Chlamydiová a ureaplasmatická infekce u obou pohlaví

Chlamydiová infekce se stala v posledních dvaceti letech nejrozšířenější sexuálně přenosnou chorobou (STD) osob ve věku mezi dvaceti a čtyřiceti lety. Následují ji infekce ureaplasmatická a mykoplasmatická. Nebezpečnost obou onemocnění spočívá především v tom, že obvykle nemívají výrazné příznaky. V případě chlamydií statistika hovoří asi o 50 % žen a dokonce o 80 % mužů, kteří nemají vůbec žádné příznaky. Dle Světové zdravotnické organizace (WHO) se každý rok objeví asi 500 milionů nových případů STD, z nichž je asi 90 milionů těchto infekcí přisuzováno Chlamydia trachomatis. Chlamydie jsou obligatorní intracelulární parazité – velmi podobné gramnegativním bakteriím. V humánní medicíně mají hlavní význam tři typy chlamydiové infekce: Chlamydia trachomatis, Chlamydia pneumoniae – jde o lidské patogeny – a Chlamydia psittaci, primárně zvířecí patogen s možností přenosu na člověka. Chlamydia trachomatis (CTR) Přenos a příznaky Chlamydia trachomatis se přenáší vaginálním, orálním i análním stykem. Nejčastějším projevem infekce u mužů je zánět močové trubice – uretritis. Ten nejčastěji vyvolává právě CTR, a to asi ze 40–50 %. Inkubační doba je 10 až 20 dnů. Prvními příznaky jsou pálení nebo řezání při močení, serózní, někdy jen nažloutlý, jindy hnisavý výtok a svědění a bolesti v močové trubici. Při pozdní diagnostice nebo u neléčených případů je nejčastější komplikací zánět nadvarlat, zánět prostaty či zánět koneč