Ostrá hranice mezi dobrem a zlem neexistuje, mezi dobrým a zlým se nachází šedá zóna. A právě kvůli této „šedé zóně“, mají různé instituce a asociace tzv. etické kodexy, které se snaží co nejlépe definovat právě ono rozhraní.
Prakticky od chvíle, kdy se povede takové rozhraní definovat, nastoupí celé týmy lidí, kteří se snaží „propašovat“ neetické jednání za hranici území etického. Se šedou zónou mezi dobrým a zlým – etickým a neetickým – máme v lékárenství bohaté zkušenosti. Za etické chování někteří považují vracení regulačních poplatků v krajských nemocnicích a lékárnách. Prý je to etické, protože je to pro dobro pacientů.
Zvláštní optika. Podle stejné optiky by bylo etické i to, že se před lékárnu na náměstí postaví hostesky najaté provozovatelem řetězce lékáren, které pacientům před vstupem do lékárny říkají: „Víte, že za rohem je nová lékárna naší společnosti, ve které neplatíte doplatky a navíc vám vrátí regulační poplatek?“
Problém zvaný „batůžkaření“
Hranice mezi dobrým a zlým je zkrátka velmi pružná a celý koncept vymezení dolní meze je možná špatný. Možná je lepší starověké řešení: Definovat ideál, nejryzejší možné chování, ke kterému se všichni budeme snažit přiblížit. Neeticky by jednali všichni, které na cestě k ideálu potkáme v protisměru. Zájem by se přesunul na zvyšování laťky, na posunování horní hranice místo neustálé kontroly pružnosti hranice spodní. Vymezení zdola je pouze snaha omezit jednání, které zákon sice nezakazuje, ale zároveň je vnímáno jako nesprávné. Některé činnosti ovšem zákon přímo zakazuje a přesto k nim dochází.
Dlouholetým problémem, společným lékárníkům i lékařům, je tzv. batůžkaření. Pro ty z vás, kterým to nic neříká – jde o činnost, kdy pacient dostává v ambulanci lékaře místo receptů přímo konkrétní balení léčivých přípravků, jež se do ambulance dostaly samozřejmě z lékárny (v batohu). Variant tohoto jednání může být více, ale všechny mají společného jmenovatele. Je porušován zákon. Česká lékárnická komora vnímá problém „batůžkaření“ jako velmi závažný.
Jsme si vědomi toho, že bez ochoty na straně lékáren by k němu nemohlo docházet. I proto jsme se rozhodli aktivně přistoupit k jeho potírání. Nemáme pravomoc kontrolovat a stíhat lékaře a nemůžeme trestat ani provozovatele lékárny, jenž není členem komory. Přesto všechny skutečnosti o dalších osobách zjištěné v disciplinárním řízení proti některému z našich členů předáme kontrolním orgánům (SÚKL, ZP, ČLK).
Podezření proti jednotlivým reprezentantům předáme na vedení farmaceutických firem a jejich asociacím. Věříme, že se tak podaří kultivovat nejen české zdravotnictví. Pokud má kdokoli ze čtenářů podobný cíl, může své nápady nebo konkrétní podnět a podezření odeslat na e-mailovou adresu komora@lekarnici.cz.
Sankce dopadne na lékaře
Právě lékař se totiž dopouští správního deliktu podle § 103 odst. 4, písm. d) zákona č. 378/2007 Sb. (o léčivech), neboť podle § 82 odst. 2 téhož zákona není oprávněn k výdeji léčivých přípravků. Za tento správní delikt je možné uložit pokutu do výše 1 000 000 korun (§ 107 odst. 1, písm. d) zákona č. 378/2007 Sb.).
Cest, jakými se léčivé přípravky dostanou do ambulance lékaře, je vícero.
Vzhledem k vývoji v poslední době se zaměřím pouze na tu, kdy léčiva do ambulance dodává reprezentant firmy. Existuje spousta důvodů, kterými své chování vysvětluje, řada čtenářů je zná a nemusím je opakovat. Nejsilnějším ze zástupných argumentů je pravděpodobně větší komfort pro pacienta a možná také úspora regulačního poplatku.
Existuje však řada argumentů, kvůli kterým opravdu stojí za to takovou spolupráci odmítnout. Kromě již zmíněné pokuty ve výši jednoho milionu korun za správní delikt jsou tu i další rizika. Evropská komise právě zpracovává směrnici, která má zabránit vstupu padělků na trh. Balení, jež někdo přiveze do ordinace, mohou být padělky. Už dávno se nepadělají pouze drahá nebo žádaná léčiva (anabolika, antiobezitika či léky na erektilní dysfunkci), v poslední době byly zaznamenány případy padělání levných kardiovaskulárních léků, a dokonce i zubních past. Padělá se vše, co může generovat zisk.
Další významnou skutečností je, že protihodnotou si reprezentant odváží recepty skutečných pacientů, včetně adres a rodných čísel. Kromě zjevného porušení zákona na ochranu osobních údajů ztrácí mnohem víc lékařova důvěryhodnost. Bude pacient důvěřovat lékaři, který s jeho osobními údaji nakládá takto nerozvážně a předá je někomu, kdo zdravotníkem určitě není, kdo dokonce ani nemá vzdělání v jakémkoli zdravotnickém oboru?
Možná vám mé argumenty nepřipadají důležité, možná nad nimi mávnete rukou. Možná je na misce vah i jiný benefit, který převáží zákon, rizika, etiku i morálku. Pak se nabízí otázka: Stojí to za to?
Autor je prezident České lékárnické komory