Staří lidé dnes v průměru čerpají ročně z účtů pojišťoven 35 tisíc, stát přitom za ně do systému přispívá částkou šestkrát nižší. Již dnes na to zdravotnický systém nemá a pojišťovny se zadlužují více než pěti miliardami korun ročně.
„Koncem letošního roku zdravotnický dluh dosáhne čtrnácti miliard korun,“ upozornila na včerejší konferenci Euroforum věnované financování zdravotnictví ředitelka zdravotnického odboru Ministerstva financí Zdena Fuchsová.
Trend způsobený zlepšováním zdravotních služeb se bude zrychlovat. Podle modelu, který připravil Pavel Hroboň z výzkumné skupiny zdravotnireforma.cz, už za deset let příjmy z pojištění uhradí jen tři čtvrtiny výdajů zdravotních pojišťoven, za dvacet let to budou dvě třetiny.
Vzhledem k tomu, že loni překročily výdaje pojišťoven 150 miliard, budou zdravotníkům ročně chybět desítky miliard.
Konec solidarity
Solidaritu českého zdravotnictví bude nutné významně omezit, pokud se nemá výrazně zvýšit daňová zátěž. Dluhům by podle Hroboňových výpočtů zabránilo, kdyby se sazba zdravotního pojistného zvýšila ze současných 13,5 procenta na 20 procent za deset let a 25 procent za dvacet let.
Tak vysoké zdravotní daně ale nejsou ekonomicky možné. Navíc už dnes patří česká sazba k nejvyšším na světě.
Údaje z Eurofora říkají, že Češi musí procitnout. „Úplně solidární není ve světě žádný stát, nikde není ve zdravotnictví všechno zadarmo, jak se nám snaží namluvit někteří politici,“ upozorňuje předseda České onkologické společnosti Jiří Vorlíček.
Souhlasí s ním i Zdena Fuchsová z Ministerstva financí. Hlavní příčinou dluhů je podle ní fakt, že veřejné pojištění hradí prakticky veškerou zdravotní péči. Nabídka navíc roste, protože lékařům se stále vyplatí vykazovat víc výkonů.
Jejich ceny jsou přitom stanovují státní úředníci spíš náhodně a pod tlakem zájmových sdružení. „Náprava je možná jen zásadní reformou,“ tvrdí Fuchsová.
Čtyři návrhy reformy
Existují čtyři reformní návrhy toho, jak získat peníze pro zdravotnictví. Dva z nich, které vypracovaly Ministerstvo zdravotnictví a hospodářská tripartita, doporučují dál financovat zdravotnictví z veřejných zdrojů.
Poradce ministryně zdravotnictví Petr Fiala odhaduje ztráty způsobené špatným hospodařením na třicet miliard ročně. Kdyby se ušetřily, systém by zůstal stabilní dalších deset let.
Další dva návrhy, Modrá šance ODS a návrh Svazu zdravotních pojišťoven, radí dodat finance ze soukromých zdrojů. Zdravotní plány by byly víc individuální a lidé by si mohli na lepší zdravotní služby připlatit. Lepší hospodaření pojišťoven by zajistila konkurence.
Úvahy o reformě zdravotnictví nejsou tak daleko jako v případě důchodů, kde experti spočítali výhled do příštích desetiletí. Debata ve zdravotnictví totiž naráží na ideologické bariéry.
Ministryně Milada Emmerová rezolutně odmítá diskutovat o jakémkoli vstupu soukromých peněz do systému. V pondělním komentáři v Právu například napsala, že nelze připustit vůbec žádné poplatky pacientů.
Tato představa ale není splnitelná, pokud nebudou lidé do solidárního systému už za dvacet let dávat čtvrtinu svých příjmů.
Proti Emmerové stojí stejně radikální postoj Svazu zdravotních pojišťoven. Jejich expert Miroslav Zámečník doporučuje „rovné zdravotní pojistné“ 15 tisíc korun ročně pro každého.
Fakticky by se tak snížila sazba pojistného ze současných 13,5 procenta na 7 - 8 procent. Tím by současné výdaje domácností na zdravotnictví vyrostly nejméně pětkrát. Za dvacet let by byl český systém více privatizován než americký a veřejné pojistné by pokrylo jen třetinu výdajů.
Shoda navzdory ideologii
Ideologické spory přitom úplně nezakryly možnost dohody těch, kteří chtějí zachovat současný systém pomocí úspor a těch, kteří žádají příliv soukromých peněz.
Ministerský poradce Fiala odmítá zvyšovat spoluúčast během pěti let, kdy je možné udržet systém v rovnováze pomocí úspor. Až se omezí zbytečné výdaje nemocnic (například za jídlo a léky) a příliš vysoké marže distributorů léčiv, připouští, že by si pacienti některé služby hradili.
„Může to být doprava, lázně, hotelové služby v nemocnicích i lacinější léky,“ říká.
Návrh se tak protíná s Modrou šancí stínového ministra zdravotnictví ODS Tomáše Julínka. Jeho návrh na individuální účty počítá s tím, že na některé služby si mohou lidé spořit.
Fiala i Julínek se shodnou též na tom, že stát musí zabránit stálému snižování pojistného za tzv. státní pojištěnce (důchodce, děti, nezaměstnané). Začátkem 90. let uhradil stát téměř třetinu vybraného pojistného a i když státních pojištěnců přibývá, dnes platí pouze pětinu.
| SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY: |
|---|
|
Chybějí peníze na nákladnou léčbu\\ Dobré léky, ale bez peněz\\ Odbory, pojišťovny i zaměstnavatelé: ať pacient připlácí Emmerová nechce trh se zdravím |
Poslední čísla pojišťoven ukazují, že růst výdajů akceleruje. Výdaje na pojištěnce se u největší pojišťovny VZP loni zvýšily o deset procent, o dvanáct procent vyrostly výdaje na léky. Ostatní pojišťovny jsou na tom podobně.
Petr Holub, Hospodářské noviny