Náměstek se shoduje s předsedou odborné společnosti pro návykové nemoci primářem Petrem Popovem na tom, že současný stav je neudržitelný. Po roce 2001 přešly záchytky na kraje, zákon ale neupřesnil jejich úkoly a vybavení.
Podle Popova jsou tak tyto stanice jakýsi „kočkopes“. Ztratily původní funkci jako zdravotnické zařízení, kde se s lidmi ohroženými závislostí pracuje a jsou motivováni k léčbě, jak to zamýšlel v roce 1951 zakladatel první takové záchytky na světě Jaroslav Skála.
Nyní jsou záchytky podle Popova spíše drahé nocležny, kde stráví člověk noc, když v opilosti ohrožuje sebe nebo okolí. U soukromých provozovatelů se prý platí i 10.000 korun za noc. Běžné ceny jsou nižší, i tak zaplatí jen pětina lidí, 80 procent nákladů nesou kraje. Zdravotní pojišťovny noc na záchytce nehradí a podle náměstka Poláka to tak zůstane.
Přednosta kliniky adiktologie Michal Miovský uvedl, že chystaný zákon neřeší třeba to, kdo zaplatí převoz opilce ze záchytky na JIP, když se jeho stav zhorší. Člověk je podle současné normy považován za „zachyceného“, ne za pacienta, jeho práva jsou porušována, když je mu odebrán mobil a nesmí telefonovat. Problematická je i právní ochrana personálu, když je „zachycený“ napadne, řekl Miovský.
Popov vidí jako velký problém to, že záchytky nejsou vybaveny pro monitoring a okamžitý zásah, kdyby to opilcův zdravotní stav vyžadoval. Až na výjimky jsou vzdáleny od nemocnic a JIP. Podle Poláka by proto měly být záchytné stanice v areálech nemocnic. O záchytkách však rozhodují kraje, takže jim to ministerstvo nemůže nařídit.
„Nyní je riziko z prodlení, než se stav začne adekvátně léčit. Na druhou stranu lidé, kteří mají opravdu vážné problémy s alkoholem, nyní nikam k léčbě předáváni nejsou. Síť protialkoholních ambulancí se rozpadla, zbylo torzo,“ shrnul Popov.
Podle Poláka zákon stanoví, že o přijetí na záchytnou stanici rozhodne lékař. Policie nemůže u opilého či agresivního člověka rozlišit, zda je jen opilý, nebo mu hrozí zhoršení zdravotního stavu, které vyžaduje pobyt na JIP. „Rozhodnout musí lékař, zda stačí záchytka se základním monitoringem životních funkcí, nebo musí třeba na koronární jednotku, protože má arytmii a je nutno ho hlídat,“ řekl Polák.
Popov doplnil, že záchytek je nyní v ČR násobně méně než dřív a netvoří síť, na které by mohla nějaká služba stát. Počty záchytných stanic jsou však podle Poláka na rozhodnutí kraje. Problém je i v tom, že kromě pražské záchytky nejsou stanice vybaveny personálně ani technicky na péči o opilého člověka s vážnou zdravotní komplikací, uvedl Popov.
Komplikace podle něj působí také to, že záchytka je „zvláštní“ zdravotnické zařízení, kde člověk nemá status pacienta, ale zachyceného. Náměstek Polák řekl že to připravovaný zákon vyřeší - nemluví o klientech ani zachycených, ale o ošetřovaných osobách.
Nynějších 17 záchytek podle odborníků nestačí, a tak se většina opilců dostává na interní oddělení nemocnic. Kapacity těchto oddělení se podle Popova mohou zvětšit tím, že budou mít místnost pro neklidného pacienta a personál bude vyškolen, jak s ním jednat. Policie by měla mít svá zařízení pro agresivní lidi, kam je převeze poté, co je lékař vyšetří a zjistí, že není důvod k hospitalizaci.