průměrných pět procent, kdy Češi dokonce mírně tuto hranici překračovali. Rok 2010 pak v důsledku krize vystavil růstu stopku. Zdravotní útraty zvyšovaly jen nejbohatší státy, ostatní se rozhodly pro nulový růst. Česko, ač jeho ekonomika oživovala o 2,7 procenta, škrtlo ve zdravotnictví 4,3 procenta. Víc už škrtali jen bankrotáři Řecko, Irsko a Island. A škrty pokračovaly v Česku i další rok (ze zemí OECD se pro ně rozhodly ještě Island a Itálie). Letos tomu podle plánů není jinak.
Je jistě chvályhodné držet veřejné finance na uzdě. Vláda Petra Nečase se svým vrchním škrtačem Miroslavem Kalouskem se jistě činí. Nicméně prosté škrty nic neřeší a nepřinesou v konečném důsledku nic dobrého. Stále se snažíme dohnat životní úroveň západních států a zdravotnictví je jistě dobrým srovnávacím příkladem. Problémem v Česku není ani tak výše výdajů na zdraví, jako to, že se s nimi neúměrně plýtvá. A pokud se toto nezmění, budeme blíže Řecku než Německu.