Spor o určení rodičovství aneb jsou zdravotnické služby poskytované mimo zdravotní péči osvobozeny od DPH?
Podle článku 13A odst. 1 písm. c Šesté směrnice o uplatňování osvobození od DPH u zdravotnických služeb se za plnění osvobozené od DPH považuje poskytování lékařské péče při výkonu lékařských a zdravotnických profesí způsobem vymezeným v dotyčném členském státě.
Toto rozhodnutí Evropského soudního dvora má vliv nejen na aplikaci českého zákona o DPH na výkony (služby) ve zdravotnictví, ale také se stalo precedentem pro další obdobné případy, kdy rovněž došlo ke sporu o rozsah osvobození zdravotnických služeb.
Základní údaje k případu
Okresní soud v St. Pöltenu pověřil lékařku Rosenmayrovou, aby v souvislosti se sporem o určení rodičovství, jenž v té době probíhal u tamního soudu, provedla genetický test.
Za jeho provedení získala finanční odměnu, ze které byla povinna odvést DPH. S tímto soudním výrokem však nesouhlasil auditor ze Spolkového ministerstva financí kontrolující veřejné výdaje, který se následně odvolal k zemskému soudu. Jako důvod uvedl, že zdravotní služby jsou osvobozené od DPH, a proto ani odměna náležící lékařce Rosenmayrové by DPH neměla obsahovat.
Po zvážení okolností případu zastavil zemský soud řízení a položil Evropskému soudnímu dvoru otázku, zda se článek 13A odst. 1 písm. c Šesté směrnice o osvobození zdravotnických služeb vztahuje také na služby poskytované lékaři v roli soudního znalce, konkrétně na provádění genetických testů v souvislosti se sporem o určení rodičovství.
Vyjádření soudního dvora a komise.
Na danou otázku Evropský soudní dvůr odpověděl, že osvobození podle článku 13A odst. 1 písm. c se nevztahuje na zdravotnické služby, jejichž náplní není diagnostika, léčení nemocí ani jiných zdravotních stavů, včetně zjišťování genetické příbuznosti osob pomocí biologických testů.
Skutečnost, že genetický test byl proveden na objednávku soudu, není v tomto případě relevantní. Dvůr dále konstatoval, že rozsah osvobození zdravotnických služeb není v rámci jednotlivých členských států uplatňován jednotně.
Některé státy považují tyto služby za zcela osvobozené od daně bez ohledu na účel, za jakým jsou poskytovány - nerozlišují tedy, zda jde například o léčbu nemocí či genetické testy.
K případu se navíc vyjádřila Evropská komise. Podle jejích členů se v případě osvobození zdravotnických služeb jedná o výjimku z obecného pravidla, které určuje, jaké služby podléhají dani.
Podle tohoto pravidla se osvobození vztahuje pouze na ty zdravotnické služby, které přímo souvisí se zdravotní péčí poskytovanou léčeným osobám. Provádění genetických testů jako v tomto případě se zdravotní péčí nesouvisí.
Dopad z hlediska našeho zákona o DPH.
Český zákon o DPH osvobozuje zdravotnické služby od placení DPH v ustanovení paragrafu 58 a definuje je jednak jako služby zdravotní péče, jednak jako související služby poskytované oprávněnými subjekty pacientům a osobám, jimž je taková péče určena. Tyto služby jsou vymezeny zvláštním právním předpisem - zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.
Skutečnost, zda plnění je či není osvobozeno od DPH, nezáleží však jen na českém zákoně o DPH, ale také na judikatuře Evropského soudního dvora. Lékař či zdravotnické zařízení poskytující služby, které podle výše uvedeného rozhodnutí nejsou osvobozeny, musí uplatnit DPH na výstupu a na druhé straně žádat odpočet daně u souvisejících nákladů. Finanční úřad nemůže nárok na odpočet odmítnout.
Zákon o veřejném zdravotním pojištění ovšem neuvádí, co termín zdravotní péče zahrnuje, ale obsahuje pouze seznam zdravotní péče, jež je hrazena z prostředků zdravotního pojištění.
Rozsah hrazené péče pochopitelně nezahrnuje veškerou péči, která je dle výše uvedeného rozhodnutí osvobozena od DPH. Rozhodnutí Evropského soudního dvora v tomto smyslu proto přesněji než uvedené české zákony vymezuje hranici mezi zdravotnickými službami podléhajícími dani a těmi, na které se vztahuje osvobození.
Novela českého zákona o DPH, která je v současné době v legislativním procesu schvalování, mění ustanovení paragrafu 58 a nově uvádí, že osvobození od DPH se vztahuje pouze na takovou zdravotní péči, která je hrazena z prostředků zdravotního pojištění.
Jinými slovy zdravotní péče, která jde nad rámec úhrad z veřejného zdravotního pojištění, není osvobozena od DPH. Tento přístup k definici rozsahu osvobození zdravotnických služeb však není v souladu s výkladem Evropského soudního dvora, který pro účely aplikace osvobození nerozlišuje skutečnost, zda péče je či není hrazena z prostředků zdravotního pojištění, ale posuzuje péči podle toho, zda je či není poskytována v souvislosti s léčením.
Pokud bude novela v tomto znění schválena, zřejmě způsobí, že zákon o DPH v některých případech nebude v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora.
Václav Pátek, Petr Neuschl, Ekonom
Robert Štědrý
Robert Štědrý
Myslím si, že pojem léčení je velmi zavádějící, a může uspokojit možná pouze ekonomy nebo právníky, kteří o podstatě problému nic nevědí. Jak se bude pohlížet třeba na veškeré zdravotnické výkony související např.s průběhem těhotenství (a že jich není málo) - kde žena není pacientkou a většinu z nich také nikdo neléčí. A přesto náklady spojené s hrazením této péče nejsou zanedbatelné. Nebo bude ustanoven opět nějaký úřední orgán a ten bude třídit výkony - ty léčíš, zaplatit DPH nemusíš, ty neléčíš (jen sleduješ, jak „pracuje“ příroda - např. zda se plod zdárně vyvíjí), tak zaplatíš. Nevím kdo je tedy v souladu s čím, ale buď překlad evropských norem, nebo přímo tyto normy nejsou v souladu se zdravým rozumem. Myslím si, že pojetí českých zákonů - co je hrazeno ze zákonného pojištění (tedy „nezbytná“ zdravotní péče - ne jen léčebná) je osvobozeno od DPH - je logické a vcelku asi dobře sledovatelné.