Ve zdravotnictví pracuje Miloslava Kejíková již sedmačtyřicet let. Ihned po maturitě nastoupila na dětské oddělení nemocnice v Boskovicích, kde strávila téměř čtyřicet let. Nejdříve pracovala jako řadová, později jako staniční sestra. V roce 1996 nastoupila již jako důchodkyně na plicní oddělení nemocnice v Babicích, nyní patřící paliativnímu oddělení Léčebny dlouhodobě nemocných v Bílovicích nad Svitavou, které je součástí Fakultní nemocnice Brno-Bohunice. Zde pracuje dosud. Sesterskému povolání zůstala věrná po celý život. Ocenit je třeba také fakt, že byla ve zralém věku ochotná změnit pracoviště a věnovat se dospělým pacientům.
Na specializovaném oddělení se velmi rychle a dobře zapracovala a nyní je významnou oporou týmu. Sestru Kejíkovou však nezaměstnává pouze nemocnice. Bydlí v malé vesničce Karolín, odkud je špatné dopravní spojení s městem, a tak pokud mají její sousedé nějaký zdravotní problém, je tu „přece naše Miluška“. Mnoho let se tak na ni obyvatelé Karolína obracejí s prosbou o radu či pomoc. Je jedno, zda se jedná o náhlé onemocnění, úraz, dlouhodobou pomoc při aplikaci injekcí, ošetřování ran či psychickou podporu v těžké životní situaci. Je samozřejmé, že všechnu tuto práci by člověk nemohl dělat bez empatie, ochoty obětovat volný čas a bez schopnosti získat si důvěru lidí. A že sestra Kejíková důvěru obyvatel Karolína má, dokládá i skutečnost, že se angažuje v obecní radě. S kolegy se jí dokonce podařilo prosadit výstavbu vodovodu a nové silnice. Zdá se to málo? Stačí, když k tomu všemu ještě přičtete polohu vesnice a její klimatické podmínky.