OD NAŠICH ČTENÁŘŮ
Vina se dává i změně vzdělávacího systému, která nastala v roce 2004 společně se zákonem č. 96/2004 Sb. A pravděpodobně to bude „řadový“ personál, kdo břímě této vzniklé situace ponese. Více práce, přesčasů, rušení volna, dovolených. Více stresu a tlaku s minimem odpočinku.
Vzdělávání sester a zdravotnických asistentů
Vliv na současnou situaci měl rok 2005, kdy u nás došlo k zahájení vzdělávání v oboru zdravotnický asistent, který nahradil původní čtyřleté studium v oboru všeobecná zdravotní sestra. Tato změna vzešla z vyhlášky Evropské unie – směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2005/36/ES.
Dovoluji si podotknout, že určité legislativní změny byly nutné. Bylo však nutné zrušit klasické všeobecné sestry?
Dle směrnice EU je přijetí žáků na odbornou přípravu sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči podmíněno mj. ukončením všeobecného školního vzdělání v trvání alespoň deseti let potvrzeného diplomem. U nás však stačilo pouze pozměnit osnovy vzdělávání, kdy by první rok na střední zdravotnické škole (dále jen SZŠ) nahradil tento pomyslný desátý rok, který v našem systému chyběl, a příprava na povolání by tak začala až ve druhém ročníku.
Druhou podmínkou EU bylo 4600 hodin teoretického a klinického výcviku.
Místo toho se sáhlo k nešťastnému řešení a došlo tak k zavedení oboru zdravotnický asistent. Byly otevřeny vyšší odborné a vysoké školy a původní čtyřletého vzdělávání zdravotních sester nahradilo vzdělání sedmileté – vysokoškolské.
Avšak kvalita vzdělávání v některých těchto školách nedosahuje ani původní kvality středoškolského vzdělávání.
Nyní tedy máme sestry „vysokoškolačky“, avšak platové podmínky zůstaly pod bodem původních „středoškolaček“…
Jasné vymezení kompetencí u nás zatím chybí
Všichni chceme, aby zdravotnictví fungovalo, bylo kvalitní a dostupné všem, ale nemůže to být stále na úkor zdravotníků. Vzdělávání sester se na střední školy vrátit nemůže a vlastně to už ani nejde, protože současná kvalita uchazečů o střední školy a následně kvalita maturantů je daleko nižší než dříve. Co se ale změnit může, je přerozdělení a hlavně vymezení konkrétních kompetencí pro jednotlivé pozice s přihlédnutím k jejich vzdělání.
Je zkrátka načase, abychom se nějak vyrovnali s tím, že sestra už není a nechce být „děvečkou pro všechno“. Že stlaní postelí, krmení pacientů, zvedání telefonů, úklid a hygienu pacienta (na standardním oddělení) je vyloženým plýtváním jejích schopností.
Máte zajímavý postřeh ze své praxe, chcete se vyjádřit k aktuálnímu dění ve zdravotnictví, rádi byste se se svými kolegy podělili o důležité informace? Pište na adresu: havlova@mf.cz
Jistěže se tato práce sama neudělá, ale není rozumné a výhledově do budoucna udržitelné, abychom tuto neodbornou (neodborná neznamená nedůležitá!) práci vyžadovali po kvalifikované sestře, která má ve většině případů vyšší vzdělání než maturitu (VOŠ, VŠ, atestaci ve specializačním vzdělání).
Neznamená to, že by se sestrám příčila „špinavá“ práce. Většina z nich ji dodnes dělá bez mrknutí oka už jen proto, že ví, že pokud to neudělá ona, tak nikdo. Jde o to nově předefinovat pojem „sestra“.
Je jasné, že pokud nejsou peníze na platy sester ani na dotažení systému, aby fungoval jako jinde směrem na západ od naší republiky, tzn. každý má své pracovní zařazení a je za ně také náležitě ohodnocený, nemůžeme chtít, aby věci fungovaly.
V současné době není jasné, co dělají sestry s titulem Mgr., co s Bc, či Dis. nebo všeobecná sestra se specializací. Všechny dělají všechno, ať už k tomu mají vzdělání a kompetence nebo ne. Naproti tomu zdravotnický asistent ví přesně, kde jsou jeho kompetence a že bez dozoru nesmí nic odborného dělat (i když je známo, že zdravotní asistenti leckde suplují kvalifikovanou sestru).
I ošetřovatelé jsou žádané, ale v dnešní době „nedostatkové zboží“, protože většině nemocnic na ně nezbývají peníze, jako na všechno. A tak jejich funkci přebírají sanitáři, z nichž se stává velmi levná, pracovně vykořisťovaná síla.
A ruku na srdce, poznáváte ten chaos? Měl by to být fungující tým. Tak proč tomu tak není? Proč začaly diskuze o navrácení sestřiček ze SZŠ? Protože jsme hospodařili tak, že už na nic nejsou peníze. Jak z toho ven? Nevím, jestli SZŠ je řešení. Snem většiny devatenáctiletých dívek určitě není tvrdě pracovat ve dvanáctihodinových směnách, mnohdy dělat práci i za lékaře, bez volných víkendů a svátků za mizerný peníz, kde se setkají s tvrdou realitou života.
Jen zákon nepomůže
Práce v nemocnicích neubude, ale sester (těch odborných a vzdělaných pracovníků s jasnými kompetencemi) bude (a je) málo. Méně odborné a neodborné věci převezme pomocný personál, který je pro nemocnice levnější. Naopak odbornější výkony může po lékařích převzít sestra (opět levnější!).
Nemyslím si, že je správné, aby sestry byly veřejností viděny jako služky, měly takové chabé finanční ohodnocení, jaké mají, a už vůbec si nemyslím, že jejich stávající počty na specifických odděleních jsou v pořádku. Ačkoli se nároky neustále zvyšují, řádné počty personálu k jejich plnění a jeho finanční ohodnocení se jaksi nedostavují.
Pak už věty typu „Nejdůležitější je pacient/klient a jeho spokojenost“ dávno neplatí. Nejdůležitější je mít vše správně zapsáno, zaškrtnuto, odškrtnuto, přepsáno, vybarveno a podtrženo, a to nejlépe na třech různých místech. Pokud tomu tak není, nemá sestra splněnou náplň práce a nikoho nezajímá, že to třeba u pacienta ve vážném zdravotním stavu nestihla. Pokud to nemá hotové, musí zůstat po pracovní době a vše dohnat.
Ale sestra tu není od toho, aby se pořád dřela až do vyčerpání za pár korun k přežití do další výplaty. Je na čase přestat řešit, kdo je lepší, zda sestry ze SZŠ, VŠ nebo VOŠ, a jak špatný je zdravotnický asistent. Všichni jsme jednou začínali jako absolventi a potřebovali pomoc zkušenějších.
Nový zákon, který má nahradit zákon č. 96/2004 Sb., se má podle legislativního plánu vlády jmenovat Zákon o podmínkách výkonu zdravotnických povolání jiných než povolání lékaře, zubního lékaře, farmaceuta nebo psychologa ve zdravotnictví. Nyní vstoupil do připomínkového řízení a po svém schválení by mohl začít platit od roku 2017.
V současnosti se můžeme jen dohadovat, zda a jak se mu podaří vylepšit postavení sester a dalších nelékařských pracovníků ve společnosti. Nicméně jen zákon nedostatek sester nevyřeší. Sestry bez adekvátního finančního ohodnocení a motivačních pracovních podmínek zkrátka nebudou.
Nechť tedy změna vzejde od zdravotníků. Smysluplných podnětů je na stole nespočet, jen se jaksi špitají. Co je důvodem? Strach? Lhostejnost? Rezignace?
Myslím, že strach vede. Mnohé by mohlo a mělo fungovat jinak, lépe. Jak tedy? Komu to jen říci? Přímému nadřízenému? Řediteli nemocnice? Odborné společnosti? Odborům? Ministrovi? Novinám? Jistěže váháme. Není divu. Nejistoty nikdo nevyhledáváme. Zvládneme tedy svůj strach?