Článek „Čtvrtina občanů neví, k čemu jsou poplatky ve zdravotnictví“ si můžete přečíst ZDE.
Jádrem pudla zdravotnických poplatků není skutečnost, zda peníze jdou do zdravotnického zařízení, pojišťovně nebo do státní pokladny. Klíčové je nakolik lidé chápou smysl regulačních poplatků. Proč je dobré, když jdu k lékaři, abych zaplatil poplatek.
Na správné osvětě veřejnosti bude záviset úspěšnost reformy zdravotnictví. Poplatky jsou jedním z bodů reformy, proto můžeme očekávat, že se bude platit třeba na více místech, ale i větší peníze než tomu bylo doposud.
„Zdravotnictví je drahé všude na světě i v Evropě a všude roste meziročně o 2 % rychleji než HDP. Jestliže roste HDP v ČR o 5 – 6 %, tak náklady na zdravotnictví rostou meziročně o 7 – 8 %. Je to mimo jiné dáno tím, že je dnes k dispozici daleko více medicíny, než bylo před 20 lety. Umíme léčit více věcí a na druhé straně jsou i větší očekávání. Jedním z vedlejších efektů osvěty ve zdravotnictví je skutečnost, že lidé očekávají, že budou zdraví, že zdravotnictví vyřeší veškeré jejich neduhy. Jsou to objektivní skutečnosti, které se ve zdravotnictví dějí, ale vše stojí stále více peněz. Proto se hledají způsoby regulace zbytečných výdajů,“ dodává MUDr. Miroslav Palát, prezident sdružení CzechMed.
Jak se vyrovnat s rostoucím trendem nákladů ve zdravotnictví? CzechMed vidí tři cesty:
1. Začněme nejméně vhodným řešením. Podívejme se na extrémně drahou medicínu, která většinou souvisí se zachováním života.
Příkladem je medicína novorozenců nebo onkologická péče. Extrémně drahá medicína se týká život ohrožujících stavů a nikdo nikdy neuvažoval, že by tuto medicínu měl zpoplatnit nebo žádat pacienta o spoluúčast. A je to dobře.
2. Jiná situace je u zákroků plánovaných, které ovlivňují kvalitu života pacienta. Příkladem může být náhrada kyčelního kloubu. Tato onemocnění život neohrožují, ale omezují.
Tady přichází do hry situace, kdy si pacient za lepší, např. kyčelní náhradu, může připlatit. Je to směr, který je nesmírně složitý a komplikovaný, proto ani tato myšlenka není nosná.
3. Co nám zbývá dále je: „100 krát nic, které umořilo zdravotnictví“. Triviální zákroky, časté návštěvy u praktického lékaře kvůli drobnostem. Léčba, která člověka zcela jistě nezruinuje.
Protože těchto nenákladných věcí se děje velké množství, stojí v konečném důsledku velký balík, který může chybět právě ve chvílích, kdy potřebujeme špičkovou a velmi drahou medicínu.
„Součástí myšlenky poplatků je, aby lidé méně užívali běžných služeb lékaře, a když už je využijí, aby je to něco málo stálo. To by je mělo motivovat k tomu, aby si pečlivě zvážili, zda vyšetření opravdu potřebují. Smysl regulačních poplatků ve zdravotnictví je, aby lidé byli uvážlivější, pokud jde o návštěvu lékaře. Je daleko důležitější, aby občan chápal tuto myšlenku, než skutečnost, co se s penězi ve finále děje. Zda je to příjem pojišťovny, zdravotnického zařízení nebo státní kasy. Tento poplatek má mít primárně regulační efekt a pouze částečně přinášet další peníze do zdravotnictví,“ vysvětluje MUDr. Miroslav Palát, prezident sdružení CzechMed.