Můžete našim čtenářům přiblížit, jak je organizován systém léčby závislosti na tabáku ve Spojeném království?
Od roku 1998 u nás funguje národní systém, který zaručuje dostupnost léčby založené na důkazech pro každého kuřáka. Ten má více možností jak se k této léčbě dostat – prostřednictvím praktického lékaře, webových stránek, kde se zaregistruje, případně může zavolat na národní linku pro odvykání kouření nebo jít přímo na kliniku. Všichni kuřáci, kteří chtějí přestat, tak mají zajištěnou komplexní podporu.
Počet lidí, kteří tento systém využívají, přitom každoročně narůstá. V roce 1998 to bylo kolem 100 tisíc kuřáků, v roce 2012 už je to téměř 900 tisíc lidí. To odpovídá asi 10 % kuřáků ve Velké Británii.
Naše metoda léčby je založena na modelu, který máte i zde v Praze. Spočívá v tom, že kuřák navštěvuje jedenkrát týdně po dobu minimálně jednoho měsíce poradnu pro odvykání kouření, kterou vede kvalifikovaný lékař. Zde se pacient učí techniky jak změnit své chování (behavior change techniques). Obdrží také zdarma léky jako nikotinové náplasti či vareniklin.
Našemu systému chybí centrální autorita, která by kontrolovala, jak pracujeme. Takže některé kliniky u nás si vedou skvěle, podobně jako ve vaší VFN, a jiné hůře. Tyto rozdíly jsou napříč zemí dosti výrazné. V posledních 3 letech nás nicméně oslovila jedna organizace s nabídkou, že by pomohla zlepšit standard této péče. Tak vzniklo National Center for Smoking Cessation and Training, které je odpovědné za tvorbu standardů léčby závislosti na tabáku, výcvik a certifikaci praktických lékařů a další výzkum v této oblasti, který povede k dosažení lepších výsledků.
Jaké jsou hlavní přednosti tohoto systému?
Zásadní přínos spočívá v tom, že kuřáci, kteří nedovedou sami přestat s kouřením, mají k dispozici různé možnosti a místa, kam se mohou obrátit o pomoc. Z průzkumu víme, že služby nabízené v rámci tohoto systému pravděpodobně zachraňují více životů než zbytek zdravotního systému. Navíc je to velice účinné s ohledem na náklady. Národní ústav pro klinickou kvalitu (National Institute for Health and Clinical Excellence, NICE) provedl analýzu efektivity nákladů, ze které vyplynulo, že každý kuřák, který přestane kouřit, šetří zdravotnímu systému peníze. Naučit lidi přestat kouřit přitom státní kasu prakticky nic nestojí. Této skutečnosti by si měla být vědoma každá země. Je to opravdu významné poselství.
Jaké procento kuřáků, kteří využijí některou ze služeb vašeho systému, opravdu přestane kouřit?
Z celkového množství 900 tisíc Britů, kteří se letos obrátili na některého z našich odborníků, jich s kouřením skončilo asi 300 tisíc, ale konečné číslo bude patrně o polovinu nižší, protože někteří z nich se ke kouření znovu vrátí.
Jak kuřáky motivujete k zanechání kouření? Jsou to převážně zdravotní důvody?
V naší zemi každý ví, že kouření poškozuje zdraví, a to díky mnohaletým mediálním kampaním. Nicméně přišli jsme na to, že nejlepším způsobem jak motivovat kuřáky k nekouření je nabídnout jim pomoc. Důvod, proč dosud nepřestali kouřit, totiž není v tom, že by nechtěli, ale že nevěří, že se jim to podaří. Takže dnes kuřákům neříkáme: „Musíte přestat kouřit, protože to škodí vašemu zdraví.“ Řekneme jim: „Víme, že chcete přestat kouřit, a můžeme vám s tím pomoci.“
Co je podle vás hlavním důvodem, proč se lidé ke kouření vracejí?
Je to především závislost na nikotinu. Ale je třeba, aby kuřáci věděli, že nejde o to, kolikrát se jim nepodařilo přestat. Není třeba tyto pokusy vnímat jako selhání. Každý jednotlivý den, kdy nebudou kouřit, má smysl. Pokud člověk nekouřil 3 týdny a pak zase začal, získal tím 3 týdny zdravého života. Naopak každá cigareta je tím, co ho přibližuje k riziku rakoviny plic a dalších nemocí. Dalším důvodem, proč lidé znovu začnou kouřit, je, že mnoho bývalých kuřáků špatně odolává vlivu kuřáckého prostředí, v němž se do té doby pohybovali. Proto jim doporučujeme, aby ostatním kuřákům říkali: „Teď zrovna se mi nechce kouřit.“
Je nějaká souvislost mezi začátkem kouření a patologií v nervovém systému, ze které by vyplývalo, že kuřákům, kteří skončí s kouřením, je vhodné poskytnout například antidepresiva?
Nic takového se neprokázalo. Naopak naše studie, kterou budeme publikovat na konci roku, ukazuje, že lidé, kteří přestanou kouřit, jsou méně depresivní. Dokonce někteří lidé, kteří užívali antidepresiva a přitom kouřili, mohli tyto léky vysadit poté, co kouřit přestali. Kouření v kuřákovi vytváří iluzi, že mu pomáhá – například zvládat stres. Je to zčásti tím, že když kuřák dvě hodiny nekouří, začne být nervózní, úzkostlivý, takže si zapálí, na chvíli se mu uleví a on si řekne: „Aha, ono to pomáhá proti stresu.“ Ve skutečnosti kouření tyto stavy zhoršuje. Lidé, kteří přestanou kouřit, po pár týdnech udávají, že jsou méně úzkostní, méně depresivní, méně se stresují a jsou šťastnější. Je však třeba dát tělu čas, aby se zotavilo.
Jaké rozdíly vnímáte mezi vaším a naším systémem léčby závislosti na tabáku? Co bychom měli zlepšit?
Je zde řada odlišností. V něčem jste lepší, v něčem horší. Každá země má svoji kulturu a postoje ke kouření. Ve Velké Británii chce každý kuřák přestat, protože, jak jsme si řekli, díky kampaním si lidé uvědomili, jak je kouření nebezpečné. Je tu velká podpora vlády. V naší zemi všechny politické strany vědí, že kontrola tabáku je velice důležitá. Jsou do ní investovány velké peníze, kolem 100 milionů liber ročně. Nejen proto, že se kontrolou tabáku zachraňují životy, ale je to dobré i pro ekonomiku. Lidé si sice nekoupí cigarety, ale koupí si něco jiného. A systém zdravotní péče ušetří na léčbě následků kouření.
U vás toto povědomí chybí. Neproběhly zde rozsáhlé kampaně proti kouření. Na druhé straně zde při VFN máte jedno z nejlepších center pro závislé na tabáku na světě. Sami jsme se tímto vzorem v 90. letech inspirovali. Je zde velmi dobrá kvalita péče a velká úspěšnost v léčbě tabákové závislosti, navíc toto centrum disponuje rozsáhlými daty, díky kterým je možné úspěchy prokázat. Je třeba, aby se tento model péče coby správná praxe rozšiřoval i do dalších center v republice a vzdělávali se další odborníci v této oblasti.
Jak si vysvětlujete, že v době, kdy celý svět přestává kouřit, v naší zemi stále začínají kouřit mladí lidé?
Tito mladí lidé jsou odrazem kultury své země. Ve Velké Británii se v posledních letech počet mladých začínajících kuřáků snížil na polovinu. Kouření zde již není něčím atraktivním. Takže hodně závisí na tom, jak se ke kouření staví zbytek společnosti. A rozhodně je nezbytné poskytnout mladým kuřákům stejnou podporu jako ostatním. Protože i oni mohou být silně závislí a nedokáží sami přestat. Co by vám zejména pomohlo, by bylo, kdyby vaše vláda podpořila mediální kampaň proti kouření, tak jako se to stalo u nás.