Zelení navrhují snížení odvodů na zdravotní pojištění z dnešních 13,5 procenta na 10 procent.
Vzniklý výpadek příjmů veřejných rozpočtů chtějí sanovat pomocí ekologických daní. Považuji za nutné upozornit, co by tento experiment přinesl. Zdravotní pojištění je placeno několika způsoby. Ze mzdy zaměstnance je strženo 4,5 procenta a devět procent z vyplacených mezd odvádí zaměstnavatel. Živnostníci platí 13,5 procenta z poloviny svých hrubých příjmů. Za státní pojištěnce - důchodce, děti a nezaměstnané, kterých je 5,8 miliónu - platí pojistné stát. Do března to bylo 13,5 procenta z úředně stanovené částky. Od dubna z částky odpovídající 25 procent průměrné mzdy.
Snížení sazby pojistného na 10 procent by způsobilo dramatický pokles výběru zdravotního pojištění, tedy peněz na zdravotnictví. Při dnešní sazbě pojistného vyberou zdravotní pojišťovny od zaměstnanců a živnostníků letos 120 miliard. Za státní pojištěnce do systému vloží po letošním zvýšení vyměřovacího základu stát 40 miliard. Po snížení sazby pojistného na 10 procent by na zdravotnictví bylo jen letos o 33 miliard méně. Výběr pojistného od zaměstnanců roste rychleji než za státní pojištěnce. V dalších letech by tedy výpadky zdrojů na zdravotnictví byly ještě dramatičtější a vyvolaly by kolaps zdravotnictví.
Loni byl deficit zdravotního pojištění 12 miliard a systém se hroutil. Jeho záchrana se nám podařila, když jsme do systému přidali jen letos 7,5 miliardy formou zákonné změny metodiky výpočtu pojistného za státní pojištěnce. Můžeme diskutovat, je-li to dost. I tak bude ČR dávat na zdravotnictví 7,5 procenta HDP (místo dosavadních 7,1 procenta). Vyspělé evropské země dávají 9-10 procent jejich mnohem vyššího HDP. Úvahy o dalším zvýšení plateb za státní pojištěnce, jejichž péče stojí cca 90 miliard, jsou na místě.
Stejně jako ČSSD i zelení slibují zvýšit platby za státní pojištěnce. Na rozdíl od ČSSD však zároveň chtějí snížit příjmy zdravotnictví cestou snížení sazby pojistného. Zřejmě si při tom ani neuvědomují, že při snížení sazby na 10 procent by se paradoxně snížila i platba státu za státní pojištěnce. Možná že až si zelení tento protimluv uvědomí, přijdou s novou metodou platby pojistného za státní pojištěnce. Podobně jako ODS přináší stále nové originální nápady v daňové oblasti.
Hlavně však musí někde opatřit těch 31 miliard ročně, o které v důsledku snížení sazby klesne výběr zdravotního pojištění, a další desítky miliard, které budou chybět na důchody po snížení sazby sociálního pojištění. Zelení je chtějí získat ekologickými daněmi, což je zvláštní forma spotřební daně, kterou by měly být zatíženy energie. Funguje tak, že k výrobní ceně je podobně jako u cigaret připočtena vedle DPH další daň, která cenu zdraží. Ekologická daňová reforma tedy znamená zdražení plynu, elektřiny, tepla atd.
Důchodci, nezaměstnaní a děti dnes zdravotní pojištění neplatí. Za tyto občany, kteří nevydělávají, platí pojistné stát z daní vybraných od těch vydělávajících. Což je solidární. Topit a svítit ale musí všichni. Na ekologické daňové reformě vydělají podnikatelé, kteří jsou v populaci menšinou, tím, že ušetří desítky miliard na odvodech zdravotního a sociálního pojištění. Na jejich vyšší zisky se však formou zdražení plynu a elektřiny složí celý zbytek národa. K žádoucímu zvýšení zdrojů na zdravotnictví by to nevedlo, zato k dramatickému zdražení základních životních potřeb zcela určitě.
Jaroslav Krákora, Právo
autor, poslanec za ČSSD, je předsedou sněmovního výboru pro sociální politiku a zdravotnictví
Reakce čtenářů Zdraví.Euro.cz
Petr Desil
Předně - nejedná se o zdravotní pojištění, ale o obyčejnou daň. Tato daň nemá žádné prvky pojištění. Její výše nezohledňuje žádné zdravotní riziko, ale pouze výši příjmu. Jde v podstatě o zdanění práce produktivní části obyvatelstva.
Jediným smyslem této daně je oddělení financování převažující části zdravotní péče od státního rozpočtu. Za zmiňovaných 5,8 miliónu občanů, kteří neplatí zdravotní daň, neplatí stát (ten pouze rozhoduje o osudu vybraných daní). Platí za ně solidárně všichni občané, kteří jsou daňovými poplatníky. Iluze, že stát jako instituce má nějaké vlastní prostředky, které produkuje, je zde manipulativně podsouvána do podvědomí občanů.
Systém, který umožňuje deficitní hospodaření, korigovatelné pouze opakovaným „doléváním“ prostředků daňových poplatníků, je prvoplánově špatný a potřebuje systémovou změnu. Předtím, než bude pan Krákora diskutovat, zda je prostředků ve zdravotnictví dost nebo málo, měl by být schopen zodpovědět a dokladovat, zda se se současnými prostředky zachází účelně a efektivně.
Když už jsme u cen plynu, elektřiny, tepla - proč nemá vláda snahu regulovat tyto vstupy do zdravotnictví, když reguluje ceny poskytované zdravotní péče, léků a zdravotních prostředků? Vždyť státní nemocnice musí z veřejného zdravotního pojištění tyto náklady hradit. Tady nevadí, že „zisk odtéká mimo zdravotnictví“?