Co se děje ve slovenském zdravotnictví? a významní představitelé exekutivních funkcí se snaží být neviditelní a čekají, jak ta mela dopadne.
Viděno z české kotliny se zdá, že ve slovenském zdravotnictví zuří poslední bitva mezi zlým kapitálem a hodným státem či naopak mezi obhájci státního dirigismu a těmi, kdo chtějí do zdravotnictví vpustit zdravý rozum a normální motivace, to podle naturelu a politické orientace diváka. Realita bude jistě daleko střízlivější, za dramaticky nasvícenou scénou žije slovenské zdravotnictví problémy všedních dní a jeho chod se mnoho neliší od roků minulých, ale se Zajacovou reformou zdravotnictví je to tentokrát opravdu nahnuté. Ještě před létem se zdálo, že ostré politické šalovačky a dramatická gesta nenaruší podstatu reformního procesu, který poběží dál, očištěný o neoblíbené poplatky a některé další okrajové maličkostmi. Nynější zastavení transformace nemocnic na akciové společnosti, zavádění kontraktační povinnosti pojišťoven vůči 34 státním nemocnicím zařazeným do minimální sítě (a vyloučení nestátních lůžkových zdravotnických zařízení) a přijetí zákona, kterým se nařizuje zdravotním pojišťovnám vracet zisk zpátky do systému, představuje změny takového kalibru, že se reformní skládačka mění na bouračku.
Neříkám, že osud Ústavu hematologie a krevní transfuze není hoden naší pozornosti, ale stejně jako mudrování nad diskomfortem budoucích regulačních poplatků je to hodně šetřící dieta ve srovnání s tématy, která se nabízejí na Slovensku. Pro každého, kdo má ambici promlouvat do vývoje našeho zdravotnictví, bez ohledu na fandovství k některému ze stranických triček, je pochopení peripetií slovenského zdravotnictví nejen intelektuálním povyražením, ale přímo existenční nutností.
MUDr. Pavel Vepřek, Občan v síti
