České republice chybí komplexní zákon o rehabilitaci, zabývající se nejen zdravotní, ale i sociální a pracovní rehabilitací.
Na specializované výstavě pro zdravotně postižené Non-handicap to řekla přednostka rehabilitační kliniky Všeobecné fakultní nemocnice Olga Švestková.
Zákon by měl pomoci lidem, o nichž zdravotníci začnou předpokládat, že budou po zbytek života handicapovaní. Už v tomto okamžiku by se mělo začít uvažovat o tom, co udělat, aby mohli žít s rodinou, jak by mohli být zaměstnáni a co je k tomu třeba zajistit, míní Švestková.
Snaha zdravotníků, sociálních pracovníků, zdravotně postižených lidí a jejich rodin něco změnit je obrovská, ale „nestačí jen mít dobré srdce“, podotkla.
Lidé podle lékařky musejí mít znalosti a musí také existovat legislativní podklad,
příslušný systém a organizace.
V ČR se zdravotně postižení hodnotí podle jiných kritérií než v ostatních evropských zemích. I to by měl podle Švestkové nový zákon změnit - měl by stanovit, kdo je a kdo není handicapovaný. Světová zdravotnická organizace vytvořila určitou klasifikaci a Evropská unie ji přijala.
Švestková uvedla, že podle legislativního plánu vlády by teoreticky mělo již nyní existovat paragrafované znění zákona o rehabilitaci, ale ve skutečnosti nebyl ještě schválen ani věcný záměr zákona.
Pokud takový zastřešující zákon Česko nepřijme, nepodaří se podle Švestkové provázat záležitosti týkající se zdraví, vzdělávání dětí, sociální problematiky a zaměstnanosti.
„Lidé se mnohdy vrátí po nákladné léčbě z nemocnice domů, a dál už se neděje nic,“ upozornila.
V Evropě se už od zahájení léčby uvažuje i o tom, co bude následovat a jak by ho bylo možné zařídit. „Myslím si, že většina českých politiků a zákonodárců zákonu o rehabilitaci není příliš nakloněna. Možná je to proto, že této problematice moc
nerozumí,“ uvedla Švestková.
V rozvinutých zemích se podíl lidí s různými formami zdravotního postižení pohybuje od deseti do 14 procent. Dá se předpokládat, že v ČR jich žije nejméně milion.
ČTK