ČSSD tak v případě odmítání nejsmysluplnějšího z regulačních poplatků ve zdravotnictví popírá nos mezi očima. Ale nejen to. Také příkladně stírá rozdíl mezi socialistou a komunistou. Socialista by prosazoval udržení platby za pobyt v nemocnici na rozumné úrovni. Zato komunista musí veškeré peníze do zdravotnictví prohnat přes veřejné pojištění. A Němeček už socialistou není.
Velkou chybou pravicového exministra zdravotnictví Tomáše Julínka bylo zmatení pojmů okolo regulačních poplatků. Zatímco návštěvy doktora měly být poplatkem skutečně regulovány, v případě nemocnic šlo především o spoluúčast na ubytovacích službách. Jestli něco mělo ze zpackané Julínkovy reformy přežít, tak právě hospitalizační poplatek.
I někdejší hlavní poplatkobijec David Rath si dokázal představit příspěvek na nezdravotnické nemocniční služby. A kdyby si pravicová vláda neusmyslela zvýšení poplatku z 60 na sto korun, platili bychom ho dodnes. Jenže stovku už Ústavní soud v červenci minulého roku zařízl jako neústavně vysokou částku. A zde do zdravotnictví vstupuje čiré politikaření. Ministr Martin Holcát celkem pochopitelně navrhl návrat zpět na 60 korun.
ČSSD se už ovšem děsila konkurence zemanovců a chtěla být ještě sociálnější. Právě ústy Svatopluka Němečka souhlasila s 60 korunami, ale maximálně na měsíc a ne pro děti. Socialisté si ovšem brzy uvědomili, že nejlepší před volbami bude vše zablokovat. S upřímností sobě vlastní vystihl Holcátovu snahu Zdeněk Škromach: „Vrtá mi hlavou, proč bych pro takový návrh měl hlasovat, když dík rozhodnutí Ústavního soudu bude tento nesmyslný poplatek k Novému roku 2014 zrušen zcela a nebude se platit nic? To si asi ministr dělá kozy.“
Nikoli, „kozy“ si dělá spíše ČSSD. Aby při psaní koaliční smlouvy alespoň v něčem dokázala levicovou podstatu vlády, vyhlásila nesmyslně válku všem zdravotnickým poplatkům bez rozdílu. Tedy i těm, které dosud prosazovala. Pro nemocnice výpadek zcela oprávněného hospitalizačního poplatku znamená minus dvě miliardy. Němeček sice nyní peníz přihodí, ale tím zase udělá jen o něco větší díru v deficitním systému veřejného zdravotního pojištění.
Je možné se libovolně přít o to, zda se má platit za návštěvu u doktora či za recept v lékárně. Ale o rozumnosti příspěvku na nemocniční čaj snad nikdo nepochybuje. Určitě ani Němeček. Jen to dnes už bohužel nesmí přiznat.