PETR SVOBODA:Nejsme atraktivní zemí pro investice do výzkumu, říká šéf asociace farmaceutických firem
Evropská komise (EK) loni na základě iniciativy Mezinárodní asociace farmaceutických společností (MAFS) zahájila s Českou republikou předběžné řízení kvůli nedostatečné transparentnosti procesu určování úhrady léčiv z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Máte informace o průběhu řízení?
Asi by bylo užitečné stručně uvést chronologii vývoje této záležitosti. Loni v březnu MAFS podala stížnost u Evropské komise, ta záležitost prošetřila a zjistila, že stížnost má velice zásadní obsah. Proto v průběhu října zahájila proti České republice řízení ve věci nedostatečné implementace směrnice týkající se transparence při určování cen a výše úhrad pro léčivé substance. Dne 18. října komise zaslala vládě dopis se žádostí o vysvětlení sporných bodů, a sice v termínu dvou měsíců. Vláda požádala o prodloužení lhůty o jeden měsíc. To bylo akceptováno a Česko nedávno odeslalo EK odpověď.
Je vám znám její obsah?
Bohužel to, co je obsaženo v odpovědi, není skutečným odrazem toho, jak vypadá náš právní řád. Jsou tam odkazy na právní dokumenty, které v žádném případě nenapravují současný stav. Obdržel jsem v těchto dnech dopis z EK obsahující žádost o podrobný popis situace, neboť komise vyjádřila obavu, že přijetím nové kategorizační vyhlášky byla opět porušena směrnice o transparenci řízení.
Co vám na současné praxi vadí?
Evropská směrnice je vcelku jednoduchá, má čtyři základní pilíře. Stanovování cen a úhrad by mělo probíhat na základě jasných kritérií, v jasně stanovených časových lhůtách, žadatelé by měli dostat zdůvodnění, proč v jejich věci bylo rozhodnuto tak či onak, a zároveň by měli mít možnost se proti rozhodnutí odvolat. To je naprosto základní procesní prvek, žádná věda. Nevím, proč neexistuje vůle současnou situaci napravit. Přitom MAFS připravila podklady stran legislativních úprav tak, aby byla směrnice o transparenci řízení naplněna v české legislativě. Stejně tak jsem před Vánocemi žádal pana ministra, aby zastavil práce na nové kategorizační vyhlášce, aby se vytvořila skupina expertů, v níž bychom společně vytvořili pravidla a dle nich se začalo kategorizovat. Bohužel k tomu nedošlo.
Proč?
Při jednání na ministerstvu zdravotnictví pan ministr připustil, že by taková komise mohla vzniknout, ale žádný pokrok od té doby nenastal. Skupina nebyla konstituována ani svolána, pouze dochází k mnoha zásadním krokům, které nejsou s těmi, jichž se týkají, konzultovány.
O jaké kroky jde?
Například o úpravy úhrad léčivých přípravků a promítnutí snížení lékárnických marží z 32 na 29 procent. Toto snížení se ministerstvo zdravotnictví snaží promítnout i do snížení úhrad. Každá úhrada by se měla snížit o 2,27 procenta. Jenže v mnoha případech, zejména pokud jde o přípravky proti nemocem ohrožujícím život, byly už na základě požadavku kategorizační komise úhrady stanovovány nikoliv se dvaatřicetiprocentní, ale pouze se čtyřprocentní marží. Tak, aby tyto přípravky byly co možná nejlevnější. Jde o léky, jejichž každé balení stojí tisíce i desetitisíce korun. Kdyby měla být marže na úrovni třiceti procent, byla by jejich cena neúnosná. Farmaceutické společnosti ale už nemají možnost dále snížit cenu, takže se to okamžitě promítne do doplatku přípravku a tady mluvíme o doplatcích v řádu tisíců korun.
Upozornili jste na to ministerstvo zdravotnictví?
Upozornili jsme na to odbor farmacie emailem na začátku letošního roku. Do dnešního dne nemáme odpověď. Nyní jsem opět posílal dopis s kopií pro pana ministra. Upozorňuji na to, že pokud ono snížení úhrad o 2,27 procenta vstoupí v platnost v souladu s plánem, tedy 1. března, může se to velice negativně promítnout v dostupnosti moderních léčiv pro pacienty se závažnými onemocněními.
Účastní se MAFS jednání kategorizační komise?
Zatím posledních podzimních jednání se měla MAFS možnost zúčastnit jako pozorovatel bez možnosti hlasovat. Máme velice smutné poznatky. Kategorizační komisi jsem už jednou s určitou mírou nadsázky přirovnal k dětské říkance vařila myšička kašičku. Diskuse probíhá na základě principu tomu dáme, tomu víc, tomu málo, tomu nic. Neexistují žádná kritéria, která by stanovila: tady revidujeme určitou míru úhrady proto a proto. Je to namátkové, bez řádu, bez předvídatelnosti výstupu. Prostředí není transparentní a my nevíme, jakým způsobem se chovat, jak plánovat byznys. Nechceme žádné výhody, jen určitou míru transparentnosti a předvídatelnosti. Buduli vědět, že určitý přípravek nemá naději na úhradu, nebudu s ním pro české prostředí počítat.
Opravdu je české prostředí o tolik horší než třeba situace ve vyspělých západoevropských zemích?
Bezesporu je a vzhledem k současné situaci se nejeví ani jako atraktivní z hlediska možných investic. Farmaceutické firmy, které se zabývají výzkumem a vývojem, samozřejmě mají zájem investovat do výzkumu a vývoje i v nových teritoriích. V Česku se to zatím děje jen formou klinických studií. Ale proč by tady nemohl vzniknout výzkumný farmakologický ústav některé farmaceutické společnosti? Tak to například bylo v Irsku, které dokázalo vytvořit adekvátní prostředí pro takové investice. Dnes aplaudujeme tomu, že se tu postaví jedna nebo druhá automobilka. Ale jaké pracovní příležitosti to vytváří? Pro řemesla, pro práci, v níž si konkurujeme s Čínou nebo Indií. Přitom naše republika má možnost vysoké přidané hodnoty, úžasný vědeckovýzkumný potenciál, který bychom mohli znásobit, pokud by zde byly špičkové pracovní příležitosti pro naše vědce, lékaře, farmakology.
Jak odpovíte Evropské komisi na žádost o popis současné situace při aplikaci direktivy transparence?
Budu nucen konstatovat, že se situace nezměnila, naopak že dochází k dalším nesystémovým zásahům, které rozhodně nejsou v souladu s evropskou legislativou. Potom budeme čekat, jakým způsobem EK vyhodnotí odpověď České republiky. Předpokládám, že si vyžádá právní analýzu, a jak znám dnešní stav, nemohu očekávat jinou reakci komise, než že dříve či později předá celou záležitost Evropskému soudnímu dvoru k formálnímu rozhodnutí, z něhož vyplynou další kroky a případné sankce vůči naší zemi.
Když odhlédneme od transparentnosti kategorizačního procesu, jak hodnotíte prvních sto dnů působení Davida Ratha ve funkci ministra zdravotnictví?
Pan ministr provádí mnoho radikálních změn na všech frontách, ale já v nich bohužel postrádám koncepci, jasný směr, systémovost.
Nic pozitivního byste na jeho činnosti nenašel?
Jak jsem se už zmínil, optimismu mi dodala schůzka s panem ministrem hned v den jeho jmenování, kdy si svolal výběr zástupců farmaceutických společností. Měl jsem dojem, že bude možné navázat dialog. Tento můj optimismus bohužel v průběhu následujících týdnů a měsíců vyhasl, protože moje očekávání nebyla naplněna. Dokladem je mlčení odborů ministerstva zdravotnictví na jakékoli výzvy, které jim zasílám.
Jestliže máte výhrady k plošnému snížení marží na léky, považoval byste za vhodné jiné způsoby ovlivnění jejich cen?
Dříve, než se pan ministr Rath ujal svého úřadu, měl jsem na toto téma jednání s prezidentem lékárnické komory Lubomírem Chudobou a šéfem Asociace distributorů léčiv Pavlem Suchým. Shodli jsme se na tom, že by měly být upraveny marže, ale způsobem, který by bral ohled na cenu přípravku. To je degresivní marže, o které se dnes už v médiích celkem intenzivně diskutuje.
David Rath navrhuje také samoobslužný nebo internetový prodej léků, na které není zapotřebí lékařský předpis. Pro to byste byl?
To je celosvětový trend. Působil jsem určitou dobu ve Velké Británii a tam je to naprosto standardní záležitost.
Ministr by ale rád snížil i spotřebu léků, respektive alespoň zpomalil tempo jejího růstu.
Tuto otázku je třeba rozdělit na několik částí. Rozhodně by se mělo omezit plýtvání léky. S tím ale souvisí skutečnost, že Česko má dle hodnocení OECD po Lucembursku druhý největší podíl veřejných prostředků na celkových výdajích na zdravotnictví. Spoluúčast je u nás pouhých devět procent. Myslím, že spoluúčast je určitý autoregulativní mechanismus, který by bylo rozumné rozšířit. To by jistě vedlo i k omezení plýtvání s léky. Jinými slovy: myslím si, že správná cesta není snižování nákladů na léky, ale jejich efektivní vynakládání. Je také statisticky velice dobře podloženo, že čím vyšší jsou výdaje na zdravotnictví, například v poměru k HDP, tím vyšší je ekonomická výkonnost.
Proč si Mezinárodní asociace farmaceutických společností myslí, že náklady na léky nejsou hlavním důvodem rostoucích výdajů v českém zdravotnictví?
Výdaje na léky jsou už od počátku devadesátých let velice vydatně regulovány. Je to nejlépe popsaná oblast ze všech výdajových položek ve zdravotnictví. Existují sféry, které tuto míru regulace nemají, a může v nich být docíleno větších úspor.
Jaké jsou to sféry?
Sférou, která roste překvapivě rychlým způsobem a není silně regulována, jsou například zdravotnické prostředky. Další oblastí je třeba provoz zdravotnických zařízení.
Jakým tempem roste český trh s léky?
Loni to bylo necelých osm procent, předtím kolem dvanácti procent.
A celosvětová dynamika je jaká?
Asi sedm procent, takže Česko rozhodně není žádný extrém.
Do budoucna počítáte s udržením současného tempa?
Pokud by se naplnily záměry pana ministra Ratha, měly by být letošní výdaje na léky na úrovni 98 procent loňského stavu.
Myslíte, že se to podaří?
Neumím na tuto otázku odpovědět, protože nevím, jaká opatření ještě ministerstvo zdravotnictví přijme. Vzpomínám si, že na zmíněném listopadovém jednání pan ministr hovořil o tom, že pokud výdaje na léky porostou příliš rychle, je ochoten vydat v průběhu března nebo dubna další takzvanou drakonickou vyhlášku.
Členské firmy MAFS tyto vyhlídky promítly do svých byznysplánů?
Farmaceutické společnosti to musejí vnímat jako realitu. V konečném důsledku by to mohlo znamenat, že tomu bude nutné přizpůsobit i náklady včetně úprav počtu pracovních míst.
Vy jste minulý rok vyjádřili obavu z toho, že zrušení centrálního nákupu léků pro nejzávažnější onemocnění by mohlo snížit jejich dostupnost. Stalo se?
Momentálně přesně nevíme, jakým způsobem nákup bude probíhat. Všeobecná zdravotní pojišťovna vydávala na centrální nákupy přibližně 1,4 miliardy korun ročně. Tyto prostředky byly pravděpodobně rozděleny do jednotlivých fakultních nemocnic, ale nejsou účelově vázány na léky. A vezmemeli v úvahu, že ředitelé nemocnic jsou v rámci pobídkového systému stimulováni ke zvýšení platů, je logické, jakým způsobem vedení nemocnice použije prostředky, které získá do rozpočtu. Takže není vyloučeno, že dostupnost nákladných léků pro pacienty s roztroušenou sklerózou, nádorovými onemocněními a podobně by se mohla snížit.
V koncepci bývalé ministryně zdravotnictví Milady Emmerové byla teze o podpoře domácích výrobců generických léčiv v čele se společností Zentiva. Nyní už se to výslovně neříká. Myslíte si jako představitel organizace sdružující výrobce originálních léků, že státní zdravotnická politika nyní měří oběma druhům farmaceutické výroby stejně?
Posledními kroky v lékové politice je úhradová vyhláška, jejíž příprava částečně probíhala ještě v gesci paní ministryně Emmerové, dále potom zmíněné zrušení centrálních nákupů a promítnutí snížení lékárenských marží do cen léčivých přípravků. To vše se dotýká spíše originálních léků než generik.
Proč si MAFS myslí, že pro stát není výhodné dávat přednost generickým léčivům?
Domníváme se, že obě části farmaceutické výroby mají místo ve farmakoterapeutické paletě České republiky. Ale stejně jako v dalších oblastech, je třeba i tady přijímat pokrok. To znamená, že českým pacientům by měla být dostupá i nejmodernější terapie. Jsou onemocnění, na která dávají odpověď až přípravky, které byly vyvinuté teprve v poslední době. Odhaduje se, že výzkum nového léku trvající deset dvanáct let přijde průměrně na jednu miliardu dolarů. Zbývá osm až deset let na to, aby se vrátila částka, která byla na lék vynaložena a mohlo se investovat do dalšího výzkumu.
To narážíte na cenové poměry na českém trhu?
Ne, vyslovuji obecný závěr. Troufám si říct, že farmaceutický průmysl je podstatným hybatelem pokroku v medicíně, a tak je zapotřebí se na něj dívat. Ale pokud jde konkrétně o český trh, je fakt, že historicky jsou u nás ceny originálních přípravků historicky nižší než v bývalé evropské patnáctce, a je objektivní trend, že se budou postupně sbližovat. Je ale otázkou, jaký by měl být vývoj u generických léčiv, která jsou v českých zemích nebývale silně zastoupená. Možná by stálo za to udělat cenovou analýzu generických přípravků napříč Evropskou unií.
Myslíte si, že je české zdravotnictví ve finanční krizi?
Nemyslím si to. Deficit v rozměru deseti miliard korun je vzhledem k výši veřejných rozpočtů relativně snesitelný.
PETR SVOBODA (45)
vystudoval Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy, má doktorát v oblasti klinické farmakologie. Je prezidentem Mezinárodní asociace farmaceutických společností (MAFS), která sdružuje 31 na českém trhu působících farmaceutických společností s vlastním vývojem a výzkumem léčiv.
Od roku 1992 pracoval pro mezinárodní společnost Zeneca ve Velké Británii, později zakládal pobočky firmy na Dálném východě (Korea, Tchajwan, Hongkong, Čína). V pozici generálního ředitele firmy pracoval ve Finsku (1998 a 1999) a od roku 2002 v České republice. Od srpna 2005 je generálním ředitelem firmy Novartis pro ČR a SR.
Petr Svoboda je ženatý, s manželkou Evou má dvě dcery. Říká, že nejraději odpočívá doma u krbu se sklenkou vína a v kruhu rodiny nebo také v koňském sedle či na tenisovém kurtu.
JOSEF MICHL, Euro
Reakce čtenářů Zdraví.Euro.cz
Jan Šavrda
Ceny budou v tomto systému vždy netransparentní. Jak se dnes vlastně tvoří cena léku. Výrobce „hodí cenu v českých na stůl“, byrokrat řekne, že je to moc. Dodavatel tedy podplatí byrokrata a cena se ještě zvýší. Proč ne? Kdo se bude bránit. Pacient? Ne, tomu je to jedno, protože z jeho kapsy to nejde. Pojištovny? Ne, ani z jejich kapsy to nejde, jde to z kapsy danových poplatníků. Doktoři, ti také ne, ti mají většinou provize od firem za počet předepsaných léků.
Proto jsme dnes svědky, kdy lék stojí klidně 16 tis Kč na měsíc, je plně hražen z
pojištění, nejlépe po schválení revizního lékaře, aby si i on přišel na své. Pacient je sice ukecán, že bez toho léku se nedožije rána, ale ten ho stejně nebere, protože má tak děsivé vedlejší účinky, že ho stejně neudrží v žaludku a záhy ho vyzvrací.
A takových léků jsou stovky na našem trhu. Podobně je to i s vyšetřovacími metodami, díky tomuto systému se vlastně nikdy nedozvíme, které metody jsou užitečné pro pacienty a které jsou užitečné pro lékaře, byrokraty a hlavně pro dodavatele.