Cesta od pacientů k barovému pultu a zpět

Zdravotní sestra Veronika Rothbauerová je ještě mladá, ale pracovně toho už má dost za sebou. Nedávno se zúčastnila také kampaně Proč ne zdrávka?, která má za cíl motivovat mladé lidi ke studiu na střední zdravotnické škole. Vystudovala jste Střední zdravotnickou školu v Písku. Rozhodnout se v patnácti letech pro budoucí povolání není snadné. Zdravotnictví jste zvolila sama, nebo vám s rozhodnutím pomáhali rodiče? Musím říct, že vybírat si školu v patnácti letech je opravdu těžké. Kdybych na svém výběru trvala, teď bych možná stříhala a barvila vlasy. Na mém rozhodnutí jít na zdravotnickou školu se nejvíce podílela moje babička, toužila být sestřičkou, ale nesplnilo se jí to. A také moje teta, která tvrdila, že zdravotnictví je top povolání a práce v něm bude vždycky. Měla pravdu. Rodiče se toho chytli a ukázali mi směr, kterým mám vykročit a který by mě ani nenapadl. Dnes jsem jim za to vděčná. Bavilo vás to? Učila jste se dobře? Vždycky jsem byla (a dodnes jsem) průměrná studentka, která – kdyby nebyla líná a měla vyšší ambice – to možná mohla dotáhnout až na doktorský titul. Na škole mě vždycky nejvíc bavila praxe, spolužačky a předmět ošetřovatelství. O anatomii a třeba parodontologii raději snad ani nebudu mluvit, to byl opravdu těžký boj. Uvažovala jste o tom, že byste studovala dál? Zkoušela jsem studium na Vyšší odborné škole zdravotnické v Českých Budějovicích, ale po roce a půl jsem svůj ú