Zároveň kraj jednal v rozporu s dobrými mravy, protože „zneužil institut darovací smlouvy pro přerozdělování veřejných prostředků“, a to bez rozumného důvodu a bez opory v zákoně.
Česká lékárnická komora nevylučuje další žaloby a finanční nároky jednotlivých provozovatelů lékáren, které byly jednáním krajů poškozeny. Za legitimní považuje nároky pouze těch lékáren, které samy vracením regulačních poplatků zákon neobcházely.
„Je poněkud absurdní, když soudy přiznávají odškodnění lékárnám, které poplatky odpouštěly,“ říká Lubomír Chudoba a doplňuje, „největší a skutečné škody však utrpěly lékárny striktně dodržující zákon. Ty byly postiženy nekalou konkurencí často i v místech, kde žádné krajské lékárny nejsou.
Logicky by tak měly být odškodněny v první řadě. Bude rozhodně zajímavé sledovat, jak se k rozhodnutí soudu postaví zdravotní pojišťovny, které za překročení ochranných limitů vracely pacientům finanční hotovost, včetně regulačních poplatků, které pacienti fakticky nikdy nezaplatili.“
Česká lékárnická komora považuje za nepřijatelné a v rozporu s dobrými mravy, aby soudy stanovená finanční plnění byla uhrazena opět z veřejných prostředků krajských rozpočtů. Odpovědnost za špatné rozhodnutí by měli převzít všichni krajští zastupitelé, kteří hlasovali pro nezákonné proplácení regulačních poplatků.