Zdravotnictví je komplexní systém, ve kterém jde především o peníze a to všem - lékařům, zřizovatelům, nemocnicím a nakonec i průmyslu. Aktuální situace ve zdravotnictví se vyznačuje tlakem, kdy odbory žádají více peněz a nemocnice mají přidat. V přímo řízených organizacích se již stalo, přidalo se přibližně 6,5 %. V krajských nikoli.
V přímo řízených organizacích jsou personální náklady zhruba 40 % z celkových nákladů a v krajských nemocnicích přibližně 60 procent. Peníze od pojišťoven nejsou nafukovací. Příjem systému zdravotního pojištění by se mohl méně významně zvýšit, pokud by došlo ke zvýšení příspěvku za státní pojištěnce anebo více významně navýšením pojistného.
Na první nejsou peníze ve státním rozpočtu, to druhé je zase politicky neprůchodné. V přímo řízených organizacích se provozuje technologicky intenzivní medicína, proto se má šetřit na technologiích. V krajských nemocnicích technologie zas tolik není, takže kde se má ušetřit na platový nárůst, to zatím nikdo neřekl.
Hadry na podlahu nelze zaměňovat se zdravotnickým prostředkem
Mylně se vytváří dojem, že pokud na dražší technologie a prostředky nemáme, tak budeme léčit levnějšími. To je nesmysl. Autoři těchto výroků se asi nechali inspirovat příklady mytí podlahy. Zatímco průmyslové koště pořídíte za cca 60 Kč a k tomu hadr a kbelík za dalších čtyřicet, můžete mýt podlahu s materiálem za 100 Kč. Vedle toho existuje spousta sofistikovaných mechanických mopů, za které zaplatíte lehce 600 Kč a myjete podlahu 6x dráž. Přičemž výsledek je prakticky stejný.
Při diskusích, zda na zdravotnické prostředky v této či jiné kvalitě máme, se vytváří trestuhodný klam, že pokud to plní účel, tak je jedno, jestli je to drahé nebo levné, protože to splňuje terapeutický cíl. Ve skutečnosti tomu tak není.
„Bude to znít radikálně, ale zjednodušeně řečeno, bez zdravotnických prostředků a technologií jsou zdravotníci v nemocnici zbyteční. Běžně si takovou skutečnost neuvědomujeme, ale k tomu, aby se „děla medicína“, potřebujeme trojí - zdravotníka, lék i prostředek. Pryč je doba, kdy lékař léčil holýma rukama,“ upozorňuje MUDr. Miroslav Palát, president asociace CzechMed.
Nejprve potřebujeme zdravotníka – tedy profesionála jednak v oboru medicíny (lékaře nebo lékařku), tak i v oboru ošetřovatelství (zdravotní sestru nebo bratra). Poté, co lékař pacienta vyslechne a odebere anamnézu, vyšetří jej a domluví se sestrou, co bude dál, nastává další diagnostika anebo léčba. Pacient dostane lék a provádí se s ním nějaká procedura, výkon nebo operace za použití zdravotnických prostředků.
K medicíně je potřeba všech tří – zdravotníka, léku i prostředku. Nelze se dívat na kteréhokoli z nich, že je zbytný, anebo že snese nižší nároky na kvalitu. Nikdo nemůže chtít, aby se lékař na strastiplné cestě za kvalifikací lopotil za otrocké peníze (tolik k legitimním lékařským požadavkům), ale také asi nemůže chtít někomu tvrdit, že není potřeba nových zdravotnických prostředků, když ty levné, případně starší modely zcela vyhovují.
Ďábel je v detailu a na přesné stanovení proporcí je třeba podrobnější diskuse.