OTÁZKA: * Jak přímá či klikatá byla vaše cesta k medicíně? Vybíral jste z různých oborů studia, toužil jste i po jiných profesích?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.
S humánní medicínou jsem se setkal již jako školák a později i středoškolský student v Hamzově tuberkulózní léčebně v Luži-Košumberku. Moje teta pracovala v laboratoři tohoto ústavu, také dědeček, který měl hospodářství, si tam přivydělával, oba pečovali o experimentální zvěřinec. O prázdninách jsem jim pomáhal s prací v zemědělství, do ústavu mne brávali s sebou, a tak jsem měl možnost, byť z povzdálí, vídat děti s těžkými formami TBC. Smutné osudy pacientů s tuberkulózou centrálního nervového systému na mne hluboce zapůsobily, mé rozhodnutí studovat medicínu tak pravděpodobně největší měrou ovlivnila tato životní zkušenost. V té době jsem, jako většina normálních kluků, věnoval veškerý volný čas sportu (lední hokej a házenou jsem jako dorostenec hrál za ligová družstva v Chomutově) a snil o životní kariéře sportovce. Rodiče a učitelé na jedenáctiletce však velmi citlivě korigovali mé tehdejší životní názory, a tak jsem po krátké době koketování s veterinární medicínou začal v roce 1960 studovat medicínu – obor stomatologie – na pražské lékařské fakultě. V řádném přijímacím termínu jsem ovšem přijat nebyl, hlavním důvodem bylo, že moji rodiče nesplňovali kádrové požadavky; táta byl ve svém jednání až příliš otevřený a přímý, což se v té době jaksi moc nenosilo. Napodruhé to však již vyšlo, roli zde sehrála i moje sportovní angažovanost.
8.12.2010 13:36:02
OTÁZKA: * Původně jste si prý přál věnovat se klasičtějším chirurgickým oborům, místo toho jste však byl okolnostmi „donucen“ stát se stomatologem. Hrálo roli, že jste byl u režimu špatně zapsán? Co vám pomohlo, abyste vytrval, nevzdal to a nakonec se propracoval ke styčné ploše obou oborů, maxilofaciální chirurgii?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.
Přijetí na obor stomatologie jsem nesl dost těžce; musím upřímně přiznat, že byla tím posledním, co jsem asi chtěl dělat, ale takové bylo rozhodnutí přijímací komise. Ostatně i nadále jsem žil v naději, že se mi během studia podaří zběhnout na všeobecné lékařství, a tak jsem aktivně vyhledával kontakty s chirurgií. Pravidelně jsem docházel do motolské nemocnice, kde tehdy vedl chirurgii profesor Bohuslav Niederle, úžasný odborník a osobnost. Byl jsem nepředstavitelně šťastný, že mne nechali sádrovat zlomeniny anebo večer při službě i držet háky na sále. K mému smíření s oborem stomatologie docházelo postupně, celý proces ovlivňovala řada odborných příkladů a osobností. S velkým vděkem dodnes vzpomínám na pana primáře Šimečka a na svoji první štaci v Nymburce, kam jsem po absolvování vojenské služby nastoupil v roce 1966 do funkce obvodního stomatologa. Na podzim rok
u 1967 jsem se přihlásil do konkurzu na místo sekundárního lékaře I. stomatologické kliniky v Praze a od dubna 1968 působím na tomto pracovišti – již 42 let.
8.12.2010 13:36:02
OTÁZKA: * Kdo všechno patřil k vašim profesním vzorům a kam vás tito lidé posunuli, co jste si od nich vzal?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.
Zcela zřetelně a jasně si uvědomuji, že jsem měl nesmírné životní štěstí na odborné učitele. Vzpomněl jsem již primáře Šimečka v Nymburce, který mě přiblížil ke stomatologii. Mým životním učitelem a nedostižným vzorem však byl profesor Jaroslav Toman, pod jehož vedením jsem pracoval více než 30 let a který mne formoval nejen po odborné, ale i lidské stránce. V době, kdy jsme připravovali učebnicové texty, jsem pobýval na chatě manželů Tomanových v Poříčku u řeky Sázavy i o víkendech nebo o dovolené. Odborný příklad profesora Tomana, který byl skvělým a zručným operatérem a měl i obdivuhodné biologické myšlení, mne svedl a získal pro specializaci maxilofaciální chirurgie. S vděčností a úctou myslím rovněž na paní profesorku Peškovou a pana profesora Fáru z kliniky plastické chirurgie ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Pod jejich vedením jsem pracoval v letech 1970– –71 v rámci specializační předatestační přípravy. Můj odborný růst dále zásadním způsobem ovlivnil několikaměsíční pobyt na vídeňské univerzitní klinice Kieferchirurgie. Zde jsem měl možnost pracovat pod přímým vedením předního světového odborníka v maxilofaciální chirurgii, profesora Karla Holmanna, který se stal mým dalším životním učitelem a posléze i váženým přítelem. Během času jsem pak díky laskavé přízni profesora Tomana, jeho známostem a postavení v evropských odborných společnostech mohl postupně navštívit řadu renomovaných pracovišť v zahraničí. Setkání a neformální spolupráce s předními evropskými odborníky pochopitelně nesmírně obohatily můj život odborný i soukromý. Cenné zkušenosti jsem si přivezl z Moskvy, z Blochinova onkologického ústavu; s profesorem Ljubajevem, který je významným specialistou v onkochirurgii a zároveň mým vrstevníkem, odborně komunikujeme dodnes. V polistopadové době jsem měl možnost spolupracovat s kolegy z univerzitní nemocnice v Liverpoolu (profesoři Pospíšil a Vohn). Pobyt na tomto pracovišti, které je známé svou koncepcí kraniofaciální a ortognátní chirurgie a orofaciální onkochirurgie, výrazně přispěl k mému odbornému zrání.
8.12.2010 13:36:02
OTÁZKA: * Již jste zmínil, že ještě než jste začal pracovat na klinice a věnovat se „velké“ chirurgii obličeje, čelisti a dutiny ústní, jste si vyzkoušel praxi zubního lékaře v terénu, „na obvodu“. Co vám tato zkušenost dala pro vaši další práci, po stránce lidské i odborné?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.
Po promoci a po absolvování základní vojenské služby jsem rok a půl pracoval v Nymburku u zubního křesla jako praktický stomatolog. Dostal jsem na starosti obvod, který čítal 4500 pacientů, z větší části to byli obyvatelé nově postaveného sídliště, samí mladí lidé. Obvod bylo třeba z pohledu zubní péče sanovat, o práci jsem tedy nouzi neměl. Byla to každodenní tvrdá dřina, od rána do večera a celý týden, fyzicky i psychicky vyčerpávající. Odborných zkušeností jsem v té době moc neměl, ale byl jsem obklopen skvělými kolegy, kteří mi vždy pomohli v nesnázích. Naučil jsem se organizovat si práci, řídit zdravotní sestru, jež mi instrumentovala, ale hlavně jednat i s lidmi, kteří se k mladíkovi v bílém plášti chovali různým, někdy dosti zvláštním způsobem. Nakonec jsem z Nymburka odcházel se slzami v očích a na toto období svého života vzpomínám s nostalgií.
8.12.2010 13:36:02
OTÁZKA: * Navzdory nepřízni režimu během studií se vám nakonec podařilo vycestovat a získávat zahraniční zkušenosti i na Západě. Jak jste se tam coby mladý lékař z východního bloku cítil?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.
Pobyt na univerzitním pracovišti ve Vídni byl druhým významným předělem v mém profesním životě. Odborná historie vás tu oslovuje a formuje takřka na každém kroku, všem mladým kolegům doporučuji návštěvu auly a dvorany vídeňské lékařské fakulty. V těchto prostorách člověk dochází k odborné i lidské pokoře před dílem, které vytvořili naši předkové (a je mezi nimi i řada významných Čechů). Zde jsem měl například možnost vidět na vlastní oči a poslouchat přednášky profesora Millesiho, který jako první provedl transplantaci periferního nervu, na nemocničním semináři přednášel profesor Klepetko, který jako první v Evropě provedl transplantaci plic a se kterým později spolupracovali kolegové z transplantačního kolektivu profesora Pafka. Ve Vídni jsem byl přítomen i první evropské současné transplantaci ledvin a slinivky břišní, asistoval jsem profesoru Holmannovi při rekonstrukčních operacích, jež trvaly 12 až 14 hodin, a tak dále. Přitom tito významní lidé vystupovali v soukromí nesmírně skromně a chovali se k nám cizincům laskavě. To jsou zkušenosti, které člověka nutí k zamyšlení a které jej formují. Přínosná pro mne byla i návštěva u profesora Fossiona v univerzitní nemocnici v belgické Lovani, především z pohledu koncepce onkologické péče a mikrovaskulární chirurgie. Zcela nový pohled na medicínu se mi otevřel po roce 1990, kdy jsem měl možnost krátce pobýt v Keiser Hospital v coloradském Denveru a v univerzitní nemocnici v anglickém Liverpoolu na pracovištích orofaciální onkologie a kraniomaxilofaciální chirurgie. V polistopadovém období byla pro mne osobně i pro kliniku velmi důležitá také spolupráce na vývoji biomateriálů, zubních implantátů a kloubních náhrad s univerzitní nemocnicí v Limoges ve Francii.
8.12.2010 13:36:02
OTÁZKA: * Jak rychle jsme podle vašeho názoru dohnali ztrátu, kterou jsme během minulého režimu nabrali oproti západní stomatologii a stomatochirurgii. Máme ještě stále oproti Západu v něčem deficit?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.
Mohu zodpovědně konstatovat, že česká stomatochirurgie a maxilofaciální chirurgie snese z odborného hlediska přinejmenším evropské srovnání. Ostatně máme z čeho vycházet a na co navazovat, vždyť v období mezi světovými válkami se ve světě mluvilo o české stomatochirurgické škole. Jejím skvělým reprezentantem byl profesor František Kostečka, jeho odborné práce, které se týkají operací mezičelistních anomálií (progenie a otevřeného skusu), jsou v odborné literatuře citovány dodnes. Pražská zubní klinika, která byla konstituována v roce 1921 a kde se od počátku intenzivně pěstovala stomatochirugie, byla uznávána a odborně respektována. Podotýkám, že tomu tak bylo v období odborné hegemonie německé. Učitelé mojí generace dovedli udržet odborný kontakt se světem i v době totalitní, kdy to bylo z politických důvodů velmi omezené, a z jejich pera vznikaly kvalitní učebnice a texty. Se svými spolupracovníky se snažím, abychom tento odkaz naplňovali a rozvíjeli i v době postmoderní. V předlistopadovém údobí jsme zaostávali v rozvoji a aplikaci nových medicínských technologií, odborný deficit byl patrný v materiálové oblasti, ale po listopadu 1989 jsme toto manko sanovali velmi rychle. Z praktického, respektive organizačního hlediska by však bylo třeba dotáhnout dostupnost stomatochirugické péče, je třeba daleko více podporovat rozvoj vědy na vysokých školách a urgentní je nutnost řešit sociální zajištění lékařů – vysokoškolských učitelů. Pokud se tak rychle nestane, obávám se stagnace až rozpadu výchovného procesu na lékařských fakultách. Na druhé straně jsem velmi rád, že se do zdravotní péče vrací státem podporované programy prevence a profylaxe stomatologických onemocnění (nejen zubního kazu, ale i ortodontických anomálií, parodontopatií, onkologických a dalších chorob).
8.12.2010 13:36:02
OTÁZKA: * Můžete trochu blíže představit a vymezit obor orální a maxilofaciální chirurgie, který se stal vaší hlavní odbornou náplní?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.
Vhodným českým překladem by byl název ústní, čelistní a obličejová chirurgie. Náplň oboru tvoří prevence, diagnostika a terapie řady chirurgických chorob spojených s komplikacemi neošetřeného zubního kazu (kolemčelistní záněty a záněty měkkých tkání obličeje), dále pak mezičelistní anomálie, obličejové deformity a porozštěpové vady obličeje (tato problematika je náplní ortognátní chirurgie), obsáhlou kapitolou je orofaciální onkologie (nádory v oblasti ústní dutiny a přilehlých anatomických oblastech obličeje a krku), do náplně oboru orofaciální traumatologie spadají úrazy zubů, měkkých tkání obličeje, obličejové kostry a kostí hlavy.
8.12.2010 13:36:02
OTÁZKA: * Pro tento obor je vedle medicínských dovedností a znalostí třeba i jistého nadání technického. Do jaké míry se moderní technologie promítají do vaší každodenní klinické praxe?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.
Spolupracujeme s technickými školami na vývoji nových biomateriálů a problematice biomechaniky čelistního kloubu. Využívá se i předností laserových přístrojů a technik, při rehabilitační léčbě, ale především v orofaciální onkologii – jde o fotodynamickou terapii a laserovou hypertermii při léčbě maligních novotvarů. Vznikl tak další podobor, který nese název fotonická medicína. Samostatnou kapitolu tvoří převratný vývoj v oblasti implantologie zubního orgánu, který je spojen s aplikací nitrokostních dentálních implantátů při rekonstrukci defektního chrupu i obličejových pooperačních defektů a s využitím řady biomateriálů při augmentačních operačních výkonech. V klinické praxi se již zcela běžně používá distrakční osteoneogeneze obličejových kostí při korekci větších obličejových deformit a vrozených obličejových syndromů. Samozřejmě do oboru pronikají také nové poznatky výzkumu z oblasti molekulární biologie, genetiky, využívají se tkáňové kultury, řeší se otázky tkáňové regenerace, problematika implantace kmenových buněk a tak dále.
8.12.2010 13:36:02
OTÁZKA: * Vraťme se zpět k vaší profesní dráze. Ta dostala velký impuls po Listopadu, kdy jste se ujal řízení kliniky. S jakými představami jste na tento post nastoupil? Co z toho se již podařilo a co naopak vnímáte jako určitý rest, který na své naplnění teprve čeká?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.
Do konkurzního řízení na funkci přednosty kliniky jsem se přihlásil na základě výzvy ředitele nemocnice a děkana fakulty. Potěšilo mne to, zároveň jsem se však obával, do jaké míry budu schopen naplnit očekávání, především ze strany kolektivu, který jsem měl řídit. Byl jsem si vědom, že vedoucí pracovník musí mít pro pracoviště určitou vizi a musí být schopen dát dohromady tým spolupracovníků, kteří ji přijmou a budou mu pomáhat ji naplňovat. Z toho, co se podařilo, bych uvedl především rekonstrukci pracoviště stomatologické kliniky v Kateřinské ulici, jež bylo otevřeno na podzim roku 2008 jako moderní výukové zařízení, které má světové parametry. Současně s tím se podařilo zrekonstruovat i lůžkové oddělení kliniky umístěné v Josefínském traktu nemocnice a pracoviště stomatologické protetiky a zubní laboratoře na poliklinice VFN na Karlově náměstí. Úvahy o vybudování moderních výukových prostor pro budoucí stomatology se začaly realizovat od roku 1998, kdy vedení 1. LF UK a VFN přijalo tento záměr jako prioritní program rozvoje fakulty a nemocnice. Cílem bylo posílit individualizaci vyučování, přizpůsobit jej požadavkům moderní medicíny, posilovat aktivní formy učení a tréninkové metody získávání vědomostí a praktických dovedností studentů stomatologie. Cílem bylo, aby se výuka zubního lékařství, především její praktická část, stala kompatibilní se zeměmi EU a USA.
8.12.2010 13:36:02
OTÁZKA: * Které vlastnosti a dovednosti se vám pro tuto pozici hodily, co jste se naopak musel nově učit teprve za pochodu, během řízení?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.
Rodiče nás nikdy nešetřili od fyzické práce, ve studentských letech jsem si o prázdninách vydělával jako přidavač u zedníků nebo při zemědělských pracích, ze sportu jsem byl zvyklý na fyzickou zátěž a vím, co to je kyslíkový dluh, takže v tomto směru jsem nikdy žádné problémy neměl... Horší pro mne bylo řešit jednání lidí v pracovním kolektivu, který jsem řídil, když jsem musel zaujímat stanoviska ke kontroverzním názorům. V mužském kolektivu jsem měl problémy minimální, tam vyřešíte vzniklé spory chlapským způsobem. V případě žen už to ovšem tak jednoduché není, ale vždy jsem se snažil jednat jako gentleman, i když mnohdy se značným přemáháním. Naštěstí těchto situací nebylo mnoho.
Nové pro mne bylo také zavádění tržní ekonomiky do zdravotnictví. Stalo se frází současné doby, bohužel však velmi často i realizovanou pravdou, že trh a jeho ekonomika vyřeší všechny nedostatky a potíže ve zdravotnictví. Jako by se zapomínalo, že existují obory lidské činnosti, kde ne všechno lze měřit jenom penězi anebo zpeněžit.
8.12.2010 13:36:02
OTÁZKA: * Rozšířilo se během vašeho působení v čele kliniky spektrum výkonů či specializací na vašem pracovišti?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.
Myslím, že se nám na klinice a ve spolupráci s dalšími odbornostmi podařilo zachytit všechny světové trendy v oboru. Podobně, jako je tomu v ostatních lékařských oborech, i maxilofaciální chirurgie se ubírá směrem k miniinvazivitě diagnostických i terapeutických postupů a výkonů. Snažíme se do klinické medicíny implantovat nové poznatky vědy, zcela jasně si však zároveň uvědomujeme, že důsledné dodržování preventivních programů je na současné úrovni poznání asi nejlevnější a velmi racionální postup, který vede k rychlému zlepšování výsledků. Na tomto místě bych rád vzpomenul a citoval pana profesora Charváta, který kdysi řekl, že vtip medicíny je v prevenci. Maxilofaciální chirurgie je z hlediska anatomické oblasti, ve které se pohybuje, oborem malým, přesto i ona prodělává určitou atomizaci, protože čerstvé objevy a velký objem nových informací si vynucují vznik dalších subspecializací. Zvláštní vývoj prodělávají postupy v rekonstrukční chirurgii při přenosech různých tkání s využitím mikroskopických technik. V anatomické oblasti paranazálních dutin a čelistního kloubu se již běžně využívá endoskopických technik. Maxilofaciální chirurgie prodělala epizodu CT asistovaných chirurgických výkonů a stojí na prahu robotizace těchto výkonů.
8.12.2010 13:36:02
OTÁZKA: * Na jedné straně díky technologickému pokroku rostou odborné nároky na budoucí zubní lékaře, na straně druhé je však třeba řešit i jejich nedostatek. Jak se v tomto kontextu díváte na aktuální změny v systému profesní přípravy – jaký je například váš názor na zkrácení a redukci studia stomatologů?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.
Nejsem přesvědčen o tom, že jsme při reformě studia stomatologie vykročili správným směrem, ale politickospolečenská realita byla jasná. Občané našeho státu se rozhodli pro vstup do EU, proto i studium stomatologie bylo nutné reformovat směrem k praktickému zubnímu lékařství a přizpůsobit studijní programy normám EU. Od školního roku 2004/05 se na všech fakultách v ČR konstituovalo pětileté studium praktického zubního lékařství (v rámci národního kurikula). Cílem bylo upravit jej tak, aby studenti nebyli přetěžování přemírou všeobecných medicínských předmětů a faktů a současně byli lépe připraveni pro výkon povolání po stránce praktické, tedy manuální zručnosti. Zásadní podmínkou bylo, aby praktická výuka v tomto pojetí představovala nejméně 50 procent celkového objemu vyučovacích hodin a aby absolvent ihned po ukončení studia mohl naskočit do praxe a soukromě podnikat. V oboru, jakým je zubní lékařství, je praktické zvládnutí terapeutických postupů jistě velmi důležitým momentem. Osobně však nejsem přesvědčen o tom, že ryze prakticky zaměřené pojetí výuky v oboru, zaměřené pouze na anatomickou oblast hlavy a krku a spojené s výraznou redukcí ostatních medicínských disciplín, je nejlepším a nejšťastnějším řešením. Kladu si otázku, jaký vývoj lze ve stomatologii v budoucnu očekávat... Myslím si, že budování nezávislého zubního lékařství znamená ve svých důsledcích ochuzení o mezioborové střetávání, izoluje ho a vede k přílišné technizaci oboru. Do stomatologie se promítá řada onemocnění, která nevycházejí z dentální soustavy, a proto jakékoli zúžení problematiky ve smyslu zubního technicismu vidím jako pochybení. Domnívám se, že další vývoj a pokrok v medicíně, tedy i v zubním lékařství, musí být a bude spojen se širokým biomedicínským vzděláním. V současné době jsme svědky razantního vstupu molekulární biologie do všech medicínských oborů. Ve vzrůstající míře se začíná uplatňovat a rozvíjet genové inženýrství. Postupně tak budou vznikat nové formy a směry kooperace mezi různými medicínskými obory, vznikne řada nových diagnostických a léčebných metod. Budou se měnit i základní cíle medicíny v tom smyslu, že invazivní výkony a postupy se budou redukovat a provádět jenom výběrově (mám na mysli výkony chirurgické, ale i obvyklé výkony stomatologické). Rovněž z těchto důvodů zastávám názor, že stomatologie je plnohodnotným lékařským oborem. Není dobré ji jakýmkoli způsobem vydělovat z medicíny a vytvářet pro ni speciální režim.
8.12.2010 13:36:02
OTÁZKA: * Zástupci stomatologů ovšem zároveň naléhavě varují, že vzhledem k personálnímu stavu a nepříznivé demografické skladbě nastane v nejbližších letech citelný nedostatek zubních lékařů, jejich přetížení a zákonité snížení kvality péče. Jak vidíte současný stav oboru a řešení jeho problémů vy?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.
Současný stav oboru, ale především rozvoj zubního lékařství v České republice, s sebou přináší tři základní velmi vážné problémy: Za prvé vámi zmíněný hrozící (respektive již existující) nedostatek zubních lékařů v některých regionech naší země, který je spojen hlavně s nevhodným věkovým rozložením odborníků. Za druhé deficit v ekonomickém zajištění výchovy nových odborníků spojený s navyšováním počtu studentů na lékařských fakultách a náročností praktické části výuky (co do materiálového a technického vybavení výukových pracovišť). Třetím zásadním momentem je problematické personální zajištění vzdělávacího procesu. Hrubým odhadem jen necelá třetina zubních lékařů je mladší 45 let. Nezanedbatelnou skutečností je i výrazná feminizace oboru, dvě třetiny zubních lékařů v Česku jsou ženského pohlaví a uvažujme dále – ženy odcházejí do starobního důchodu dříve než muži, mají větší fluktuaci a absenci v zaměstnání v průběhu své profesní kariéry vzhledem k opakovaným těhotenstvím a nemocnosti dětí; u ženské populace je i větší nemocnost v důsledku chorob pohybového a vaskulárního aparátu. Málokdo si uvědomuje, jak fyzicky a psychicky náročné je povolání zubního lékaře, proto si žen, které se oboru věnují s plným nasazením, velice vážím. Současné studium zubního lékařství je zaměřeno mnohem praktičtějším směrem, než tomu bylo v letech minulých, a to je samozřejmě velmi nákladné ekonomicky. Výchova zubního lékaře je drahá především kvůli vysokým nákladům na techniku, na které vyučování probíhá (zubní soupravy, fantomové hlavy), značná je i materiálová náročnost (viz ceny používaných dentálních materiálů), na výuku zubního lékařství jsou rovněž třeba vyšší mzdové náklady (při praktickém pojetí máte menší počet studentů na jednoho pedagoga). Střízlivým odhadem se výchova jednoho studenta v oboru kalkuluje asi na 1,2 milionu korun. Státní dotace na výuku je z tohoto pohledu stále ještě nedostatečná... U nastupující mladé generace navíc převažuje spíše snaha uplatnit se v privátní sféře než usilovat o univerzitní kariéru. Tato skutečnost vznikla jako následek nedostatečného ekonomického a tím i sociálního zajištění lékařů – vysokoškolských učitelů.
8.12.2010 13:36:02
OTÁZKA: * Rozumím tomu tedy tak, že personální zajištění výuky se stává horkou otázkou, protože mladí stomatologové nemají zájem učit a předávat své zkušenosti, navíc za to nejsou ohodnoceni?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.
Transformace zdravotnictví uskutečněná v našem státě po roce 1989 měla vedle nesporně pozitivních změn (rychlé zavádění nových technologií, diagnostických a léčebných postupů spojených s využíváním aktuálních objevů ve vědě a výzkumu, zlepšení dostupnosti špičkové péče a tak dále) i negativní stránky, které se projevují v organizaci léčebně-preventivní péče a odrážejí se rovněž na úrovni zajišťování pedagogického procesu na lékařských fakultách. V souvislosti s probíhající privatizací zdravotnictví z kliniky postupně odešla významná část odborníků středního věku. Je smutné, že tento trend v současné době stále přetrvává a stal se jakýmsi evergreenem. Odcházející specialisté sice postupně byli nahrazováni mladými absolventy a postgraduálními studenty, ti však pochopitelně v počátečních letech své odborné kariéry nemohou dosahovat srovnatelné úrovně. Ostatně jejich působení na univerzitním pracovišti je zpravidla také jenom dočasné anebo zůstávají na klinikách ve zlomkovém pracovním úvazku. Obávám se, že pokud tento trend bude pokračovat i nadále, bude zákonitě docházet k větším problémům v zajišťování kvalitní výuky. Zásadním momentem zlepšení kvality pedagogického procesu je právě personální zajištění a je třeba mít stále na zřeteli, že kvalita profesního vzdělávání a výchovy, které se našim studentům dostane, má zásadní význam pro budoucnost našeho národa a jeho uznávání či postavení ve světovém kontextu.
8.12.2010 13:36:02
OTÁZKA: * Jakožto univerzitní profesor a přednosta kliniky jste v každodenním kontaktu se studenty. Co vás nejvíce baví na výuce a kontaktu s dnešními adepty vaší profese? Mění se studenti ve srovnání s vaší generací?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.
Pokud bych měl nějak charakterizovat současnou generaci vysokoškolských studentů, nemyslím si, že by se zásadním způsobem lišila od generace předchozí. Upřímně jim závidím, pochopitelně v dobrém slova smyslu, možnosti komunikace a kontaktu se zahraničními partnery a školami. Snad bych jenom v jejich jednání a konání uvítal více odborné a lidské pokory, ostatně jsem přesvědčen, že jí s přibývajícími léty a s věkovou zralostí, s postupně získanými životními zkušenostmi, nabudou. Při odchodu z fakulty vyzývám studenty, aby si pečlivě přečetli Hippokratovu přísahu, zamysleli se nad jejím obsahem a touto přísahou se při svém konání řídili. Byť byla sepsána již v 5. století před Kristem, má svoji platnost i v době moderní a postmoderní. Tato přísaha mimo jiné zmiňuje úctu a věrnost rodičům a učitelům a ukládá nám povinnost věnovat všechny své síly, schopnosti a znalosti ku prospěchu našich nemocných, kterým je třeba pomáhat bez postranních úmyslů. I v současné době a společnosti, kdy se výrazně mění charakter celé medicíny, musí za všech okolností pacient zůstat pacientem a nikoli se stávat klientem. Snažím se, aby se studenti medicíny a mladí lékaři, kteří projdou klinikou a fakultou, stali nejen dobrými odborníky, ale i slušnými, charakterními a společensky zodpovědnými lidmi. Necítím se tak starý a už vůbec ne moudrý, abych mohl rozdávat rady do života, ale přece jen několik slov. Mladí lidé by měli více, lépe a zodpovědněji využívat svého nadání a doby, ve které žijí, aby svůj život prožili plně a zodpovědně a aby hloupě neprohospodařili možnosti, jež mají, a neopakovali chyby předchozích generací. Moderní absolvent lékařské fakulty musí být schopen řešit problémy svých pacientů i v kontextu etickém, psychologickém, ekonomickém a sociálně-právním. To vše vyžaduje a předpokládá lidskou moudrost, je to spojeno s imperativem správného řazení životních hodnot a vyžaduje to i velkou míru skromnosti a pokory před životem a přírodními zákony.
8.12.2010 13:36:02
OTÁZKA: * Jaké máte koníčky, u čeho si nejlépe odpočinete od náročné klinické, výzkumné i manažerské práce?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.
Většinu mého času spotřebují pracovní povinnosti a to minimum, které mi zbývá, se snažím vyplnit aktivním sportem a pobytem v přírodě. Činím tak zcela programově, abych oddálil blížící se stáří a uchoval si zdraví – ostatně ve zdravém těle je i zdravý duch. *
8.12.2010 13:36:02