Podle prezidenta ČLK Milana Kubka vnímají mladí lékaři současný systém specializačního vzdělávání jako „komplikovaný až nepřátelský“. Ten je pak v kombinaci s nepříliš motivujícím finančním ohodnocením hlavním důvodem, proč se absolventi lékařských fakult poohlížejí po práci a možnostech profesního růstu mimo hranice naší země.
„Bez zásadních změn v systému specializačního vzdělávání lékařů hrozí likvidace některých lékařských oborů a není možno poskytovat zdravotní péči v souladu s platným zákoníkem práce a evropskou směrnicí,“ upozorňuje prezident Kubek, podle jehož názoru nedokonalost stávajícího systému není ani tak produktem „zlé politické vůle“, ale spíše důsledkem neexistence jednoznačného zadání a „chaotické aktivity odborných společností“.
ČLK proto formulovala základní teze pro nápravu specializačního vzdělávání lékařů v ČR, které již od poloviny května začala prosazovat jak na půdě poslanecké sněmovny, tak i v rámci ministerstva zdravotnictví. Jejich kompletní výčet uvádíme níže.
Základní teze ČLK
• Lékaři v ČR by neměli být diskriminováni vůči lékařům, kteří získají specializovanou způsobilost v zahraničí a tato jim musí být automaticky uznávána i v Česku. Délka specializační přípravy v ČR by měla být stanovena na úrovni minimálních požadavků dle směrnice 2005/36/ES.
• Směrnice 2005/36/ES požaduje, aby specializační příprava probíhala v „zařízeních zdravotní péče schválených k tomuto účelu příslušnými orgány“. Této podmínce tedy mohou vyhovovat veškerá registrovaná zdravotnická zařízení.
• Seznam specializačních oborů je třeba přizpůsobit seznamu oborů automaticky uznávaných dle směrnice 2005/36/ES. Další obory zařadit jen v případech hodných zvláštního zřetele.
• Specializační vzdělávání by mělo mít ve všech oborech stejnou základní strukturu, případně rozdělenou na obory operační a ostatní. Například: 60 % doby v lůžkovém zdravotnickém zařízení, 30 % v ambulantním zdravotnickém zařízení, případně na ambulancích lůžkového zdravotnického zařízení, 10 % ve zdravotnických zařízeních typu fakultních nemocnic. Konkrétní náplň specializační přípravy v jednotlivých oborech pak stanoví akreditační komise s účastí odborných společností a ČLK.
• Pokud je v rámci specializační přípravy požadováno provedení určitých výkonů, mohou být požadovány pouze reálné počty těchto výkonů a může jít pouze o výkony v praxi opravdu lékaři prováděné.
• Základní vzdělávací kmeny v délce 24 měsíců přizpůsobit seznamu tzv. I. atestací dle vyhlášky č. 77/1981 Sb. Definovat kompetence lékařů po absolvování základního kmene.
• Specializovaná způsobilost rovná se právo pracovat samostatně. Odpovídá bývalé tzv. I. atestaci. Pravidla získávání specializované způsobilosti určuje směrnice 2005/36/ES. Specializovaná způsobilost však nezakládá automaticky nárok na výkon funkce vedoucího lékaře – primáře.
• K výkonu funkce vedoucího lékaře – primáře je třeba delší praxe i vyšší odbornost (analogie II. atestace). Tuto oblast evropská směrnice neupravuje, a ČR má tedy velkou míru volnosti. Licence pro výkon funkce vedoucího lékaře – primáře vydává ČLK, současná pravidla je možno upřesnit a doplnit.
• Stát podporuje mladé lékaře prostřednictvím stipendií, která jsou vázána na určitého školence, ne na zdravotnické zařízení. Stát vypisuje tolik stipendií, kolik je absolventů LF v daném roce. Stát plánuje potřebu lékařů v jednotlivých oborech, tedy určuje, kolik stipendijních míst pro jednotlivé obory vypíše. Absolventi LF si z nabídky stipendijních míst vybírají v pořadí stanoveném jejich průměrným prospěchem za celou dobu studia. Každý mladý lékař má právo specializovat se v jakémkoli oboru v případě, že nebude uplatňovat nárok na stipendium.
• Stát má právo kontrolovat úroveň specializační přípravy a plnění povinností školícího zdravotnického zařízení.
• Právo provádět některé specializované výkony (vyžadující speciální dovednosti) je možno omezit požadavkem na zisk tzv. funkční licence, kterou vydává ČLK.
(Zdroj: ČLK)