Rozklad systému specializačního vzdělávání lékařů
Ministryně Jurásková vydala vyhlášku č. 185/2009 Sb. přes jednoznačný nesouhlas ČLK. Zatím co ČLK navrhovala 18 vzdělávacích kmenů, ministryně převzala návrh některých děkanů na pouhých 10 kmenů.
Výsledek byl katastrofální - lékaři specializující se například v oborech: kožní, oční, neurologie nebo ORL nestráví za celé dva roky na pracovišti svého oboru ani jeden jediný den. Přitom by měli po dvouletém vzdělávacím kmeni být schopni pracovat ve svém oboru částečně samostatně.
Špatně placení lékaři musí nově platit za atestační zkoušky 3 500,- Kč, 5 000,- Kč a 7 500,- Kč, což je další „vylepšení“ ministryně Juráskové.
Počty rezidenčních míst v jednotlivých oborech má podle zákona č. 95/2004 Sb. v platném zněmí ministerstvo stanovit „ve spolupráci“ s ČLK. Ministerstvo zdravotnictví toto dva roky nerespektuje a vše rozhoduje samo. Stížnosti ČLK byly marné.
Na vzdělávání lékařů profituje firma GHS s.r.o., která za 36 milionů Kč zajišťuje administrativu spojenou s rezidenčními místy, kterou by měli samozřejmě vykonávat bez nároku na další peníze úředníci ministerstva.
ČLK nesouhlasí s praxí, kdy mladí lékaři, kteří se chtějí vzdělávat, musí podepisovat tzv. stabilizační smlouvy či kvalifikační dohody. Mladým lékařům slíbila ministryně zásadní změny ve financování specializačního vzdělávání, svůj slib však nesplnila. Na financování se nezměnilo nic. Připravená novela vyhlášky pouze rozšiřuje počet vzdělávacích kmenů z 10 na 16, ale až pro nové absolventy, kteří se začnou vzdělávat po 1.9.2010.
Organizací specializačního vzdělávání lékařů mají být namísto IPVZ pověřeny lékařské fakulty. Tuto dezintegraci specializačního vzdělávání ČLK. Komora nemá patřičné zastoupení v akreditačních komisích a nemůže tedy garantovat potřebné změny v náplni vzdělávacích oborů, aby s výjimkou časově omezených stáží šlo vzdělávání absolvovat v nemocnici okresního typu či soukromém zdravotnickém zařízení. Mladí lékaři tak zůstanou levnou pracovní silou pro fakultní nemocnice.
Snaha snížit platy mladých lékařů
Během úřadování ministryně Juráskové připravila její náměstkyně Hellerová návrh novely tzv. katalogu prací, který měl zrušit současnou praxi, že lékaři jsou po zařazení do specializační přípravy (prakticky hned po nástupu do práce) zařazováni do 12. tarifní třídy.
Mladí lékaři měli zůstávat celé dva roky ve třídě 11. To by každého z nich připravilo o 1 500,- Kč na základním platě a o dalších 1 500,- za služby měsíčně. Díky pomoci ministra práce JUDr. Šimerky jsme tomu dokázali na podzim 2009 zabránit.
Selhání farmakoekonomické politiky státu
Ministr Julínek přetvořil SÚKL ve všemocný úřad, který nejenom registruje léky, ale stanoví i jejich maximální ceny a výši úhrady z veřejného zdravotního pojištění. SÚKL své povinnosti neplní. Do konce roku 2008 měla podle zákona č. 48/1997 Sb. v platném znění proběhnout revize cen a úhrad všech léků. SÚKL tento úkol nesplnil a ministerstvo mu to tolerovalo. Zdravotnictví tak přišlo o několik miliard korun.
V procesu stanovování cen a úhrad léků, který je správním řízením, nejsou dodržovány zákonné lhůty a díky nepochopitelné pasivitě státu celý proces připomíná „cílenou sabotáž“, kdy díky nečinnosti SÚKLu a Ministerstva zdravotnictví pojišťovny i pacienti přichází o peníze.
Centrální úložiště dat – nezákonný „velký bratr“
S požehnáním Ministerstva zdravotnictví si SÚKL extenzivně vykládá zmocnění vést centrální evidenci elektronických receptů tak, že by měly být všechny recepty přepisovány do elektronické formy a citlivé informace o zdravotním stavu pacientů spolu s jejich osobními údaji by měly být ukládány v tzv. centrálním úložišti dat. Legalitu systém za více než 100 milionů Kč zpochybnil i Úřad na ochranu osobních údajů.
Jako záminka k budování centrálního úložiště dat je zneužívána problematika léků s obsahem psudoefedrinu, které slouží z větší části k výrobě drog. Tyto nikoliv kauzální, ale pouze symptomatické léky, by přitom měly být vydávány pouze na lékařský předpis. Na tom se shoduje ČLK s celou odbornou obcí. Nic by to nestálo, výrobci pervitinu by měli těžší situaci a klesly by i zisky farmaceutických firem. Pro pacienty preferující samoléčbu „chřipkových onemocnění“ by zůstaly volně dostupné jiné symptomatické léky.
Podivná zakázka na záhadné standardy za 125 milionů
Ministerstvo vypsalo v únoru 2010 výběrové řízení, s podmínkami podezřele omezujícími okruh možných zájemců, na dodání během 3,5 roku tzv. „komplexních standardů“ – což nikdo neví, co má být. Když se o zakázku přihlásila I. LF UK Praha ve spolupráci s ČLS-JEP s tím, že standardy vytvoří za poloviční cenu, ministerstvo v té době již medializované výběrové řízení raději zrušilo. Proč?
Naprosto nezvládnutá očkovací kampaň proti tzv. prasečí chřipce
Ministerstvo nevyužilo nabídku ČLK z dubna 2009 na spolupráci při informování lékařů. S výjimkou praktických lékařů nedostávali ostatní lékaři z ministerstva žádné oficiální informace. Ministerstvo neustále vytvářelo pocit „výjimečného stavu“ a vymýšlelo nestandardní cesty jak řešit zcela standardní problém, kterým je očkování.
Důvěru občanů v očkování podrazila sama ministryně Jurásková, když 21.8.2009, tedy v den podpisu smlouvy s výrobcem vakcíny, zpochybnila bezpečnost očkovací látky, za kterou výrobce neručí a nebude prý dostatečně vyzkoušená. Samotnou smlouvu označila za pro stát nevýhodnou.
Vlastní očkování pak začalo pozdě, tedy v době, kdy chřipka již řádila a kdy se očkovat nemělo. Nebyla tedy respektována obecně známá doporučení.
Způsob distribuce očkovacích látek byl strašně složitý, drahý a chaotický. Zatím co zájemci o očkování se očkovat nesměli, uvažovalo ministerstvo nahlas o povinném očkování pro zdravotníky a vojáky… Korunu všemu nasadil sám hlavní hygienik, který se očkovat nenechal, a když onemocněl, roznášel infekci po supermarketu… Výsledek je katastrofální: naprostá ztráta důvěry občanů v hygienickou službu a ministerstvo.
Celkové finanční ztráty se sice pohybují v řádu stovek milionů, avšak s ohledem na neschopnost Ministerstva zdravotnictví můžeme jen děkovat, že šlo naštěstí spíše o marketingovou a mediální bublinu, než o vážnou epidemii.
Nesmyslný způsob distribuce očkovacích látek proti pneumokokům
Ze zákona mají od ledna 2010 malé děti nárok na bezplatné očkování. Ministerstvo rozhodlo, že jediným způsobem distribuce očkovací látky jsou „zvýhodněné“ dodávky přes distribuční firmu, kdy praktičtí lékaři pro děti musí očkovací látky nakupovat za své peníze s tím, že jim časem budou proplaceny.
Z nepochopitelných důvodů byl znemožněn dosud běžný způsob, kdy si pacient (rodiče) vyzvedávají očkovací látku na recept v lékárně. Obdobný mechanismus chystá ministerstvo i pro distribuci dalších očkovacích látek. Praktičtí lékaři, kteří nechtějí systém dotovat ze svého, protestují.
Ministerstvo stále nevydalo vyhlášku o minimálním personálním vybavení zdravotnických zařízení, kterou má podle § 12a zákona č. 20/1966 Sb. v platném znění vypracovat ve spolupráci s ČLK. Absence vyhlášky umožňuje provoz i personálně zcela zdevastovaných zdravotnických zařízení, která svojí existencí ohrožují pacienty. Komora opakovaně předkládala své návrhy, avšak ministerstvo práce brzdí.
Ministerstvem připravený návrh vyhlášky o minimálním technickém vybavení přikazuje zdravotnickým zařízením vlastnit i takové přístroje, které pro svoji činnost vůbec nepotřebují. Ministerstvo přitom odmítá akceptovat požadavek ČLK, aby zdravotnická zařízení byla nucena vlastnit pouze takové přístroje, které potřebují pro výkony zde skutečně prováděné. Vyhláška zatím naštěstí vydána nebyla. Je to však hrozba do budoucna.