Obecný rámec debaty popsal počátkem září na pražském semináři International Health Summit expert budapešťské Semmelweissovy univerzity Zsombor Kovácsi.
Upozornil, že maďarskému zdravotnictví nabízejí politici tři scénáře. Liberálové doporučují systém, kde si budou konkurovat zdravotní pojišťovny, přitom některé budou soukromé.
Systém se otevře soukromým investicím, přitom omezí rozsah péče zaručený veřejným pojištěním.
Tento směr vyhrál na Slovensku, shodnou cestu doporučuje ODS.
Maďarští socialisté jsou podle Kovácsiho opatrnější. Chtějí zachovat jedinou státní pojišťovnu a udržet všechny zdravotní výkony v systému veřejného pojištění.
Připouštějí ovšem privatizaci ordinací a nemocnic a chtějí získat soukromé investory.
Tento pohled je blízký reformám, o kterých uvažoval český ministr Jozef Kubinyi. Pro Čechy je zajímavý ještě z jednoho důvodu.
V zemi nad Dunajem dosud s privatizací váhají víc než u nás. Vlastníkem nemocnic je stát, ordinace praktiků patří obcím nebo krajům, které je lékařům pronajímají - totéž doporučuje „zestátňovací“ odstavec návrhu ČSSD.
Zatím se zdá, že socialisté z Budapešti se svými privatizačními návrhy neuspějí. Postavila se proti nim totiž „rudá frakce“ vlastní strany. Ta zastupuje podle Kovácsiho třetí, konzervativní směr zdravotnické politiky.
Chtějí zachovat jednu státní pojišťovnu a její povinnost hradit všechny výkony. Aby zastavili privatizaci, hodlají vyhlásit referendum, které by prodej zdravotnických zařízení do soukromých rukou jednou pro-vždy zakázalo.
ČSSD přitom chce přiblížit české poměry maďarským i v dalších ohledech.
Vládní návrh zákona o zdravotních pojišťovnách sepsaný ještě v dobách ministryně Marie Součkové doporučuje, aby stát nařizoval pojišťovnám, s kým musí uzavírat smlouvu - fakticky tak převezme jejich roli.
Novela, kterou před dvěma týdny prosadila ministryně Emmerová do třetího čtení ve sněmovně, zase vrací státu právo rozhodovat o cenách, které budou pojišťovny lékařům platit za jejich výkony.
Radikální maďarské levici se blíží i návrh o neziskových nemocnicích, který hodlá prosazovat předseda zdravotnického výboru sněmovny Miroslav Krákora (ČSSD).
Předpokládá, že nemocnice mohou být jen státní, krajské či městské, rozhodující slovo přitom bude mít management nemocnic, zástupci odborů a profesních komor.
I „rudá frakce“ v Budapešti žádá, aby nemocnice kontrolovali zaměstnanci.
Konzervativní přístup ke zdravotnictví převládl rovněž v politice polské vlády.
Tamní Státní zdravotní systém vlastní těžce zadlužené nemocnice a přiděluje smlouvy ambulantním lékařům.
Vážný nedostatek peněz se snaží řešit žádostmi o podporu z rozpočtu, případně od farmaceutických firem. Odmítá spoluúčast i vznik soukromých pojišťoven.
Soukromý sektor ale začíná v Polsku státnímu systému účinně konkurovat: výše úplatků v nemocnicích se blíží k cenám na soukromých klinikách, kde navíc není nutné na zákrok čekat.
Také v Česku dnes pacienti raději dávají soukromníkům 50 tisíc korun za kloubní protézu, než aby čekali, případně upláceli v nemocnicích. Poláci jsou ovšem dál, protože soukromé pojišťovny už nabízejí služby pro ty, kdo na služby státního zdravotnictví rezignovali úplně.
Pracovní materiál komise ČSSD tedy především naznačuje možnost, že Grossova vláda bude chtít udržet ve zdravotnictví status quo a dílčími kroky posílí roli státu. Střední Evropa přitom nenabízí příklad, podle kterého by se dal současný systém udržet bez dalšího zadlužování.
Petr Holub, Hospodářské noviny