Každé opatření omezující korupci v kterékoli sféře je žádoucí. Převedeme-li výše uvedené příklady do peněz, jde v jednotlivých případech o tisíce maximálně desítky tisíce korun. O nesrovnatelně větších částkách dosahujících až miliardových částek se v lékové sféře rozhoduje někde zcela jinde.
O čí zájmy ve skutečnosti jde
Za léky se ročně z veřejných prostředků vydává přibližně 50 miliard korun a s občasnými malými výkyvy tento výdaj každoročně narůstá. Které léky se z veřejných prostředků budou nakupovat a kolik se za ně bude platit, je v zásadě určeno zněním příslušného zákona a na něj navazujícími vyhláškami. Tyto právní normy složitými formulacemi nerozhodují jen o odborných zdravotnických otázkách, ale i o největší státní zakázce České republiky.
Současně verze zákona (č. 48/1997 Sb.) upravující systém stanovení cen a úhrad léků platí od 1. ledna 2008 a bude platit do konce roku 2011, tedy 4 roky. Bude-li stejně dlouho platit i novela, která pod číslem 325 nyní přichází do parlamentu jako součást proreformních zákonů v oblasti zdravotnictví, ovlivní její znění výdaje veřejných prostředků ve výši až 200 miliard korun a možná i více.
Je téměř neuvěřitelné, že tato skutečnost zůstává stranou pozornosti jak médií, tak politiků. Na druhé straně tento aspekt novely stěží nechá v klidu různé zájmové skupiny. Zdánlivě nevýznamné slovo těchto norem může pro některého výrobce znamenat zisk či ztrátu obchodu v řádu i stamilionů korun ročně. Přidejme ještě konstatování, že v lékové sféře ekonomický zájem lze velmi přesvědčivě prezentovat jako zájem pacientů.
Při značné specifice této problematiky (podle opakovaných vyjádření ministra, v Česku jí rozumí jen velice omezený okruh lidí) je velmi málo pravděpodobné, že k věcným korekcím novely může dojít na půdě parlamentu. Z těchto důvodů má ekonomicky mimořádný význam již návrh novely opouštějící ministerstvo zdravotnictví.
Logika říká, že novela ekonomicky tak významného zákona musí vycházet z vládního programu. Bohužel, vládní program k lékové sféře přistupuje značně nekoncepčně. Zmiňuje se o nepodstatných – a navíc ne zcela domyšlených - detailech (vyloučit z hrazení levné léky, vyloučit pomocné léky, přechod na generickou proskripci), ale strategický záměr příkladně typu „při udržení současné kvality zdravotní péče zajistit, aby meziroční vývoj nákladů na léky se vyvíjel v souladu s vývojem příjmů zdravotního systému“, neobsahuje. Bohužel, zadání podobného zaměření nevydalo ani vedení ministerstva.
Kam se poděla transparentnost?
Při deklarovaném protikorupčním úsilí současné vlády je mimořádně důležité nejen znění jednotlivých paragrafů novely, ale stejně tak i naprosto transparentní způsob její přípravy a tvorby. Dalo by se očekávat, že ministerstvo svolá tu velmi úzkou skupinu osob, která dle slov pana ministra Hegera se v této problematice dovede orientovat.
A tato skupina ve spolupráci s ministerskými úředníky připraví návrh novely odpovídající potřebám a ekonomickým možnostem zdravotnictví a rovněž mezinárodním závazkům. Nic takového se nestalo. Ministerstvo sezvalo zástupce zdravotních pojišťoven, profesních komor a dalších organizací v září 2010 již k připravenému textu novely. Mnohokrát ověřená zkušenost praví, že základní zaměření nové právní normy je dána ještě před připomínkovým řízením.
To může pouze pozměnit detaily návrhu, velmi zřídka však základní koncepci návrhu. V tomto konkrétním případě byla navíc náplň připomínkového řízení ministerstvem výrazně omezena. Ministerstvo novelu označilo jako „technickou“ a ve vnitřním připomínkovém řízení odmítlo projednávat návrhy, které samo označilo jako „systémové“, byť směřovaly k racionalizaci systému.
Návrh novely, který nyní přichází do parlamentu, již zdaleka nemá pouze „technický“ charakter, ale kupříkladu Česká lékařská komora nedostala nikdy příležitost, aby své původní návrhy zdůvodnila a v diskusi s dalšími odborníky obhájila. Transparentnost procesu přípravy novely je proto značně problematická.
Nevyužité možnosti novely
K obsahové stránce novely jen několik příkladů. Česko bude i po přijetí této „reformní“ novely hradit z veřejných prostředků velmi nákladné léky, které jiné země EU dosud nehradí či je pro nedostatečně prokázanou nákladovou efektivitu hradit odmítly. Tedy přestože resortní ministr prohlašuje, že naše zdravotnictví si nemůže dovolit hradit všechny nové technologie a léky s nedostatečně prokázanou účinností, ministerstvem připravená novela tento záměr ignoruje.
Novela prodlužuje interval hloubkových revizí výše cen a úhrad na tři roky, čímž zbavuje české zdravotnictví možnosti značných úspor. Tak například u léků, jejichž revize byly zahájeny v druhém čtvrtletí 2009, bude naše zdravotnictví platit přibližně 27 korun za euro ještě po několik let, přestože aktuální kurz se blíží 24 korunám. Novela sice urychlí příchod levných generik, ale mohla by je urychlit daleko výrazněji. Novela o několik dnů, možná týdnů, zkrátí správní řízení, ale neřeší průtahy způsobené odvoláními, které natahují délku řízení až na dva roky.
A znovu zdůrazňuji, že to jsou jen dílčí příklady nevyužitých možností této novely. Nevyužité možnosti úspor pro zdravotnictví současně představují ponechání části ekonomických výhod pro dodavatele, či alespoň pro část z nich. Tedy nejen způsob přípravy novely, ale i obsahová stránka řady paragrafů zanechává otázky, jež by v zájmu jistoty o čistotě celého procesu bylo záhodno vyjasnit.
Řada otázek k vyjasnění
S kým spolupracovalo ministerstvo při tvorbě prvotního textu novely?
Proč ministerstvo v otevřené a věcné diskusi neprojednalo konečný text novely ještě v rámci resortu zdravotnictví? Času na to bylo dost.
Ve spolupráci s kým připravuje ministerstvo znění vyhlášek, které budou navazovat na zákon? Bude opět až hotový text předložen k připomínkám?
Proč novela v řadě bodů (viz výše) dostatečně nezohledňuje ekonomické možnosti zdravotnictví?
Nevyjasněny zůstávají i některé důležité otázky, které bezprostředně nesouvisí s novelou. Kdo zodpovídá za „opomenutí“ včas prodloužit platnost Janotova balíčku snižující ceny a úhrady léků?
České zdravotnictví za leden až březen v důsledku toho zaplatilo přibližně 300 milionů korun navíc a část z nich šlo ve prospěch výrobců.
Proč Janotův balíček číslo dvě platný od dubna tohoto roku snižuje ceny a úhrady léků jen o 7 %, třebaže vývoji devizového kurzu by odpovídalo snížení nejméně o 11 %?
Rychlé a přesvědčivé odpovědi na tyto a případně i další otázky by přispěly k ujištění veřejnosti, že snaha o transparentnost lékové sféry se nevztahuje jen na lékaře, ale týká se i samotného ministerstva.
Ing. Jindřich Graf, ekonom