Chronická rána vzniká v důsledku patofyziologických změn v organismu (např. z důvodu diabetu, onkologického onemocnění, aterosklerózy, užívání kortikoidů) nebo působením vnějších podnětů (např. dlouhodobý lokální tlak) na patofyziologicky změněnou tkáň. Léčba chronických defektů probíhá převážně v domácím prostředí, ve spolupráci s odbornou ambulancí, eventuelně v rámci hospitalizace. Při léčbě se musíme zabývat příčinou vzniku rány a tu se snažit odstranit.
Bércový vřed
Velmi častým onemocněním postihujícím kůži je bércový vřed, chronický defekt charakterizovaný rozkladem tkáně a často až jejím odumřením (nekrózou). Léčba je dlouhodobá a často dochází k recidivám. Léčba vyžaduje aktivní přístup a spolupráci nemocného. Bércové vředy vznikají např. po úraze, po opakovaných erysipelech (streptokokové onemocnění kůže), působením dlouhodobého tlaku, tepla, chladu na kůži.
Dále mohou vzniknout z důvodů žilní nedostatečnosti nebo zúžením či uzávěrem tepen. Velký vliv má také dědičná dispozice, obezita, nedostatek pohybu, sedavé zaměstnání, dlouhé stání, nevhodná obuv. Prevencí vzniku je odstranění nebo alespoň snížení rizikových faktorů. Recidivám lze předejít nošením kompresivních obinadel nebo punčoch.
Proleženina
Dekubit (proleženina) vzniká působením dlouhodobého nepřerušovaného tlaku na kůži, kdy může dojít až k porušení hlubokých struktur. Na jejich vznik má vliv také zapařená kůže, nepohyblivost, špatná výživa, dehydratace, inkontinence, souběžná choroba. Prevence spočívá v časné aktivizaci či alespoň dostatečném polohování ležícího nemocného, kvalitní hygieně kůže, podávání stravy bohaté zejména na bílkoviny.
Diabetický defekt
Syndrom diabetické nohy je definován jako ulcerace (zvředovatění) nebo destrukce tkání na nohou diabetiků spojená s infekcí, neuropatií a s různým stupněm ischemické choroby dolních končetin. Defekty se nacházejí v oblasti chodidla a změny velmi často probíhají dlouhodobě a bez bolesti. Prevence je zaměřena na denní prohlídky dolních končetin a jejich důkladnou hygienu, vhodnou obuv, která nezpůsobuje otlaky. Nutná je kompenzace diabetu a je třeba i s malým postižením přijít včas za odborníkem.
Léčba chronických defektů
Moderní léčbou je vlhká terapie. Umožňuje udržení teploty kolem 37 °C, kdy se rány lépe hojí. Provádění převazů je při této léčbě možné za delší časový úsek a je šetrné k ráně (materiály lze snadno aplikovat i odstraňovat). Za podmínek vlhké terapie se rány hojí rychleji než v suchém prostředí.
Všechny materiály, které se k léčbě používají, jsou na poukaz se schválením revizním lékařem. Některé jsou s doplatkem, většina je však plně hrazena. Lze je ale koupit i v lékárně za plnou cenu.
Hojení probíhá postupně ve fázích vyžadujících použití různých materiálů. Pro jejich aplikaci nelze dát na laické rady a doporučení, což platí i pro doma vyráběné „zaručené“ masti, oleje či tinktury.
Každou ránu je nutno zhodnotit a podle jejího vzhledu aplikovat potřebný materiál. Zvolení správného materiálu závisí na velikosti a hloubce rány, na stavu spodiny rány, množství sekrece, na okolí rány i na tom, zda je přítomna infekce a zápach.
První je fáze čisticí – je nutno ránu vyčistit, odstranit poškozenou tkáň, odsávat exsudát a snažit se zabránit vzniku infekce. Po vyčištění rány nastupuje fáze granulační, kdy dochází k novotvorbě krevních cév a tvorbě granulační tkáně, která ránu postupně vyplní. Následuje fáze epitelizační, kdy se tvoří kolagenní vlákna, dochází k přestavbě na jizevnatou tkáň a rána se uzavírá.
Převaz doma krok za krokem
Doma je potřeba mít veškeré pomůcky na jednom místě a tak, aby byly používány pouze k ošetřování. Před ošetřením je potřeba si vždy důkladně umýt ruce a provádět ho v čistém prostředí. To si můžeme vytvořit třeba použitím jednorázové podložky, kterou budeme mít pod ránou. Vhodné je pracovat v jednorázových rukavicích, hlavně při odstranění materiálu z rány. Ten je potřeba odkládat výhradně do igelitového sáčku, nikdy ne volně do odpadků. Po odstranění vrchního materiálu je vhodné ránu osprchovat vodou teplou cca 37 °C. Takto se odplaví hrubé nečistoty a zbytky materiálů. Je dobré použít antibakteriální prostředek, kterým je možné ránu umýt. Pokud nelze použít sprchu, opláchneme ránu proudem vody např. pomocí PET lahve.
Po toaletě je vhodné přiložení obkladu nejméně na 20 minut. Obkladový roztok ránu zklidní, okysličí, zredukuje sekreci.
Následuje ošetření okolí rány. To je potřeba chránit před macerací. Na ošetření používáme zinkové pasty, které okolí vysušují. Nikdy ale nenanášíme jednu vrstvu na druhou, vždy je potřeba původní odstranit, nejlépe olejem. Na promazávání končetin je vhodný olivový olej. Pokud používáme borovou vazelínu, je nutné ji důkladně vetřít, jinak zanechá na povrchu tenkou vrstvu, která kůži „dusí“.
Po ošetření okolí přiložíme doporučený materiál v množství kryjícím ránu. Přiložíme sekundární krytí a zafixujeme. Sekundární krytí musí odpovídat množství sekretu v ráně a jeli potřeba, vyměníme ho. U bércových vředů je závěrečným krokem ošetření správné přiložení kompresivní terapie.
Jakoukoliv ránu necháváme odkrytou jen po nezbytně nutnou dobu, po kterou probíhá ošetření.
Po ukončení převazu je nutno vše, co bylo v kontaktu s ránou, umýt a vydezinfikovat. Pozor na domácí zvířata, nesmějí se dostat k otevřené ráně ani pomůckám používaným k ošetření.
S každou ránou, která se nehojí, jdeme včas k lékaři.
Převazovat nás naučí odborníci
Převazy chronických ran bychom se měli naučit provádět ve spolupráci s odborným pracovištěm. Tím může být chirurgická nebo kožní ambulance. V některých nemocnicích jsou to také ambulance přímo určené pro léčbu chronických ran, kde by měl být každý pacient nebo ten, kdo bude o ránu pečovat doma, řádně poučen o správném provedení převazu. O ránu mohou v domácích podmínkách také pečovat odborně vyškolené sestry domácí péče.
O autorovi: Vladimíra Šípková, konzultantka pro prevenci a l éčbu chronických ran, Fakultní Thomayerova nemocnice, Praha