Ze starověkého Řecka se velkým skokem přenesme do současnosti. Sledujme, jak se změnily diskuse kolem jídla jen v naší rodině, či jak se změnily pocity, které v nás vyvolává slovo potrava.
Za jen o něco více než jedno století nastala pravá revoluce ve způsobu, jak jíme, jak se o jídlu vyjadřujeme a dokonce i v obecném chápání chuti.
Jak uvádí Lucia Galassiová, antropoložka zabývající se stravou, sociálními procesy a dynamikou v souvislosti s výrobou, přípravou a konzumací jídla, není zkušenost se zdravým stravováním už spojena se strádáním a oběťmi kvůli zdraví. Naopak je to volba diktovaná chutí a vůlí vyzkoušet lehkou a originální kuchyni.
"Zdravé a chutné jídlo není vlastně dítkem naší doby, ale jeho kořeny sahají do antiky a procházejí i středověkem. Pokrm musel vždy obsahovat všechny chutě a všechny výživné vlastnosti užitečné pro blaho těla," uvádí Galassiová.
Dnes, především mezi mladšími lidmi, vládne tendence kupovat produkty, které jsou dobré, chutné a vyrobené jednoduše a kreativně. Právě proto vznikl velký zájem o středomořskou kuchyni založenou na kombinaci přírodních produktů, masa, ryb, ovoce a zeleniny, které jsou co možná nejvíce přírodní a nejsou dováženy odkudsi zdálky, a to vše proto, abychom se udrželi ve formě.
Faktory, které z velké části přispěly k tomu, že se změnilo obecné chápání chuti a že se ze zdravého a nízkotučného jídla stala pochoutka, jsou dva: rozšíření etnických jídel a alternativních způsobů vaření; rozšíření filozofie kvalitního jídla, které bere ohled na životní prostředí a je prospěšné pro zdraví. Stalo se tak i díky televiznímu vysílání, jehož protagonisty bývají přední šéfkuchaři.
Jíst maso, ryby nebo rýži či vůbec potraviny vařené ve vodě bylo vždy spojováno s nemocí, dokud se nerozšířily cizí kuchyně, které dávají právě vaření ve vodě nebo v páře přednost.
"Italové jsou národ mimořádně otevřený vůči kuchyni druhých. V japonské, ale i v čínské kulinární tradici pomáhá vaření v páře zachovat výživnou složku potravin, podtrhnout chuť, ale i vzhled," uvádí Galassiová.
To, že se v televizi vyrojila hojnost pořadů s šéfkuchaři vyznamenanými michelinskými hvězdičkami, má i své pozitivní stránky, o nichž se jen málo hovoří: televizní pořady s gastronomickými soutěžemi či s výukou vaření měly a nadále mají velmi silný vliv na italskou lidovou kulturu spojenou s jídlem, zvláště mezi mladými lidmi. To, co dnes spojuje velké kuchaře, je tendence posílit estetický vzhled jídla vařeného jednoduchým způsobem, který podtrhne barvy, chutě a výživné vlastnosti ingrediencí.