Třiašedesátiletý Phillipe Busquin je od roku 1999 eurokomisařem pro výzkum. ČVUT mu 25. května udělila v Praze čestný doktorát za jeho přínos reintegraci českých výzkumných pracovišť a vysokých škol do evropského výzkumného prostoru.
Může Česko obohatit evropský výzkum?
Česko má velmi silnou tradici ve vědeckých a technických znalostech. Máte nositele Nobelovy ceny, a navíc velmi silné průmyslové kapacity. A je velmi důležité, aby se Česko znovu zapojilo do evropského vědeckého společenství. Nejste samozřejmě na začátku, ve výzkumných programech už bylo mnoho kontaktů. Profesor Vladimír Mařík například řídí Centrum excelence o informační společnosti (jde o titul, který EU uděluje špičkovým vědeckým pracovištím na evropské úrovni, v tomto případě katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT - pozn. red.), které je velmi aktivní v evropském programu.
Česko se chce zapojit do všech evropských výzkumných programů současných i budoucích. Je to podle vás možné?
Ano. Mluvil jsem o tom s panem premiérem a oceňuji jeho snahu rozvíjet výzkum a inovace v Česku. Pro něj je to priorita, ale je to také priorita pro celou zemi, protože dobře víme, že rozvoj průmyslu a ekonomický růst závisí především na vědeckém a technologickém rozvoji. Polovinu našeho dnešního růstu zajišťuje rozvoj vědomostí. Je tedy třeba co nejlépe využívat české vědecké kapacity, které mají dlouholetou tradici. Takže máte základ, teď jde o to jej víc integrovat do celé Evropy.
Co by Česko mělo pro lepší integraci udělat?
Je třeba pokaždé trochu zvýšit v rozpočtu část na výzkum. Ale to je problém pro celou Evropu. Evropská unie si dala za cíl věnovat na výzkum a inovace tři procenta vytvořeného bohatství, protože to nám umožní zajistit budoucnost. Třetina prostředků má pocházet z veřejných zdrojů a dvě třetiny ze soukromých investic. Mezi novými členskými zeměmi EU je Česko v procentu prostředků věnovaných na výzkum mezi nejlepšími. Ale je třeba tuto položku dál zvyšovat, abychom dospěli na úroveň například skandinávských zemí, které jsou ve výzkumu na špičce.
Řadu let jste působil jako předseda valonské Socialistické strany. Jak jako socialista vidíte možnost skloubit Lisabonskou strategii, která vyžaduje v evropské ekonomice víc liberalismu a zachování sociálního aspektu?
Jsme sociální demokraté. Můžeme docela dobře kombinovat tržní ekonomiku, vytváření bohatství a pak jeho přerozdělování. Vezměte skandinávské země, které dokázaly zajistit lidem dobrou kvalitu života a potřebný ekonomický růst. Otevřít trhy, mít otevřenější ekonomiku vůbec není v rozporu s myšlenkami rovnosti, kde každý může dostat svůj podíl z růstu. Ale základní je ten ekonomický růst zajistit. A k tomu potřebujeme výzkum a inovace, abychom měli výkonnější podniky konkurenceschopné v globalizaci. Rozvíjet výzkum a inovace v Evropě je tedy velmi sociálnědemokratické, zajišťuje to bohatství, které pak můžeme rozdělit tak, aby z něj každý dostal svůj díl.
Do kterých programů se už Česko úspěšně začlenilo?
Například v oblasti umělé inteligence. Vaše Centrum aplikované kybernetiky je velmi dobře zapojeno v evropském výzkumu. Také všechno co se týče automatizace. Děkan fakulty ČVUT je předseda mezinárodní společnosti automatické kontroly. Češi jsou velmi silní ve všem, co se týká aplikačních a měřících technologií, a prostřednictvím Evropy se integrují do světové ekonomiky.
Jste v Praze poprvé?
Už jsem tu byl bezprostředně po změně situace v roce 1990 jako ministr zdravotnictví. Organizoval jsem v rámci programu Phare vzdělávací kursy pro farmaceuty. Češi se tehdy přijeli seznamovat s novými léky na bruselskou univerzitu. Pak jsem byl na podzim na brněnském veletrhu, kde jsem zjistil, že máte mnoho dynamických malých a středních podniků.
| PHILLIPE BUSQUIN (63): |
|---|
| Philippe Busquin (63) je od roku 1999 eurokomisařem pro výzkum. Předtím byl 12 let ministr v belgických a valonských vládách, v roce 1992 se stal předsedou valonské Socialistické strany. ČVUT mu 25. května udělila v Praze čestný doktorát za jeho přínos reintegraci českých výzkumných pracovišť a vysokých škol do evropského výzkumného prostoru. |
Helena Landovská, Právo